Mezi Orwellem a McCarthym: Ukřižování Marie Mason

Přispěvatelka časopisu Fifth Estate Marie Mason byla 5. února ve federální soudní síni v Lansingu odsouzena k téměř 22 rokům žaláře poté, co se přiznala ke dvěma ekonomickým sabotážím (dále také jako eko-sabotáž – pozn. překl.). (Viz také jarní a podzimní číslo Fifth Estate z roku 2008.) Mason si v tuto chvíli odpykává nejdelší trest ze všech environmentálních aktivistů a aktivistek ve Spojených státech; v tuto chvíli probíhá odvolání (my už ale víme, že Mariino odvolání bylo u 6. obvodního soudu bohužel zamítnuto. Její rozsudek byl jedním z posledních v řadě nedávných zatčení a odsouzení aktivistů a aktivistek na poli životního prostředí a osvobození zvířat, kterému je přezdíváno Green Scare (česky: „zelené zděšení“ – pozn. překl.). Po celou dobu trvání Green Scare byly u aktivistů a aktivistek na poli životního prostředí a osvobození zvířat obžalobami žádány přemrštěné tresty (často i doživotí) a byli veřejně a právně označováni/y jako „teroristé/teroristky“ — ačkoliv nikdo nebyl při jejich eko-sabotážních akcích zraněn. Termín Green Scare je narážkou na pojem Red Scare („rudé zděšení“) z padesátých let 20. století, kdy byli komunisté/ky (autoritářští/ské – pozn. překl.) perzekuováni/y na základě nově přijatých zákonů, které na ně cílily spíše kvůli jejich víře než kvůli jejich akcím, čímž byla vyvolávána atmosféra paniky a hysterie ve snaze zastrašit jejich přívržence a sympatizanty.

Mason, matka dvou dětí, po většinu života žila a pracovala v okolí Detroitu. Stejně jako Judi Bari (americká radikálka, na kterou by v roce 1990 spáchán neúspěšný atentát, viz stránky judibari.org – pozn. překl.), dřívější organizátorka uskupení Earth First! (česky: Země především!; pozn. překl.), byla Mason součástí generace radikálek a radikálů, které pracovaly na propojení environmentálních a odborářských hnutí a byla zároveň aktivní v Earth First! a Industrial Workers of the World (česky: Průmysloví pracovníci světa; zkráceně: IWW; americké radikální odbory; pozn. překl.). Bylo to právě toto spojení, které vedlo k počátečním úspěchům antiglobalizačního hnutí – příkladem můžou být demonstrace proti WTO (Světová obchodní organizace) v Seattlu roku 1999. Mason byla editorkou Industrial Worker (česky: Průmyslový pracovník/ice – pozn. překl.), novin IWW, a hudebnicí, která společně s kolegou z Earth First! Darrylem Cherneyem v roce 1999 nahrála neo-folkové album Not For Profit (česky: Ne kvůli zisku – pozn. překl.). Spolupracovala s množstvím politických i tradičních nevládních organizací.

Tři členové časopisu Fifth Estate se zúčastnili jejího mnohahodinového slyšení, při kterém byl vynesen rozsudek, jenž vyznačil novou a závažnou změnu v tom, jak federální žalobci a soudci tyto případy pojímají. Přehnaný trest, který Mason dostala, by měl iniciovat přehodnocení strategie pro ty, kteří/é se staví na odpor kampani Green Scare, stejně tak pro ty, kteří/é se zastávají ekonomické sabotáže jako vhodné taktiky.

Mason nebyla od vlády nikdy nabídnuta úplná dohoda o doznání bez nutnosti spolupráce (anglicky: full non-cooperating plea agreement; pozn. překl.), jak tomu bylo u mnoha dalších zatčených při Green Scare — což jim dovolilo se doznat a provést prohlášení o svých vlastních akcích bez toho, aby byli žádáni o to, aby do případu zapletli i jiné aktivisty. Poté co s úřady odmítla spolupracovat i jmenovat další aktivisty a aktivistky, byla Mason nakonec na poslední chvíli nabídnuta dohoda o trestu v rozsahu 15–20 let. Dohoda pouze sjednává, že Mason potvrzuje prohlášení, která už její bývalý manžel Frank Ambrose učinil.

