Se stále častěji se projevujícími důsledky klimatických změn se odhaluje neschopnost globálního politického společenství s hospodářstvím založeným na spalování fosilních paliv tento problém řešit. Současně s neochotou představitelů politiky a korporací o sociální vyrovnání mezi původci a oběťmi klimatických změn se vynořuje i aktivistické hnutí za klimatickou spravedlnost.Zajímavým a nepřehlédnutelným fenoménem v tomto hnutí je i Camp for Climate Action, jehož pátý ročník se odehrál i letos v srpnu ve skotském Edinburgu.
Climate Camp, jak je tato akce také nazývána, je forma veřejného aktivistického a protestního kempu, jehož cílem je bojovat aktivní formou proti projektům přispívajícím ke změnám klimatu. Například první Climate Camp ve Velké Británii se odehrál nedaleko elektrárny Drux, největšího zdroje oxidu uhličitého v Británii, o rok později v roce 2007 se uskutečnil několik set metrů od londýnského letiště Heatrow, kde byla plánovaná třetí runway, další rok se uskutečnil asi 5 kilometrů od elektrárny Kingsnorth, kde společnost E.ON plánovala první uhelný blok ze série nových uhelných elektráren, v Británii první po třiceti letech. Loňský rok se v Británii konaly Climate Campy hned tři: v Londýně nedaleko známého Greenwitch, ve Skotsku u uhelného dolu Mainshill a ve Walesu u dolu Merthyr Tydfil. Mezitím se stejný rok podobné kempy konaly v mnoha dalších zemích: Kanada, Nový Zéland, Dánsko, Francie, Belgie, Irsko, Austrálie, Německo, Ukrajina, Indie, Jižní Korea a Švédsko.
Letošním cílem Climate Campu bylo sídlo světového vedení Royal Bank of Scotland (RBS), která je největším britským investorem fosilních paliv. Nejedná se o jedinou britskou banku, která přehlíží etické bankovnictví – je na černé listině ekologických aktivistů společně s HSBC a Barclays. RBS ovšem půjčuje na projekty spojené s těžbou fosilních paliv největší částky. Konkrétně se jedná o půjčky miliard liber na nové uhelné doly, které se za posledních pár let rozrostly po celé Británii jako houby po dešti stejně jako protestní kampy na místech plánovaných dolů. Dalším prohřeškem RBS jsou půjčky společnostem těžícím ropné písky v kanadské Albertě, proti nimž je již rozpoutaná mezinárodní kampaň ekologických i lidskoprávních aktivistů. Těžba této „krvavé ropy“ vyžaduje vysoké investiční náklady celkově v řádech stovek miliard dolarů – jedná se totiž o největší industriální projekt na zemi. Odříznout korporace jako ConocoPhillips, Shell, Enbridge nebo BP od potřebných finančních zdrojů je strategie v minulosti již vyzkoušená například na Huntigdon Live Science, největší společnosti testující na zvířatech.
V době bankovní krize před několika málo lety byla RBS zachráněna částkou několika desítek miliard liber, a proto je k dnešnímu dni více než 80 % této banky veřejným majetkem. Přičemž i Británie dnes čelí velkým sociálním škrtům ve zdravotnictví, vzdělávání a v dalších oblastech. Použitím veřejných peněz na záchranu finančních institucí při současných škrtech a následné využití peněz do sociální nespravedlnosti a neudržitelné budoucnosti nás všech je hlavním poselstvím kempu a motivací aktivistů.
Environmentální aktivistické hnutí je v Británii zaškatulkované jako „domácí extrémisté“ mnohými husarskými kousky aktivistů, kdy se jim například mnohokrát podařilo vniknout na firemní výroční meetingy, zablokovat vlaky s uhlím nebo terminály letiště. Proto jsou vynakládané nemalé prostředky na sledování jejich aktivit včetně infiltrace tajnými soukromými agenty. Jinak benevolentní skotská policie se na aktivisty dopředu připravovala a mohla ohrozit samotné započetí kempu ve čtvrtek 19. srpna, kdy mělo dojít k avizovanému obsazení dopředu neznámého místa v Edinburgu, jehož lokaci se měli aktivisté dozvědět skrz registraci v sms-rozesílači. Dramatické obsazení se nekonalo, protože asi 200 aktivistů obsadilo základní kemp již ve středu večer a po Edinburghu se šířila pomocí sms zpráv informace, ať všichni dorazí nejdříve, jak mohou přímo k sídlu RBS, jejichž pozemky byly obsazeny.
