Ne za mým barákem!

Protesty proti stavbě letiště sílí, odhalují ale i limity občanské angažovanosti.

Kousek na sever od Prahy má vyrůst obří mezinárodní letiště. Obyvatelé okolních obcí proti tomuto záměru, celkem pochopitelně, protestují již několik let. Vadí jim hluk z provozu letiště, emise z dopravy, znehodnocení jejich majetků. Na jejich odporu je zajímavé, že ve srovnání třeba s Velkou Británií, chybí jeho zasazení do jakýchkoli environmentálních a sociálních souvislostí. V celém konfliktu o letiště se prakticky neobjevují slova jako klimatické změny, emise skleníkových plynů či třeba logika zisku. Spor o letiště ve Vodochodech tak vypovídá mnohé i o politické imaginaci v české společnosti.

Penta a záměr s letištěm – na chvíli se sešeřilo?

V roce 2006 Topolánkova vláda prodala zadlužený státní podnik Aero Vodochody i s přilehlým podnikovým letištěm miliardáři Marku Dospivovi a jeho společníkům z investiční skupiny Penta, která patří mezi nejvýznamnější finanční skupiny v regionu. Ano, je to tentýž Marek Dospiva, který udržoval blízké kontakty s čelními politiky z ODS a hostil je na svých jachtách a vilách v Toskánsku nebo na Korfu. Celá privatizace proběhla až podezřele rychle a zlí jazykové tvrdí, že od počátku nešlo ani tak o samotný zadlužený podnik Aero, jako o lokalitu podnikového letiště. O záměrech Penty vybudovat zde mezinárodní terminál se vědělo již před privatizací. Starostové dotčených obcí, kteří s výstavbou obřího letiště již tehdy nesouhlasili, se ještě před privatizací Aera dopisem obrátili na vládu. Ta však jejich připomínky nevzala na zřetel a Aero i s podnikovým letištěm urychleně, pod záminkou blížícího se konkurzu, prodala investiční skupině Penta, která odvádí daně na Kypr. Privatizace Aera tak vyvolává vzpomínky na divokou privatizaci 90.let, kdy se slovy jednoho z tehdejších politiků, zhaslo a čekalo se až se to …zprivatizuje. Doba pokročila a tak se nezhasíná, ale jen zešeří.

Penta má v úmyslu dosavadní podnikové letiště přestavět na mezinárodní terminál, který by sloužil charterovým a malonákladovým leteckým společnostem. Ročně by se tu mělo přepravit až 3,5 miliónu osob, což by představovalo asi 50 odbavených letadel denně. Letiště by mělo přinést rozvoj regionu, až 3000 pracovních míst, ulevit zatíženému letišti Ruzyně, kde by se tak prý nemusela stavět další letištní dráha…a hlavně akumulaci dalšího zisku pro mocnou investiční společnost Pentu.

Rozhodují experti?

Již počáteční záměr vyvolal odpor v okolních obcích a patnáct obcí nejvíce postižených případným provozem letiště vytvořilo občanské sdružení Stop letiště Vodochody. V jednotlivých obcích proběhla referenda, v nichž se občané drtivou většinou vyjádřili proti jakémukoli budování mezinárodního letiště. Mezi hlavní argumenty odpůrců letiště patří hluk, emise z dopravy a zvýšení rizika leteckých havárií a z toho všeho plynoucí i znehodnocení jejich majetků. Slibovaná pracovní místa nejsou v regionu s jednou z nejnižších nezaměstnaností velkým lákadlem a navíc se ukazuje, že další dráha v Ruzyni se nejspíš bude stejně stavět. Navíc odpůrci letiště upozorňují, že předpokládaných 3,5 miliónu pasažérů se bude muset nějak přepravit do Prahy, případně na přestup do Ruzyně, přes jednu dopravní tepnu – Kralupy nad Vltavou. Dojde tak k obrovskému nárůstu osobní a autobusové dopravy v regionu a k jeho dalšímu znečištění emisemi z dopravy. Oblast bohužel není příliš významná z hlediska chráněných druhů či lokalit, kde by bylo možné hledat právní oporu.

Takže hlavní „boj“ se vede o hluk. Celkem pochopitelně z hlediska lidí, kteří budou bydlet v těsné blízkosti letiště. Ti se jednak nejvíce obávají hluku z přistávajících a vzlétajících letadel, ale hlavně limity hluku představují číslo, kterým je možné ve sporu šermovat. Navíc i investor z Penty přislíbil dodržování limitů hluku. V průběhu zkušebních měření byli obyvatelé Panenských Břežan vystaveni hluku přesahujícím 80 dB. Přitom již trvalé hlukové zatížení přesahující 42 dB ohrožuje zdraví člověka. Podle Krajské hygienické stanice však tyto překročené limity vlastně překročeny nebyly, protože do metodiky výpočtu se počítají průměry, včetně dnů, kdy nic nelétá, takže zprůměrované hlukové limity nebyly překročeny.