Mason a Ambrose se v souhrnu přiznali ke 14 případům společného ničení majetku. Za jeden z těchto případů, pokus o zničení stanice Ice Mountain (vlastněné Nestlé) na stáčení balené vody, Mason vždy odmítala zodpovědnost a aktivisté a aktivistky z jejího blízkého okolí spekulovali, že byla nucena za to přijmout vinu, aby byla přijata dohoda o jejím doznání. (Toto je běžná policejní taktika, kdy jsou obžalovaní a obžalované nuceni/y přijmout obvinění za nevyřešené zločiny, aby vyšetřování mohla být ukončena.)

V předešlých letech úřady Mason a Ambroseho mnohokrát vyslýchaly, volaly před velké poroty a nutily k vydání DNA důkazů; v jednu chvíli se úřady dokonce pokusily připevnit zařízení odesílající GPS údaje na auto patřící Mason. (Viz jarní číslo Fifth Estate z roku 2008.) Nicméně začátkem roku 2007 se něco stalo a Ambrose se stal informátorem FBI. Cestoval po Středozápadu USA, špehoval aktivisty a aktivistky (včetně mnoha z těch pracujících v oficiálních skupinách) a utajenou štěnicí nahrával jejich konverzace. Rozvodové papíry vyplnil ten den, kdy byla Mason zatčena. V době, kdy byl infiltrátorem, Ambrose rozesílal emaily ve snaze chytit do pasti ještě více aktivistů a aktivistek. Nakonec byl odsouzen k devíti rokům ve vězení (o čtyři více než bylo žádáno obžalobou) a nabídl se, že udělá pro představitele úřadů a policie workshopy o tom, jak se Earth Liberation Front (ELF) organizuje a o jejich bezpečnostních opatřeních. Aren Burthwick a Stephanie Fultz, které byly obviněny ze spolupachatelství na jednom činu provedeném spolu s Mason a Ambrosem, byly také odsouzeny v únoru. Burthwick dostala 14 měsíců, zatímco Fultz byla odsouzena ke dvouleté podmínce a k vykonání 100 hodin veřejně prospěšných prací. Obě také zjevně spolupracovaly s úřady.

Rozsudek nad Marií Mason

Mason přijala dohodu o odsouzení na 15–20 let, ale předseda oblastního soudu soudce Paul L. Maloney ji odsoudil na 21 let a 10 měsíců a nařídil ji zaplacení 4,1 milionů dolarů stranám poškozeným jejím konáním. Jedna z částí dohody, kterou Mason přijala, vymezuje, že Mason přijímá případné tzv. označení za teroristku (anglicky: Terrorism Enhancement; což by mělo znamenat, že daný čin – např. žhářství – měl znaky terorismu a tím je možné ještě zvýšit dobu odnětí svobody; pozn. překl.), což by se postaralo o širší prostor při uvažování o délce trestu. (Před odsouzením lidé z okolí Mason spekulovali, že může dostat až 30 let.) Soudce také pro potřeby vynesení rozsudku zvážil oněch dalších 12 akcí, které Mason uznala (ale ze kterých nebyla obviněna).

Při vynesení rozsudku se objevily další zajímavé momenty. Federální prokurátor Hagen Frank se úmyslně pokusil vytvořit vodítko mezi organizací Earth First! a Earth Liberation Front pomocí obviňujícího asociačního tvrzení, že Earth First! je „příbuznou organizací k ELF“. Zvláštní agent FBI Jim Shearer, prokurátorem přizvaný ke svědecké výpovědi, během závěrečného soudního jednání, poukazoval na Earth First! jako na „extrémistickou environmentální aktivistickou skupinu“ a označil Erica McDavida, vězně zatčeného při akcích Green Scare, za „radikálního environmentálního anarchistického extrémistu“.

