Mediální humbuk okolo těžby na Šumavě již utichl, ale mnoho toho pokračuje dál: nekompetentní vedení národního parku, které ohrožuje unikátní přírodu (příčina blokády); přestupková řízení s aktivisty a současně snaha dohnat policii k zodpovědnosti (důsledky blokády); a také snahy blokádou zaktivizovaných lidí na obranu Šumavské přírody. Rad bych se podělil o několik informací a také mých osobních pohledů na věc.
Ofenzivní tažení developeristů
Současné vedení národního parku je naprosto odborně nekompetentní a pod výrazným vlivem různých lobbistických zájmů. Ovšem ten samý problém je i ve vedení Ministerstva životního prostředí, kterému šéfuje odborně nezpůsobilý člověk – Tomaš Chalupa, který si dosadil do čela národního parku taktéž nekompetentního ale hlavně loajálního člověka Jana Stráského. Ten má navíc podporu Václava Klause, tudíž má celkem vlivné krytí zvrchu.
Samotná těžba na Ptačím potoce pravděpodobně nepředstavovala aktivitu, ze které by měl Stráský nebo někdo v jeho okolí nějaký významný finanční prospěch, protože pokud by se prodalo všechno vytěžené dřevo a nějaká část z toho šla do něčí kapsy, asi by to nevyvážilo škody, které si vedení národního parku vytvořilo zásahem proti blokádníkům. Těmito škodami je vznik celkem silné opozice (avšak veřejností již méně podporované) proti ekonomicky motivovaným aktivitám správy národního parku a dočasné vyšší pozornost k tomuto tématu v české společnosti.
Ač již správa národního parku oznámila, že hodlá odvézt část dřeva z Ptačího potoka, skutečný zisk může plynout z jiných aktivit, ke kterým správa národního parku již nakročila tím, že prováděla čistky pracovníků správy, kteří mohou povolovat stavební a další činnosti na území národního parku. Skutečný zisk totiž může plynout z turistického ruchu nebo jinými slovy tvorby lunaparku namísto národního parku. To by udělalo pro mnohé ze Šumavy skutečný zlatý důl. Šumavská příroda by tak byla ničena nejen díky neodbornému vedení, ale především díky developerským zájmům. První sporné stavby se na území národního parku již objevily, nikoho snad nepřekvapí, že jedna z nich patří poradci Václava Klause. Jak by si s černými stavbami poradili radikální ochránci přírody v USA, se můžete podívat v tomto filmu, který byl nominován na Oskara:
K prosazování svých zájmů používá klika okolo vedení parku ofenzivní prostředky: platí si PR agenturu, využívá svého vlivu na úřední postupy jak ve vládě, tak v jihočeském regionu. Takže si mohli dovolit již protlačovat další lanovky a sjezdovky. Jednou z ofenzivních aktivit byla debata s názvem „Kůrovcová kalamita – argumenty zastánců zdravého rozumu“ ze začátku října, kde vystoupili nejkřiklavější zastánci developerismu, samozřejmě vystupující pod rouškou vědy a dobrých zájmů. Ať si každý udělá obrázek z následujících videí.
Pokud si uvědomíme vliv těchto osob, jejich možné další napojení a přičteme si k tomu to, že se tito lidé nikdy nevzdávají a jsou prakticky všeho schopní, vyjde nám dosti neporazitelný soupeř, kterého nějaké to veřejné mínění neskolí. Nevěřím tomu, že by blokádníkům nakloněné veřejné mínění mohlo tyto lidi zahnat do kouta.
Zastrašování aktivistů
Elegantní způsob, jak se mohou developeristi zbavit opozice, je potrestat aktivisty. Přesně takový význam mají správní řízení s více než 120 aktivisty, kteří jsou popohánění městským úřadem v Sušici z porušení lesního zákona tím, že vstoupili do prostoru těžby. Přesně to je způsob, který se osvědčil všude po světě v honu na různé aktivisty, zaplést je do správních řízení, soudů nebo vysokých trestů a odradit je od dalších aktivit a v některých případech odradit i další lidi v jejich okolí. Tomu nasvědčuje i výše pokuty, kterou aktivisté dostali, nasadit všem plnou možnou výši trestu: zaplacení 4 000 korun, což by bylo v počtu popoháněných aktivistů celkem půl milionu.