Na výpočtech a stanovování hlukových limitů se tak ukazuje to, na co upozorňuje třeba socioložka Tereza Stöckelová: „Politika předchází každému číslu a každé číslo je pokračováním politiky jinými prostředky. Za každým číslem se skrývá rozhodnutí, co se do něj počítá a co ne“. Celý spor o vodochodské letiště se tak pomalu a neviditelně depolitizuje a přesouvá se z roviny politických rozhodnutí (chceme nebo nechceme letiště) do sféry technokratických rozhodnutí (snesitelná míra hluku). O letišti tak již nemají rozhodovat žádní politici, radno připomenout, že před volbami v roce 2010 byli zástupci VŠECH politických stran proti projektu letiště, ale rozhodovací moc se přesunula do mlhavé sféry expertů na hluk a EIA a úředníků na MŽP.

Klima v české kotlině

Na celém sporu o letiště ve Vodochodech je zajímavé i to, co v argumentaci odpůrců letiště nezaznívá. Třeba negativní environmentální aspekty letectví. Přestože stávající emise skleníkových plynů z letecké dopravy představují pouhá 3,5 procenta celkových emisí skleníkových plynů, mezi lety 1990 až 2006 vzrostly v zemích Evropské unie o 87 procent a letecká doprava tak představuje průmyslové odvětví s bezkonkurenčně nejrychlejším nárůstem emisí skleníkových plynů, které se podílejí na klimatických změnách. Při současném trendu by růst zrušil více než čtvrtinu z osmiprocentní redukce celkových emisí, které po EU požaduje Kjótský protokol. Samotným problém není ani tak stávající míra letecké dopravy, jako spíš její expanzivní nárůst.

Ve Velké Británii, která s více než 120 procentním nárůstem letecké dopravy je „leteckou velmocí“ již v roce 2006 vzniklo protestní hnutí Plane Stupid. Aktivisté a aktivistky z Plane Stupid se ve spolupráci s místními obyvateli snaží pomocí demonstrací, blokád a okupací stavenišť, či letištních ploch bojovat s růstem letecké dopravy, který považují za „zbytečný a neudržitelný“ a zaměřují se právě proti rozšiřování a budování nových letišť.

Jenže nejsme v Británii, ale v Čechách a používat „klimatické“ argumenty ve sporu o letiště je cosi nepředstavitelného. Nejen, že se nejspíš neobjevují v představivosti angažovaných občanů, ale z hlediska uvažování pro českou kotlinu je vcelku pochopitelné a odůvodněné, že odpůrci letiště podobné „klimatické“ argumenty nevytáhli. V politickém a mediálním diskursu by se stali v lepším případě terčem posměchu, jako alarmisti anebo v horším případě by dostali nálepku ekoteroristů. A tak odpůrcům nezbývá než spoléhat na hlukové expertízy, protože politické argumenty, zahrnující jakou podobu svého okolí a světa chceme, jsou mimo české zatuchlé, politické klima.

Na žádném dvorku!

V české kotlině se objevuje celá řada podobných sporů, ohledně výstavby silnic, skládek odpadu, spaloven či třeba úložišť jaderného odpadu. Snad ve všech těchto sporech se argumentace odpůrců vede v rámci implicitní logiky nestavte to tady, existuje „jiná, lepší“ varianta … někde u sousedů. V angličtině se proto vžil akronym NIMBY (Not In My Back Yard, tj. česky „ne na mém dvorku“). Zastánci staveb dalších a dalších dálnic, jaderných elektráren či automobilek na zelené louce, argumentují veřejnými zájmy: ekonomickým růstem, zaměstnaností či nezbytností ulehčit rostoucí dopravě a uspokojit rostoucí potřebu po energii. A tak poukazují na sobectví odpůrců letišť, dálnic či jaderných úložišť. Naopak odpůrci se dovolávají svých individuálních práv.

Jenže v momentě, kdy nechci dálnici, letiště či jaderné úložiště za mým domkem, ale nevadí mi kdekoli jinde; kdy zpochybňuji podnikatelské právo Penty na akumulaci zisku, ale nevadí mi podobné upřednostňování zisku, před lidmi a životním prostředím v jiných případech, tak se vystavuji oprávněnému označení ze sobeckých zájmů. Nejen, že tak občané v lokalitách postižených „rozvojem“ přicházejí o morální sílu svých argumentů, ale často to vede k oslabení síly občanské angažovanosti, k tomu, že obyvatelé jednotlivých lokalit jsou stavěni proti sobě. Třeba obyvatelé z okolí Ruzyně proti lidem z okolí vodochodského letiště, protože výstavba z letiště ve Vodochodech má prý ulehčit Ruzyni.

Když počátkem 90. let britská vláda přišla s plánem masivní výstavby dálniční sítě vyvolalo to odpor na mnoha místech. Vzniklo více než 200 lokálních iniciativ proti výstavbě dálnic v jejich lokalitě, které se sdružily do sítě ALARM UK. Základním principem této iniciativy bylo odmítnutí sobecké NIMBY logiky a přijetí solidárního principu NIABY (Not In Anyone´s Back Yard čili „na ničím dvorku“). V polovině 90. let byl díky sociálním protestům a občanské angažovanosti založené na solidárním principu „nikde žádnou dálnici“ celý projekt masivní výstavby dálnic ukončen.

Společnost Penta nabídla obcím kolem plánovaného letiště korumpující finanční kompenzaci. Sdružení Stop Letiště Vodochody ji odmítlo s tvrzením: „Nechceme žádné letiště!“ Na české zatuchlé klima zásadový postoj. Chtělo by to jen dodat: „Nikde žádné další letiště!“

Arnošt Novák (vyšlo v A2)