Ale nejlepší moment Hagena Franka přišel ve chvíli, kdy přečetl krátký text z Myspace stránky patřící Mason, který říká: „Ve zkratce: má organizátorská a pitkařská kariéra brzo zažije ostrý obrat směrem do moderního ekvivalentu kláštera.“ Absurdně pak tvrdil, že slovo „pitkařská“ v pojetí Mason bylo myšleno jako kódové slovo pro utajované akce. Právní zástupce obhajoby John Minock poznamenal, že zmíněná pasáž končí zvoláním „objednejte si panáka Jamesona“ – protože konec „pitkaření“ jasně odkazuje na to, že doby, kdy mohla pít a tančit, se krátí! Soudce Maloney řekl, že Mason „vzala právo do svých rukou na základě svých ideových východisek“, ale přesto tvrdil, že „v tomto případě není nikdo stíhán pro svá politická východiska“. Poté odsoudil její akce jako „opuštění tržiště nápadů“. Novinář Will Potter z greenisthenewred.com poznamenal, že čtyři muži, kteří spáchali rasistické útoky na tři černochy v noc Obamova zvolení prezidentem, dostali dohodu o přiznání viny na 10–12 let. Operativec Al-Káidy Christopher Paul (také známý jako Abdul Malek), který plánoval útoky na cíle v USA a Evropě , dostal 20 let. John Minock poznamenal, že průměrná doba trestu za žhářství udělovaná u federálních soudů je sedm let, zatímco průměrný trest za vraždu je 22 let.

Vláda tvrdí, že obžaloba Mason a ostatních Green Scare aktivistů a aktivistek není o potlačování environmentálních politických přesvědčení ani o potlačování politiky osvobozování zvířat, ale krátký pohled na tyto případy ukazuje, že tvrzení státu jsou falešná. Označování těchto činů na veřejnosti i právně za akty „terorismu“ a hledání možností pro dlouhé tresty odkrývá, že aktivisté a aktivistky bývají trestání výslovně pro jejich politická východiska a ne výhradně za trestné činy, kterých se dopustili.
Stát mobilizuje všechny své prostředky, aby zlikvidoval ty, kdo odporují kapitalistickému plánu na komodifikaci všech elementů přirozeného světa, na změnu genetického kódu živých bytostí při hledání nových zdrojů zisku a pokračování v odkazu kolonialismu skrz vykořisťování zemědělského sektoru neindustrializovaných zemí pomocí geneticky modifikovaných rostlin. Stát usiluje nejenom o to zlomit paže svým oponentům, ale také semlít jejich kosti na prach a rozprášit jejich popel; stát, v zoufalém pokusu o umlčení jejich hlasů, usiluje o to pohřbít je navždy do svých žalářů, a to dokonce i když je den ode dne složitější vyhnout se environmentální katastrofě. Tato logika je zřejmá, přesto šílená: zatímco se trh snaží zničit svět, stát se bude chovat jako jeho bodyguard při neutralizaci těch, kteří mají tu drzost pokoušet se bránit Zemi.

Podtext

Nejnápadnější byl podtext trhu, který byl nesčetněkrát při odsuzování Mason vytažen. Výtka soudce Maloneyho směřovaná Mason za zneuctění „tržiště nápadů“ byla v korporátních médiích široce citována. Tato výtka reflektovala odsuzující stanovisko Iana Greye, byrokrata zastupujícího Michigan State University (MSU), která byla cílem jednoho z útoků na majetek. Popsal její akce jako „útok na niterné hodnoty svobodného a otevřeného bádání“ a pokus o „vykolejení otevřeného tržiště ideí“, což asi má znamenat, že nic není „drahocennějšího“ než akademická svoboda
univerzit.

Odkdy že jsou ideje součásti „tržiště“? Intelektuální myšlení, alespoň to nejlepší, bylo vždy hluboce podvratným podnikem, který se nenechal omezovat společností, ve které rašil. Teoretik situacionismu Guy Debord deklaroval, ze v moderní společnosti komoditní forma zkolonializovala všechny aspekty každodenního života a prohlášení Greye i Maloneyho to ilustrují. Oni dokonce ani nedokážou mluvit o idejích, které jsou svobodné, aniž by je zarámovali do jazyka trhu. Sokrates spáchal sebevraždu jako svědectví toho, že síla kritických idejí se dokáže postavit společenským normám ve společnosti. Grey a Maloney udělají všechno, co bude v jejich moci, aby ideje byly poslušné vládnoucí logice kapitalistické společnosti.