Během čtvrtku a pátku se kemp samotný začal stavět a budovat za přispění účastníků. Na místě byl postaven velký stan pro workshopy a meetingy, stan s právní poradnou, mediální stan, kompostovatelné toalety a mnoho dalších funkčních prostor. Byly vybudované malé větrné a solární elektrárny jako zdroj energie pro společné prostory. S počtem účastníků v řádech stovek až tisíců se rozčlenil prostor kempu na jednotlivá „sousedství“ podle jednotlivých částí Británie, takže si aktivisté mohli postavit stany ve skotském, londýnském nebo jiném sousedství, kterých bylo okolo deseti. Každé sousedství mělo svou vlastní kuchyni, kde se podávalo zásadně veganské jídlo od místních ekologických zemědělců.
Výhoda členění na sousedství není jenom v poznávání a seznamování aktivistů ze stejné geografické oblasti, ale sousedství funguje také jako jednotka pro naplňování rozhodovacích mechanismů v celém kempu. Kemp totiž není organizován seshora, důležité rozhodnutí tak nepadají pouze od úzké skupinky organizátorů, ale je naopak žádoucí, aby nikdo nebyl z rozhodování vynechán. V sousedství se každé ráno od devíti hodin konal meeting, kde se diskutovaly organizační otázky a kdokoliv se mohl vyjádřit. Pro komunikaci nejen při těchto setkáních, ale i při rozhodování v náhlých situacích se používala znamení rukama (známé jako hand signs) pro vyjádření souhlasu, nesouhlasu, blokování rozhodnutí aj., což urychlovalo proces rozhodování. Následně byli dva zástupci ze sousedství posláni na meeting mluvčích, který začínal v deset a účastnili se ho zástupci ze všech sousedství. Témat k řešení bylo mnoho: v kolik hodin bude noční klid, rozmístění a složení hlídek, které nepřetržitě hlídají na stanovištích s vysílačkami v rukou.
Hlavní náplní kempu nejsou jen přímé akce, demonstrace, blokády a rozličné nápadité formy protestu, ale také vzdělávání. Tématické workshopy, tréninky a besedy byly plánované na sobotu, neděli a úterý. Nacházely se mezi nimi tréninky známých Greenwash Guerillas (vtipná forma pouličního divadla upozorňující na greenwashing korporací) nebo pozorovatelů, kteří sledovali policii a zapisovali informace o chování policie. Workshopy na témata jako: kapitalismus a klimatické změny, fosilní paliva a finance, investice do biopaliv a mnohé další, probíhaly formou, kde se účastníci snažili vyjádřit k tématům vlastními slovy. Nebyl tudíž jeden „odborník“, který by ostatním vysvětloval co je správně, ale „odborníkem“ byl každý a učil se od ostatních stejnou měrou a současně byl motivován vytvářet si své vlastní stanovisko. Besedy na některá témata zase se konaly klasickým způsobem, jako například s příslušníky prvotních národů z Kanady, kteří vyprávěli jak těžba ropných písků ovlivnila život jejich kmene.
V pondělí pak měl proběhnout den přímých akcí zacílených proti RBS, jejíž sídlo v budově na dohled z kempu bylo střeženo policií a ochrankou, protože krátce po začátku kempu se již jeden aktivista převlečený za bankéře přilepil lepidlem k budově samotné. Na střeše budovy zase hlídkovali policisté z FIT (Forward Intelligence Team) a fotili aktivisty do svých rozsáhlých policejních databází a hlídkovali s dalekohledy. Je spodivem kolik energie a financí investují na sledování nenásilných protestujících, přístup bezpečnostních složek je však celkově benevolentnější než v eské kotlině.
Již v pátek se uskutečnil první větší protest, kdy účastníci kempu pozdravili pracovníky banky přímo před budovou a následně u vchodu, dovnitř je s muzikou a v maskách nepustila ochranka a policie. Během soboty přímo v zalidněném centru Edinburgu, kde téměř celý srpen probíhá mezinárodní festival sponzorovaný RBS, předváděli své představení Greenwash Gerillas. V bílých kombinézách čistili úklidovými pomůckami pobočky banky od špinavých investic. Několik aktivistů jelo na kole do 25 kilometrů vzdálené vesničky Cousland podpořit demonstraci s názvem Growing Resistence pořádanou místními obyvateli a Coal Action Scotland proti plánovanému povrchovému uhelnému dolu v jejich těsné blízkosti. Po příjezdu se aktivisté mohli občerstvit u místních obyvatel a poté se jich asi dvě stě podívalo na místo, kde je plánován uhelný důl.