Tyto právní řízení s aktivisty vede úředník Lumír Čáň, který má v Sušici na starosti právě lesní zákon. Proč všem dal nejvyšší možnou pokutu, která by měla znamenat mimořádnou nebezpečnost přestupku, je otázka. Buď proto, že chce vydělat svému úřadu nějaký ten peníz, anebo je na něj vyvíjen tlak zvrchu, což není vůbec v jihočeských kmotrovských poměrech něco nepravděpodobného. Ač k tomu má mladý úředníček jakékoliv motivace, rozhodně mu nelze odepřít spoluzodpovědnost za zastrašování ekologických aktivistů (a také střílení nebohých lesních tvorů).
Značná část aktivistů využila možnosti odvolání proti tomuto naprosto nesmyslnému šikanování lidí. Chování ekologických aktivistů totiž v žádném případě nesplňovalo charakter přestupku a navíc to bylo jednání v krajní nouzi, protože svým chováním bránili porušování zákona – ilegální těžba dřeva, kterou v současnosti prošetřuje Česká inspekce životního prostředí. Mnozí aktivisté si nechali přeložit své přestupky do místa svého bydliště, takže lze očekávat, že budou rozdílné i výsledky těchto dalších správních rozhodnutí. Přesto je možnost, že mnozí nevyhrají a celková částka k zaplacení bude navýšena o správní řízení, tito lidé si pak jistě zaslouží finanční podporu od těch šťastnějších, protože solidarita pomáhá udržet jednotu a je další z arzenálu našich zbraní. Většina aktivistů je pravděpodobně připravena se hájit ze svého „přestupku“ co nejdéle, ale výsledek tohoto boje je velmi nejistý a bude vyžadovat čas, energii a notnou dávku asertivity. Pravděpodobně dojde i na soudní napadení rozhodnutí o pokutách. Postupy různých místních úřadů jsou v současnosti různorodé, ale Ministerstvo zemědělství se snažilo shora ovlivňovat a sjednocovat postup příslušných správních orgánů překvalifikováním na „jiný správní delikt“, kde jednotlivým aktivistům hrozí pokuta až milion korun. Otázka je, zda lze považovat řízení příslušných správních úřadů pokyny shora za politické procesy. Charakterově to jistě splňují, protože spravedlnost nikoho nezajímá a úředníci jednají podle pokynů nadřízených. Takzvaně „dělají svou práci“. Tak se hájil i Adolf Eichman, když posílal židy do koncentračních táborů. Jednoznačně trvám na svém postoji, že i když nám život připravuje nejednoznačné morální situace, tak každý bez výjimky je zodpovědný za to, co dělá. Každý úředník, policista a dřevorubec je svým dílem spoluzodpovědný za zničení parku. Někdo více, někdo méně, ale je potřeba k nim také tak přistupovat a používat stejnou zbraň: zastrašování nebo cokoliv takticky ospravedlnitelného.
Ač věřím v to, že ze všeho osobně vybruslím bez pokuty, tak se zatím vesele směji státní moci, která mě nemůže zlomit v přesvědčení a jednání ani poté, co bych zaplatil těch několik tisíc, protože se již těším na případný soud s orgánem státní správy. Lidské přesvědčení nelze zlomit, naopak nespravedlnost by nás měla ponoukat k větší ofenzivní aktivitě.
Některým blokádníkm navíc přišla (byla doručena) další obvinění z údajného „neuposlechnutí výzvy veřejného činitele“, který se ovšem zrovna podle soudního verdiktu dopouštěl ilegálního zákroku. Jak se povlečou tyto další správní řízení (státní šikanózní represe), je také ve hvězdách.
Dalším způsobem zastrašování je také soud s jednou blokádnic, která byla falešně obviněna z napadení veřejného činitele a podle pozorovatelů jasně zmanipulovaný soudní případ vedený Ludmilou Liškovou (která je podle mého názoru spoluzodpovědná za likvidaci přírody národního parku) vedl k předpojatému rozhodnutí o vinně. Naštěstí již soudkyně neměla odvahu ji navíc potrestat (trestem je údajně samotný soud a „prokázání viny“), ale i přesto se obžalovaná odvolala ke krajskému soudu, který by již nemusel být pod tak silným vlivem mafie jihočeských kmotrů.