Trh je ve skutečnosti hluboce zapletený do akcí, které Mason provedla. Bez toho abychom bránili její taktiku, je důležité pochopit jak roli kapitalismu ve vykořisťování přirozeného světa a ve vývoji geneticky modifikovaných organismů (GMO), tak argumentaci skrývající se za činy, které Mason a ostatní členové a členky ELF podnikli. Odpor k výzkumu GMO není zakořeněný (jenom) v obraně přirozeného kódu proti lidskému vměšování; vyrovnává se také s problémy vlivu kapitalismu na znalosti, s imperialismem a s demokracií.

GMO semena a potraviny byly vyvinuty při hledání nových zisků pro korporátní subjekty. Vědecký establishment je v těsném spojení s byrokratickým státem, nejviditelnější je to ve státem dotovaných univerzitách jako je MSU. V těchto institucích tvrdá věda poslouchá diktát korporátního financování a jeho potřeb. Jeden/jedna nemusí studovat teorie filosofů jako Michela Foucaulta o vztahu moci a znalostí, aby pochopil/a, o co tady jde: korporace poskytují finance na určité druhy výzkumů a vědci a vědkyně vyvíjejí znalosti v těchto oblastech. Ku příkladu vědci a vědkyně ví už snad vše o tom, jak vykořisťováním zničit ekosystém, ale jen velice málo o tom, jak ho opravit. Víme, jak pozměnit genetický kód, ale srovnatelně méně o tom, jak mimo-genetické environmentální faktory způsobují rakovinu — jako třeba při vystavení působení umělými materiály, jenž produkují korporace. Spojení „niterné hodnoty svobodného a otevřeného bádání“ na univerzitách, které byrokrat Grey orwellovsky vytáhl, ukazuje na faleš univerzit samotných. Vědci jsou jedni z nejméně svobodných výzkumníků; jsou zavázáni svým korporátním donátorům. Vědci jsou dělníky v továrně na znalosti, kde vytvářejí produkty tak, jak je jim kázáno. A jedním z jejich nejlepších „produktů“ je změna genetického kódu – něco, co bylo vytvořeno bez demokratického dohledu a ne na žádost světové populace. Mrňavá technokratická elita rozhodla o nevratných fundamentálních změnách v budoucnosti každého živého stvoření. Kancelář MSU, na kterou bylo zaútočeno, patřila výzkumníkovi/výzkumnici, který/která dostával/a peníze jak od Monsanta (zemědělská-biotechnologická korporace) a také od USAID (federální úřad), aby vyvíjel/a geneticky modifikované organismy. Geneticky modifikované sazenice od Monsanta byly prodávány chudým farmářům a farmářkám v zámoří, ale rostliny byly modifikovány tak, aby z nich nová semena vzejít nemohla a tím farmáře a farmářky nutili, aby si každý rok od Monsanta kupovali semena nová. To snížilo jejich soběstačnost, vyčerpalo zásoby semen a zmenšilo biodiverzitu rostlin. Obhájci GMO tvrdili, že GMO osvobodí národy třetího světa z chudoby, ale nic není dále od pravdy; GMO plodiny byly navrženy tak, aby si průmyslové země mohly udržet ekonomickou dominanci nad periferií. Je to vlastně soudobá forma „imperialismu bez kolonií“. Mason při soudním líčení řekla, že chtěla „podnítit přemýšlení a soucit ne strach“. Stát s ní na oplátku zacházel jako s vražedkyní i když tím jediným, co zabila byly, korporátní zisky.