Další den v neděli již policistů přítomných u banky přibývá a přitvrzuje se i razance akcí. Nejprve se malá část aktivistů se zvukovou aparaturou za kolem snaží přetlačit přes kordon policistů na příjezdový most na parkoviště bankéřů. Leč marně. Odpoledne během programu se spontánně obléká do bílých malířských kombinéz velké množství aktivistů a podporují ostatní, ať se přidají a využijí zatím slabé přítomnosti policie, která již brání vstupu do blízkosti budovy. Tato akce končí dvěmi rozbitými skly na sídle RBS a díky maskování není možné identifikovat aktivisty, kteří okna rozbili. Večer při meetingu byl probrán způsob provedení akce: některým se nelíbilo, že akce nebyla dopředu odsouhlasená a dva ten den zatčení lidé nemuseli vědět, do čeho jdou. Škodu na dvou oknech vnímali přítomní oproti škodám způsobených bankou samotnou jako symbolickou.
Následovalo pondělí, oficiální den přímých akcí, které měli ochromit provoz sídla banky na jeden den, a tím způsobit RBS škody. Vedení banky to donutilo ke dnu volna pro většinu zaměstnanců přímo v sídle, nikoli však v desítkách poboček v centru města. Brzy ráno skupina šesti aktivistů vnikla na parkoviště, kde se připoutali, aby zablokovali vjezd před příjezdem zaměstnanců. Jedna skupina umístila transparent nad nedalekou dálnicí, další se něco podobného podařilo v přístavu na druhém konci města. Skupina aktivistů umístila před vchod jedné z poboček RBS trojské prasátko, ze kterého posléze vyteklo několik desítek litrů tekutiny podobné ropě. Jedna z poboček RBS se potýkala se skupinou tanečnic, které vtipnou formou přezpívaly známou popovou písničku a formou tance a živé hudby upozornily na problém „špinavé ropy“. Kompletní výčet všech akcí by se dával dohromady asi stěží – akce se udály v režii jednotlivých afinitních skupin, které je během kempu připravovaly.
V kempu se pozdě odpoledne schylovalo k velké a rozhodující bitvě. Dřevěný posed sloužící jako hlídková věž, který byl postavený aktivisty ve dnech příjezdu, se proměnil na trojskou věž oplechovánou zvenku. Vevnitř byly pravděpodobně ukrytí lidé a když se celá věž dala do pohybu, byli v okolí shromážděni téměř všichni aktivisté z kempu v maskách: klauni, antičtí bojovníci s meči z kartónu a helmou z nádobí, někteří v bílých kombinézách. Trojská věž s lidmi s megafonem navrchu se dala do pohybu, poháněna lidskou silou, směrem k pozemkům banky. Když dorazila ke kordonu policistů, zbývalo už jenom zpívat a tancovat, protože více se již ten den nepodařilo, kromě skupiny ostřelovačů, kteří obřím prakem vystřelili několik barevných pozdravů na fasádu sídla RBS.
Po přímých akcích následovaly diskuse o smyslu a významu podobných akcí na meetingu. Další den pokračovaly workshopy a ve středu se již uklízel prostor a vracel se do nejlepšího možného stavu. Valná část českých environmentálních aktivistů v etablovaných nevládních organizacích se možná bude ptát po smyslu nebo významu a bude na podobné aktivisty koukat skrz prsty. Ovšem je nutné si uvědomit, že britské environmentální hnutí používá taktiku protestních kempů již téměř dvacet let. Mezi hlavní úspěchy můžeme zařadit antidálniční hnutí a Earth First v 90. letech, kdy se občanskou neposlušností stovek lidí a protestními kempy podařilo zastavit vládní dálniční program. Climate Camp ovšem není protestním kempem v pravém slova významu; je spíše velkou symbolickou akcí upozorňující a medializující environmentální a sociální problémy souvisejícími se změnou klimatu. Vyhrát tuto bitvu není tak snadné. Další neméně významným přínosem kempu je hlavně budování hnutí – mohou se zde potkávat lidé se stejným způsobem přemýšlení a pohlížení na ochranu životního prostředí. Možná by mělo smysl podniknout i něco menšího v Česku, protože podniky, které profitují ze změn klimatu, máme i u nás. Ale najde se někdo, kdo si troufne bojovat s tak politicky mocnými společnostmi, jako je ČEZ, blokádou prodlužovaných elektráren nebo Czech Coalem protestním kempem v místě, kde by chtěl zbourat obce?
Petr Zelený
Pingback: Vzestup hnutí za klimatickou spravedlnost | GreenAction