Největším úletem je asi zařazení Hnutí Duha, Greenpeace a Dětí Země do zprávy o extremismu, která byla na urgence ze strany Dětí Země pozměněna. Každopádně se můžeme podívat, jak se takoví extrémisté vyrábí úřední zprávou a nejinak tomu bude i u jiných názorových skupin.
Jak nahlížet na zodpovědnost policie?
Pro aktivisty bylo významným zlomem rozhodnutí plzeňského krajského soudu ohledně postupu policie. Policejní zásah proti blokádníkům byl nezákonný, protože policie nezjistila před zásahem, proti komu má vlastně zasahovat a automaticky zasahovala proti blokádníkům, kteří hájili zájem chráněný zákonem. Přestože je tento rozsudek pravomocný, policejní mluvčí tvrdila, že podle jejich názoru zasahovali správně. Tento absurdně arogantní postoj policie už nemůže nikoho v našem státě překvapit. Stačí si vzpomenout na kauzu Czechtek, kdy v roce 2005 policie brutálně násilným způsobem rozehnala technopárty. Tehdy se v hlavním večerním zpravodajství několika televizních stanic objevily záběry jak skupinka 5 – 6 policistů naběhne na jednoho člověka, svalí ho na zem a začne rubat. Tito policisté dnes dál vesele slouží v řadách policie.
Zajímavé je, že v obou případech (Czechtek a Šumava) byl velitelem policejního zásahu stejný člověk. Demonstruje to již léta známou nepostihnutelnost a nepotrestatelnost policie. Tento stav je v České republice dlouhodobý a pravděpodobně ho může zvrátit pouze několik možných událostí. Buď policie při podobném zásahu spáchá něco opravdu ošklivého, co zásadně pobouří veřejnost. Například v Británii zapříčinilo velký obrat k používaným prostředkům při zásazích na různých protestech zabití (po úderu štítem) naprosto nevinného člověka vracejícího se z práce během protestů proti zasedání G20 na jaře 2009. Mnohem lepší alternativou, jak si svou policii vychovat, jsou vyhrané žaloby a soudy proti jejich chování. Právě podobnou příležitost, kterou bychom neměli promarnit, představuje i Šumavská kauza. Nakonec jedna z nejzbytečnějších státních organizacích (což si jistě účastníci Czechteku 2005 pamatují) jakou je policejní inspekce vyšetřila stížnosti na postup policie při Šumavské kauze tak, že policie postupovala naprosto v pořádku.
Přesto si troufám tvrdit, že právě ve snaze dotlačit policii k maximální možné zodpovědnosti, panuje mezi aktivisty jistý druh rozporu. Onou příležitostí této kauzy, která by mohla obecně přispět k větší zodpovědnosti policie za své zákroky, je totiž žaloba za náhradu škody, kterou již využili nejméně čtyři aktivisté. Žaloba proti policii by totiž mohla požadovat kromě veřejné omluvy a personálního postihu i finanční náhradu škody, která by pak byla použita na protikorupční nebo jiné dobročinné účely. Mnozí se stále domnívají, že požadavek finanční náhrady škody by mohla dále poškozovat blokádu v očích veřejného mínění, protože by se to muselo zaplatit z veřejného rozpočtu. Osobně si myslím, že by to veřejné mínění proti blokádě neobrátilo nějak zásadně, naopak neustálý mediální zájem o celou kauzu může být dlouhodobě přínosný. Někteří zastávají názor, že nemá smysl bojovat proti policii, protože oni neztělesňují samotný problém a jsou to obyčejní lidé. Ano, je pravda, že zatěžovat se časově a energeticky náročným soudním bojem s policií samotné Šumavě krátkodobě nepomůže, ale může nám pomoci, až budeme čelit podobnému problému příští rok. Nepotrestaní policisté budou dále jednat tak, jak mají ve zvyku. A souhlasím i s tím, že jsou policisté taky jen lidé, ale podívat se jací, můžete na následujícím videu.