Sabotáž

V osmdesátých a devadesátých letech byli aktivisté a aktivistky, kteří se angažovali v činech ničících majetek, rutinně označování jako nepolitičtí vandalové; dnes jsou ty samé činy považovány za politický terorismus. Sabotáž není terorismus — alespoň ne pro ty, jejichž vědomí nebylo kolonizováno orwellovským státem. Ekonomické sabotáže, které ELF provedla, jsou výslovně zamýšlené, aby neublížily živým bytostem. (Aby bylo jasno, kdykoliv se založí požár, je zde vždy možnost, že lidé můžou být zraněni nebo zabiti, ale také by mělo být poznamenáno, že u žádné z akcí ELF, jichž už byly pravděpodobně stovky, se toto nikdy nestalo.)Nicméně, v očích státu, tyto sabotáže — jsou-li inspirovány environmentalismem nebo právy zvířat — jsou dnes považovány za terorismus. V maximální míře to souvisí s politikou a jen málo nebo vůbec s riziky, které tyto akce představují pro jiné lidi. Stát a kapitál spojili síly, aby rozdrtili ty, kteří se staví na odpor cirkulaci kapitálu a jeho snahám o komodifikaci těch nejintimnějších aspektů světa včetně samotného genetického kódu. Po několik let jsem žil v obytné budově na přelidněné ulici v jednom z posledních negentrifikovaných bloků v mém okolí. Během jednoho roku budovy po obou stranách mého obydlí záhadně vyhořely. Na jejich místech byly postaveny družstevní byty. Nikdo z ničeho nebyl obviněn; policie, soudy a městská samospráva se na tyto „nezaviněné“ požáry jen usmívala. Životy desítek ne-li stovek lidí byly ohroženy.
Zatímco Mason a Ambrose na druhé straně uprostřed noci vypálili neobydlené výzkumné středisko daleko od obydlených oblastí. Nezamýšleli nikoho zranit, a nikdo také nebyl. Rozdíl je v tom, že jejich činy byly útoky proti „tržišti“ – ne proti lidem. Zaútoč na tržiště, a budeš v očích státu terorista nebo teroristka. Ohroz životy stovek nízkopříjmových obyvatel, abys postavil družstevní byty a staneš se podnikavcem a čestným občanem.

Výroba teroristů a teroristek

Neexistuje žádná organizace, která by se nazývala „Earth Liberation Front“; existují pouze aktivisté a aktivistky, kteří konají ve jménu ELF. Činy můžou být prohlášeny za akty ELF, pokud spadají pod jednoduché psané zásady, které byly vytvořeny podle těch od Animal Liberation Front (ALF). Webová stránka The ELF Press Office je vyjmenovává jako činy, které: 1. Obeznámí veřejnost se zvěrstvy spáchanými vůči životnímu prostředí a všem jeho živočišným a rostlinným druhům, které ho společně obývají. 2. Způsobí maximální ekonomické škody těm, kteří profitují z destrukce přirozeného životního prostředí. 3. Učiní všechna nutná opatření, aby nebylo zraněno žádné zvíře — ať už lidské nebo mimo-lidské.
Avšak buňky ELF zde byly. Nejrozsáhlejší byla skupina ze západního pobřeží, organizovaná okolo environmentálního aktivisty Billa Rodgerse; 18 lidí, kteří byli součástí této skupiny, bylo koncem roku 2005 a začátkem roku 2006 odhaleno při akci FBI nazvané Operation Backfire. (Čtrnáct jich bylo, včetně Rodgerse, který ve vyšetřovací vazbě spáchal sebevraždu, zatčeno. Čtyři zbylí nebyli nikdy dopadeni.) Ale ostatní zatčení za akce ELF byli „vlci samotáři“ a je zde alespoň jeden případ někoho, kdo neměl žádné politické napojení a jehož motivy byly nejasné. Zatímco několik případů je obecně známých, jsou zde spousty lidí, které byly za akce ELF v průběhu let zatčeno.

Ačkoliv akce ELF jsou zjevně ilegální, aktivisté a aktivistky pravděpodobně neočekávali, že za ně dostanou více než pár let žaláře, protože byly výslovně připraveny tak, aby nikomu neublížily. Nicméně společnosti, které kšeftují s vykořisťováním přirozeného světa a zvířat, na to mají jiný názor. Zmobilizovaly své mocné lobovací mechanismy, aby druhy akcí, které činí ELF a ALF spadaly pod nové antiteroristické zákony jako je například Antiterrorism and Effective Death Penalty Act (česky: Anti-terorismus a zákon o faktickém trestu smrti) z roku 1996. Po 11. září 2001 začaly být vládní agentury plněny penězi na „boj s terorismem“ a byrokracie potřebovala vykázat výsledky. To, co se událo, byla win-win situace jak pro korporátní vykořisťovatele tak pro státní aparátčíky. Ačkoliv agentury měly plné hrsti peněz, trpěly na až trapný nedostatek domácích teroristů (bylo zde jen pár lehkomyslných muslimů, kteří by se agenty FBI v utajení nechali naverbovat do falešné buňky Al-Káidy) takže stát přišel s novou strategií: vyprodukoval nové teroristické subjekty. Jinými slovy, když se teroristů nedostávalo, museli být vytvořeni.

