Na počátku současného grassroot hnutí Critical Mass (dále jen CM) bylo odstartování pravidelných cyklojízd v San Francisku. Tyto cyklojízdy jsou vázané na poslední pátek každého měsíce a mají kontinuitu dodnes. Ačkoliv iniciátoři původně jednali se San Francisco Bicycle Coalition (dále jen SFBC), ta se přesto rozhodla oficiálně cyklojízdy nezaštítit, ale iniciativu jako takovou podporovala. V pátek 25. září 1992 se jela první cyklojízda startující v 18:00 na Justin Hermann Plaza v San Francisku s názvem Commute Clot a měla okolo 50 účastníků. Následující jízda, v příštím měsíci, již nesla název Critical Mass. Tento název pochází z filmu Return of the Scorcher režiséra Teda Whita. Ve filmu nalezneme záběry ukazující běžnou dopravu v Číně s komentářem, že křižovatky jsou v Číně bez světelného značení a silnice jsou užívány velkým množstvím cyklistů společně s řidiči automobilů. Pro samotného cyklistu se tak samotný přejezd křižovatkou stává nebezpečným, a proto se cyklisté shromažďují na kraji křižovatky. Ve chvíli, kdy se shromáždí jejich dostatečné množství – anglicky právě critical mass, vyjedou společně napříč křižovatkou. Během let 1992 a 1993 se CM v San Francisku rozrostly na přibližně 500 účastníků a během pár let se zvětšily na události s více než 1 000 účastníky každý měsíc. Někdy však nabývají až několika tisíců cyklistů. Dnes se počet účastníků CM odhaduje minimálně na 1 500. CM významně přispěly SFBC k získání více členů a také větší podpoře v boji za lepší podmínky pro cyklisty.
Významnou událostí byla cyklojízda v červenci 1997, která vyústila v nepokoje a střet s policií. Starosta Willi Brown dopředu oznámil, že jízdu potlačí pomocí policejního zásahu. Jízdy se zúčastnilo na 5 000 cyklistů, z nichž bylo asi sto zatčených. Následně se celou událostí zabývala celonárodní média po dobu několika měsíců.
Jako ti, kdo se zasloužili o rozšíření CM, jsou vzpomínaní cyklističtí kurýři, kteří byli jedni z prvních účastníků. V březnu 1997 se jim podařilo strhnout cyklojízdu z oficiálně propagované trasy (i mediálně) směrem na vyhlídku na Hale Bobbovu kometu. Tento čin byl protestem proti hierarchii v organizování CM, která v té době podle jejich názoru panovala. Touto událostí byl potvrzen spontánní charakter CM.
Již v roce 1993 začaly po vzoru San Franciska vznikat v poslední pátek v měsíci CM v dalších městech USA. Cyklojízdy, které existovaly již dříve, se přejmenovaly na CM a změnily dobu konání na poslední pátek v měsíci. CM se takto rozšířily do Portlandu (srpen 1993), Los Angeles, Austinu, Chicaga, New Yorku, Berkeley, Madisonu, ale i menších měst jako např. Flagstaff v Arizoně. V roce 2002 bylo po celých USA zaznamenáno více než 130 měst, kde probíhaly CM. Zajímavým příkladem je New York, kde CM čelila dlouhodobě perzekuci ze strany newyorské policie a úřadů. Problémy New York CM nastaly od srpna 2004, kdy se překryla s národním shromážděním republikánů. Tehdy bylo zatčeno 525 cyklistů. Policie od té doby na každé CM zabavovala kola a zatýkala účastníky, kteří přišli na místo srazu na Union Square. Situaci související s perzekucí CM v New Yorku dokumentuje film Still We Ride. Běžné bylo zatýkání až desítek lidí, například v březnu 2005 zatkli 37 cyklistů. Navíc se úřady města snažily usvědčit ze zodpovědnosti za cyklojízdu některé členy environmentální skupiny TIME´S UP, které považovali za organizátory CM. Od února 2007 platí v New Yorku nové pravidlo, které požaduje povolení pro jakékoliv silniční průvody 50 a více chodců nebo cyklistů.
Pod názvem CM se začalo jezdit i v Kanadě. Hnutí v roce 1995 expandovalo do Toronta, ale také do Montreálu, Edmontonu, Victorie a od roku 1997 také do Vancouveru. CM ve Vancouveru, typická přátelským charakterem, je dokumentována ve filmu You Never Bike Alone. Ale například v Montrealu v roce 2004 byli cyklisté individuálně pokutováni za různé přestupky a CM rozpuštěna, což není výjimka při cyklojízdách i v jiných zemích. V roce 2002 probíhaly CM asi v patnácti kanadských městech.
