Vítejte v D-martu, můžete zde najít čerstvě vyhozené lahůdky jako pomeranče, banány, ananasy, mandarinky, citróny, grepy, kokosové ořechy, jablka, jahody, kiwi, ale i speciality jako jsou papája, nashi, liči, karambola, rambutan, pomelo nebo čajot. To jsou všechno lahůdky nalezené v našem bohatě zásobeném Dumpster marketu…
Podobné zimní nálezy v našem oblíbeném kontejneru mě donutily k přemýšlení nad možným prospěchem konzumerismu pro naše životní prostředí. Nelze si nevšimnout záplavy diverzity tropických plodů v českých hypermarketech a supermarketech a klást si otázku, zda může konzumace podobných plodů podpořit zachování druhové diverzity tropických pralesů tím, že bude uchovávat hospodářsky využitelné plodiny. Principiálně by šlo o to, že by stovky a tisíce plodin, které jsou málo známé a měly potenciál uplatnit se pro naše spotřebitele byly zachráněny pro jejich hospodářský význam.
Stačí se podívat na možná již starší ale přesto zajímavá čísla, která udává přírodovědec Edward O. Wilson ve své knize Rozmanitost života: Celkem 30 000 druhů rostlin na světě má využitelné jedlé části, ale pouze 7 000 z nich lidé v historii někdy sbírali nebo pěstovali. Pouze 20 druhů rostlin pak poskytuje 90 % rostlinné potravy a pouze tři (pšenice, rýže a kukuřice) z nich tvoří více než polovinu veškeré potravy.
Znamenal by boj proti monopolu několika málo plodin a podpora diverzifikace našeho jídelníčku také podporu uchování diverzity naší přírody? Na světě je 3 000 druhů ovoce, ale pouze 200 se jich nedávno skutečně hospodářsky využívalo a 12 z nich na našem jídelníčku převládalo. Mnoho dalších jako lulo („zlaté plody And“), duriany, mamony, mangustany, láhvovníky guanabana a další mohou oživit naše obchody.
Ovšem podobné optimistické úvahy o záchraně diverzity pomocí obohacování našich supermarketových regálů o letecky dovážené tajuplné plody jsem musel zavrhnout. Vždyť snad žádný na našem trhu prodávaný plod není pěstován nebo sbírán udržitelnými metodami. Protože zákony trhu fungují jasně. Náklady na dovážené plody je potřeba pokud možno co nejvíce snížit na minimum. Vše se proto pěstuje pokud možno ve velkém v nejvíce vyhovujících podmínkách, které zajistí nejvyšší produkci a následně i zisk. Takže diverzita na regálu v našem obchodě znamená spíše nahrazení diverzity pralesa monokulturou zemědělské produkce a pravděpodobně nikoli záchranu ale ztráty na naší biologické rozmanitosti.
Mělo by vůbec smysl se v současných podmínkách plýtvání snažit svým nákupem „ekologicky prospěšného“ výrobku jako je BIO nebo Fair Trade podpořit tuto lepší variantu? Mnoho námitek proti našim nákupům v D-martech znělo tak, že radši podpoří výrobu pozitivních alternativ, aby se mohly dále rozvíjet a nahradit ty více životní prostředí zatěžující alternativy. Ovšem vlastní zkušenosti s výskytem biozeleniny v kontejnerech mě přesvědčily, že i tyto „pozitivní alternativy“ jsou již na trhu etablované a stejně konzumní produkty, které končí na skládkách a problém nadprodukce tímto způsobem nevyřešíme. Navíc se asi nikdo nebude přít, že i ty nejekologičtější výrobky mají svůj dopad na životní prostředí a nemělo by se s nimi zbytečně plýtvat. Tyto zkušenosti jenom potvrzují, že „pozitivní alternativy“ mohou být fajn jenom za určitých podmínek. Jednou z nich je, že lidská společnost s nimi nebude současně plýtvat. Takže ani „pozitivní“ spotřeba není řešením environmentálních nebo sociálních problémů. Ve společnosti konzumerismu a plýtvání je řešením spíše ne-spotřeba.
Během zimy při nákupech v D-martu jsem si uvědomil rozmanitost nálezů nejen díky různým druhům ovoce, ale i dalším předmětům, například prázdných lahví od piva. Jsou nesporným důkazem toho, že nejsme jediní, kdo navštěvuje „náš“ kontejner. Ovšem nálezy jako roztrhané pytle nebo plastové rukavice náš vždy upozorňovaly, že mnoho kontejnerů navštěvují další hledači. S několika z nich jsme měli i možnost se později setkat. Některá podobná setkání pro nás znamenala další cenné informace o nálezech jiných dumpsterů. Jistě jich je ve městě jako je Olomouc několik desítek a možná víc.
Dozvěděli jsem se, že naše večerní hodiny u kontejnerů patří zelenině a ovoci, o kterou většina jiných sběračů zájem nemá. Naopak prý mnoho jiných navštěvuje „naše“ nákupní centrum v ranních hodinách a sbírá potraviny, jako je pečivo, sýry salámy a jiné, které ovšem nesplňují naše dietologické předpoklady o etické stravě. Tyto nálezy ovšem již ve večerních hodinách nenalézáme. Jsou odvezeny.
Přesto jsme velmi často dorazili ke kontejneru ve chvíli, kdy nás někdo předběhl a nejednou po sobě nechal celkem solidní spoušť. Přestože jsme nikdy neodjížděli s prázdnou, tak během únorových mrazivých dnů jsme několikrát nalezli kontejner absolutně netknutý a také skip stál za to: zeleninu a ovoce za několik tisíc korun jsme si spokojeně odvezli v krabicích domů.
Nejkurióznější nález v D-martu byl kmín, který ukrýval kontejner za pekárnou. V pytli zbývala asi čtvrtina kmínu. Bylo ho několik kilo, takže po rozhodnutí „bereme s sebou“ následovala otázka: Co s ním? Rozdistribuujeme ho mezi své známé, protože taková zásoba by vydržela několik let. Jeden z návrhů je nabídnout ho dalším skrz potravinovou banku, která jsou v podstatě spotřební družstvo. Jedna z podobných potravinových bank je v našem okolí. Redistribuuje mezi své členy především lokální biopotraviny. Takovéto družstvo má oproti běžné distribuci potravin několik environmentálních výhod. Umožňuje zapojit vlastní lidskou práci tím, že si mohou její členové vyrábět z obilí vločky. Družstvo umožňuje nepoužívat příliš mnoho zbytečných obalů, protože její členové nakupují potraviny, jako jsou luštěniny, obilniny, cukr ad. ve velkých pytlích, ze kterých si mohou navážit jednotlivé komodity.
Některé nákupy v D-martu nám poskytují větší možnosti než jaké jsem společně s mými spolu-sběrači schopen zkonzumovat. Některé komodity se pomalu stávají předmětem směnného obchodu s dalšími dumpstery z jiných měst, které často navštěvujeme. Později se dozvídám, že naše zelenina a ovoce se stávají vyhlášenou. Pocit z uspokojení, že naše činnost se stává novou produkcí hodnot i pro jiné lidi. Ale produkovat hodnoty z „odpadu“ může každý!
Jaromír Svoboda