Stejně tak byla sabotáž předefinována jako terorismus. Byrokrati tím uspěli v naplňování svých „teroristických kvót“. Vykořisťovatelé přiměli stát, aby zadarmo konal jako jejich vlastní bezpečnostní síla. A eko-sabotéři, kteří jenom o pár roků dříve odbýváni jako apolitičtí vandalové, jsou dnes pro FBI „domácí teroristickou hrozbou číslo jedna“. Trapný nedostatek stop nebo těl, nebo alespoň jednoho těla – nebo alespoň jedné osoby, která by kdy byla zraněna těmito takzvaných „teroristy a teroristkami“ – si vynutila ještě další orwellovské obraty ze strany státu. Stejně tak jako válka je mír, svoboda je otroctví a sabotáž je terorismus, odpor k označování těchto aktivistů a aktivistek za teroristy a teroristky, je státními aparátčíky brán jako důkaz nezbytnosti surového potrestání.

Vždycky když je někdo zatčen v rámci Green Scare, musí si rozhodnout několik věcí. Je zjevné, že prvním rozhodnutím musí být jestli zůstanou vytrvalí/é ve svých principech a nezaprodají své přátele. A tím druhým je, jestli dovolí, aby na jejich podporu byla zorganizována (zcela legální) kampaň, která obvykle zahrnuje tvorbu webových stránek, shromažďování finančních prostředků a tiskové zprávy. Existence kampaně na podporu obžalovaných je často Green Scare aktivistům a aktivistkám při jejich odsuzování připisována k tíži. Dříve než byla Mason odsouzena, noviny byly plné směšných vět jako: „ její spojenci na Internetu propagují její poezii a hudbu a také prodávají pro – Masonovská trička “. Při závěrečném stání žalobce Frank velice poukazoval na to, že je nutné dát Mason dlouhý trest, protože má mnoho podporovatelů a podporovatelek.

Podívejme se na řetězec událostí: 1. Úřady zatknou aktivisty a aktivistky a obviní je z ničení majetku, prohlásí je za teroristy a teroristky a požadují pro ně přehnané tresty; 2. Jiní aktivisté je brání na základě toho, že jde o falešná tvrzení, že by obžalovaní byli teroristé a na základě toho, že tresty, kterými je jim hrozeno, jsou nepřiměřené; 3. Úřady berou už jenom samotnou existenci těchto sympatizantů a sympatizantek (a mezi ně se řadí i takové organizace jakými jsou National Lawyers Guild (česky: Národní svaz právníků), ACLU – American Civil Liberties Union – a CLDC – Civil Liberties Defense Center), aby ospravedlnili dlouhé tresty. Musí se s vámi zacházet jako s nebezpečným teroristou, protože lidé mají námitky proti tomu, že vás klasifikují jako teroristu…

Oslabování linií

V současnosti jde podpora jen těm Green Scare aktivistům a aktivistkám, kteří/é jsou označeni jako nespolupracující obvinění/é. Jarní číslo magazínu Rolling Thunder od uskupení CrimethInc (česky: IdeozloČin) obsahuje dlouhý článek, doplněný stylovou tabulkou, ilustrující, že nespolupracující obvinění dostali tresty, které byly jenom mírně delší, než tresty těch kteří spolupracovali. Článek říká: „Případy Green Scare ukazují, že spolupráce s vládou nikdy není v nejlepším zájmu obviněného. V průměru si nespolupracující obvinění v Operation Backfire odslouží méně času v poměru k tomu, co jim hrozilo, než informátoři, navzdory vládním snahám udělat z nich exemplární případy.“

Částečně na základě těchto rozdílů v trestech, podporovatelé Green Scare aktivistů a aktivistek tlačili na zadržené, aby vyčkávali na dohodu o nespolupracujícím doznání. Ale některé z původních rozdílů v rozsudcích byly výsledkem toho, že čtyři zatčení při Operation Backfire — Daniel McGowan, Johnathan Paul a Exile a Sadie — udělali „globální dohodu o doznání“. Protože se přiznali jako celek, dalo jim to mnohem větší manévrovací prostor, než kdyby tak udělali jednotlivě.