Následně se rozšířilo celé cyklistické hnutí pod stejným názvem do Evropy a prakticky celého světa. První CM ve VB se odehrála v dubnu 1994 v Londýně a rozšířila se do dalších šestnácti měst včetně Oxfordu, Bathu, Cambridge, Liverpoolu, Lancesteru, Edinburghu a Glasgow. Ve filmu We Are Traffic je uvedeno až třicet britských měst, kde CM probíhají.
V Německu se uskutečnila první CM v září 1997 ve Stuttgartu a další města jako Heidelberg, Mannheim a Erfurt následovala později v roce 1999. Větší aktivita v pořádání CM v Německu byla evidována až v roce 2001 a rozšířila se do osmnácti dalších německých měst.
V Evropě se navíc postupně začaly pořádat cyklojízdy pod názvem CM (nebo za ně některými autory považované) celkem v několika desítkách měst v Dánsku, Holandsku, Španělsku, Belgii, Francii, Norsku, Švédsku, Švýcarsku, Irsku, Polsku, Slovensku, Maďarsku, České republice, Slovinsku, Finsku, Chorvatsku, Rakousku a Itálii. Ve východoevropských zemích se začaly pořádat cyklojízdy až na přelomu 20. století. Ale i první italská CM se odehrála až v prosinci 2001 v Milánu a pak se rozšířila do dalších měst jako Řím, kde je pro ni používán italský název Ciemmona.
Do post-sovětských zemí se CM rozšířily později. První polská CM proběhla v roce 1999 ve Varšavě. Přestože byla ukončena masivním policejním zásahem, akce se uchytila a každý měsíc jezdilo více lidí. V květnu 2002 jelo již přes 1 000 cyklistů. CM v jiných polských městech měli v té době mezi 30–200 účastníky. Oficiální cyklojízda v červnu 2002 v Gdaňsku ale přilákala cyklistů více, asi 1 500. První pokusy o pravidelnou CM v Rusku proběhly již 12. června 2001. Cyklojízdy se zúčastnilo asi jen 25 cyklistů a plánovali jízdy každý poslední pátek v měsíci. Pravidelně se ale v Rusku konají CM od března 2004 a v dubnu 2004 se jí účastnilo 150 cyklistů. Poté se akce rozšířila do dalších ruských měst. V Bělorusku se odehrála první CM, které se účastnilo pouhých 30 cyklistů, až v dubnu 2005. CM se zde kvůli počasí mohou odehrávat jen v jarních a letních měsících a v roce 2007 se jich účastnilo okolo 100 až 120 cyklistů. Jízdy samotné probíhají ve spolupráci s policií a navíc je zakázáno využívat některé dopravní komunikace na kole.
V indické Bombaji, která je dnes známa svou kritickou dopravní situací, se uskutečnila první CM v lednu 2000 a měla 25 účastníků. Další indická města, kde se CM vyskytla, jsou Dílí a Pune. Uváděné asijské metropole, kde probíhají CM, jsou japonské Kjoto, Tokio, Jokohama, korejský Soul, izraelský Tel-Aviv nebo čínský Honk-Kong. Navíc CM jsou hlášeny z Thajska, Taiwanu a Filipín.
První australská CM proběhla v Sydney v září 1995 a zúčastnilo se jí okolo 100 cyklistů. Následně se CM rozšířila do patnácti australských měst včetně Melbourne, Brisbane, Pert nebo Hobart (Tasmánie). Na Novém Zélandu se CM rozšířila do dalších třech měst Welington, Auckland a Christchurch.
V Jižní a Střední Americe se CM rozšířila do Kolumbie (Bogota), Brazílie (Sao Paulo, Rio de Janeiro, Florianopolis), Chile (Santiago), Argentiny (La Plata), Salvador (San Salvador), Kuba (Havana) a Mexiko (Mexiko City). I když v Mexiko City jsou jízdy organizované pod názvem Biciteka a neužívají název CM, ale třeba v Sao Paulu se název CM běžně používá.
V Africe vznikly CM v Johanesburgu (JAR), ale časem se rozšířily do Kapského města a Durbanu (JAR) a také Maputo (Mozambik). CM v Johanesburgu byla iniciována již v prosinci 1998 v návaznosti na projekt Afrobike. Ten měl podobný cíl jako například Bike Not Bombs – darovat stará kola do rozvojových zemí, pro rozvoj tamní cyklodopravy.
Během deseti let s CM rozšířila do 230 měst na světě, z nichž 100 udržuje CM pravidelně poslední pátek v měsíci, nejčastěji je ovšem uváděn počet 300 měst, ale někdy až 400. Různý odhad počtu měst může být díky faktu, že v některých městech se CM odehrávala jen dočasně. Příkladem může být Lancaster (Anglie), kde měla CM pravidelný charakter jen v letech 1995 – 1996. Jisté je, že CM nebo její obdoba pronikla na všechny obydlené světadíly a do minimálně 40 zemí.
M.V.