Domnívám se, že požadovat po policii jak omluvu, tak personální důsledky a finanční odškodnění, je dlouhodobě prospěšné pro vychování policie k uměřeným zákrokům. Dále se jednotlivé požadavky mohou vzájemně podpořit, protože finanční ztráta může podpořit právě i personální změnu v řadách policie. Pokud mohou po státu požadovat odškodnění různé soukromé firmy a korporace pomocí arbitráží, je potřeba vydobýt tuto možnost i pro obyčejné lidi. Přesto jsou podobné požadavky tak málo dosažitelné a hodně nejisté, že u mě mají odvážlivci, kteří se soudí proti státní moci, hluboký respekt. Přeji si, ať jim vydrží odvaha a zvítězí.
Dlouhodobé aktivity Šumavské kampaně
Dalším důsledkem blokády bylo vytvoření okruhu několika desítek lidí, kteří se o Šumavu začali zajímat jako dobrovolní aktivisté a snaží se trend ve vedení národního parku zvrátit zpět pro ochranu přírody. Této snahy si vážím, především protože dobrovolných dlouhodobějších aktivit v oblasti životního prostředí u nás mnoho nenalezneme, protože drtivá většina práce v environmentálních organizacích je již delší dobu placenou činností. Vznikl například zajímavý projekt Osobnosti o Šumavě.
Také vznikly místní skupinky v Praze, Brně a Olomouci, které představují příslib toho, že tato aktivita neusne. Navíc se odehrálo již několik veřejných debat, výstav a dalších aktivit, které mají za cíl především získávat příznivější veřejné mínění pro environmentální aktivity na Šumavě a lepší povědomí o národním parku vůbec. Osobně si cením, že toho chce někdo dosáhnout, na druhou stranu to považuji za částečné mrhání energií a současným potenciálem. To je možná důvod, proč osobně nemám zájem se na většině těchto aktivit podílet. Nevěřím tomu, že by měly podobné aktivity nějak zásadně změnit veřejné mínění, protože podobné události dost často přesvědčují již přesvědčené. Osobně jsem byl na debatě, kde všichni přítomní přišli již s názorem, který jasně během debaty dali najevo. Přesto připouštím, že lze debaty nebo výstavy koncipovat tak, aby padli na úrodnou půdu a měli potenciál vykročit z „environmentálního ghetta“ mezi „neodbornou většinu“. Zásadní pro mě ovšem je, že veřejné mínění není něco, co by současné vedení mohlo zastavit od těžby příští rok. Veřejné mínění možná bude výhodou, ale pokud bude potřeba příští rok opět blokovat těžbu, bude potřeba naučit co největší počet lidí zvládat odpovídající techniky blokády. Ovšem to pouze za předpokladu, pokud nebude většina minulých blokádníků odrazena správními řízeními.
Další věc, se kterou nejsem dostatečně ztotožněn, je, aby současný cíl Šumavské kampaně bylo prosazení kvalitního zákona o Národním parku Šumava. Cíl samotný je výborný a určitě potřebný. Ač se považuji za odbornou veřejnost, nevidím moc možností jak mohu tomuto záměru prospět, krom psaní e-mailů poslancům. Myslím, že je to příliš odborným cílem, který je vhodný pro odbornou organizaci, ale příliš složitý pro obyčejnou občanskou aktivitu, obávám se toho, že to bude příliš velkou překážkou pro aktivity neodborníků. Jako alternativní cíl aktivit bych si představoval snažit se o výměnu vedení národního parku. Podle mého názoru by byla snaha o odstranění Stráského nebo Chalupy lepší v několika ohledech: oproti novému zákonu je časově dosažitelnější aktivitou, umožňuje mnohem více forem aktivit, a to i pro neodborníky a je mnohem jednodušší a pochopitelnější pro každého (o nový špatný zákon se snaží i developeristi). Zajisté by měla tato snaha i zásadní nevýhody a sice, že pravděpodobně nemáme dost sil toho dosáhnout a také, že nikdo nemůže zaručit, že Stráského nevystřídá ještě méně zaslepený fanatik a Chalupu nevystřídá ještě kozlovitější zahradník.
Na závěr přidávám ukázku z filmu Defend this Forest, který je o blokádě lesa v Palm Beach County na Floridě proti rozvoji biotechnologického projektu. Rozhodně se máme od amerických Earth First ještě hodně co učit.
Petr Zelený
PS: Jakékoliv další postřehy, názory, zkušenosti a informace od dalších lidí z blokády jsou na tomto webu více než vítány.