Federální agenti jsou si velice dobře vědomi vnitřních dialogů, které vedou podporovatelé a dělají vše co můžou, aby rozvrátili sítě podporovatelů. Zatímco v některých případech byly relativně malé rozdíly v trestech mezi těmi, jejichž dohoda o přiznání říkala, že spolupracovali a těmi, kteří nespolupracovali, v jiném případě dostal Ambrose devět zatímco Mason 22 let. (A jiný Green Scare obviněný Eric McDavid dostal 19letý trest, ale ten si prošel celým procesem.) A je třeba říci, že Mason nikdy nebyla nabídnuta bezpodmínečná dohoda bez nutnosti spolupráce tak, jako byla nabídnuta ostatním.
Zdá se být velice pravděpodobné, že doznání bez nutnosti spolupráce se v budoucnu nebudou vztahovat na zatčené při Green Scare. Zdá se, že stát tvrdě pracuje na tom, aby vymazal hraniční čáru mezi „práskači“ a „nespolupracujícími obviněnými“ a to dokonce i mezi těmi, kteří jsou už ve vězení. Daniel McGowan byl nedávno předvolán před velkou porotu. Pokud by vypovídal, byl by označen za práskače, ale pokud by vypovídat odmítl, byl by stíhán za křivou přísahu a čelil by až třem roků ve vězení – tento čas by mu byl připočten k trestu současnému. Stát v těchto dobách používá velké poroty, aby potrestal ty, kteří se odmítli stát práskači.

Závěrečné slovo senátora Joea

Před i během jejího odsouzení nadělal stát mnoho z toho, že Mason, oproti svému bývalému manželovi Franku Ambrosemu, odmítala udávat své spoluaktivisty. Ambrosemu bylo dovoleno jet na dovolenou na Floridu předtím, než byl odsouzen. Mason, na druhé straně, měla své podmínečné propuštění odřeknuté měsíce předtím, než byla souzena a týden před datem soudu byla předvolána před velkou porotu. Odmítla spolupracovat i odpovídat na otázky; když se jí FBI ptala, jestli to je volba, kterou chce učinit, řekla jim, že to byla „jediná možná volba“. Při odsouzení bylo její odmítnutí spolupráce předneseno jako jeden z mnoha důvodů, proč by měla dostat dlouhý trest. Oproti tomu byla na Ambroseho pěna chvála za to, že se obrátil proti své manželce a napomohl obtěžování obou jejich dětí i její matky Mason, na jejichž dům byla provedena razie potom, co pouto mezi Masonovými bylo přerušeno.

Wisconsinský senátor Joe McCarthy vedl v padesátých letech 20. století hysterické hony na čarodějnice proti členům a členkám americké Komunistické strany. Stejně tak je tomu u Green Scare aktivistů a aktivistek, kteří jsou perzekvováni kvůli své politické agendě a ne kvůli akcím samotným, okolo nich byla vybičována celonárodní hysterie. McCarthy byl nakonec zastaven poté, co vedl svou paranoidní křižáckou výpravu proti americké armádě. V televizi promítaném slyšení v Kongresu roku z 1954 byl McCarthy legendárně konfrontován právníkem Josephem Welchem, který se ho zeptal : „Už jste toho napáchal dost. To nemáte, pane, smysl pro slušné vychování? To už vám nezbyl žádný smysl pro slušné vychování?“ To samé platí pro federální byrokraty. Sabotéry nazvali teroristy, zničili životy a rodiny a utratili federální peníze na obranu vykořisťovatelů Země a zvířat jenom proto, aby si mohli odškrtnout kolonku nazvanou „odsouzení teroristů“ a odeslali ji jako podklad pro své povýšení.

A teď velebí muže za to, že se obrátil proti své rodině, aby si ušetřil pár roků v base. Rádi bychom se zeptali: To už federální žalobci nemají žádné slušné vychování? Ale je zbytečné se ptát; my už odpověď známe.

Odkazy
Mezinárodní den solidarity s Marií Mason a Ericem McDavidem – dlouhodobými anarchistickými vězni.
Green Is The New Red
stránka věnovaná podpoře Marie Mason
další stránka věnované podpoře Marie Mason
June 11/Příběh Erica McDavida
What is the “Green Scare”?

Autor: Henry Reed
Z Fifth Estate #380, Spring 2009

Překlad: Člen brněnského Kolektivu pro zvířata