Převzato z blogu DeepGreenCZ.
Rodíme se do společnosti a kultury, kde už jsou vžité nějaké zvyky a tradice a vůbec to, jakým způsobem funguje. A jednoho dne se šokem zjistíme, že vše je špatně. Pravděpodobně se o tom, že to tak je, budeme snažit hovořit s jinými lidmi, také vychovávanými stejnou společností a stejnou kulturou a stejnými zvyky a tradicemi a vůbec tím, jakým způsobem funguje. Odpovědi na to se dočkáme, že jsme mimo apod.
Vidím masové vymírání druhů. Vidím, jak se likvidují prastaré ekosystémy, jak s nimi zaniká celoplanetární biodiverzita. Vidím zničenou biosféru. Vidím zamořenou Zemi toxiny a dioxiny. Vidím otrávené, překyselené oceány, v nichž je vyhubeno více než 90 procent velkých ryb. Mohu doplnit tento výčet…
Nebudeme si nalhávat, že tato společnost a kultura nezabíjí Zemi. Je to apokalypsa. Každý den je stále více zničena biosféra. Každý den je stále více lesů zničeno. Každý den se spouštějí uhelné elektrárny. Každý den sjíždějí s výrobních linek nová auta. Každý den je více druhů dohnaných k zániku. Každý den je stále více Země zamořena toxickými chemikáliemi, toxiny a dioxiny. Každý den je více lidí a nelidí obětí násilí a otroctví této kultury.
Cesta této kultury je zřejmá, ale není ji naděje.
Nedávno jsem slyšel výlečení situace jednou environmentalistkou, řekla: “Dominatní společnost vše nenávidí. Nenávidí, ani sama sebe. Má sebedestruktivní sklony. Zničí vše živé, pokud nebude zastavena.” Desítky generací již vyrostlo v této kultuře, která nejen, že systematický ničí život, a není tak jen poháněna nenávistí k životu, ale která podporuje a odměňuje toto kulturní a individuální chování jako normální stav.
Bylo zde na Zemi mnoho kultur a stále ještě dnes některé existují, které za svoji dlouhou existenci, někde až 60 000 let, jinde 40 000 let a jinde více než 10 000 let, nezničili krajinu a nemohou být považovány za vykořisťovatelské (tyto kultury mimo jiné vždy byly jen tím, co stálo v cestě kolonizátorům této kultury při dobývání zdrojů, resp. ekocidě). Bylo to dáno jejich vztahem a přístupem k životu a Zemi. A nebyly civilizované. Milovali komunitu. Této civilizované kultuře stačilo několik málo století, někde desítek let, aby zničila vše, co měla ve svém dosahu. A zničí zbývající část živého, divokého, svobodného světa pokud nebude zastavena.
Naše mysli jsou stále více otráveny. Přemlouvají nás k neustále vyšší spotřebě jako uspokojení toho, když jsou naše duše zbaveny své podstaty. Naše morálka je rozebírána kousek po kousku. Chamtivost a sebeuspokojování je symbolem naší doby. Lídři odsuzují násilí a terorismus a zároveň vytváří největší systém otroctví, uvěznění, nerovnoprávnosti, přísné hierarchie a masových vražd a ekocidy, který kdy byl na Zemi.
Na to, že nejsme na Zemi sami, mám pocit, že už jsme dočista zapomněli. Dlouho jsem žil také v tomto domnění. Jen občas (vězení) zoo. Ale jednoho dne, jsem si uvědomil, že to tak není a od té doby jen lituji, že jsem vůbec kdy byl členem této kultury a vůbec toho, že jsem ji poznal. Je těžké ji uniknout, vím to, ale nesnažit se s tím, co zde je, něco dělat, by bylo skutečnou prohrou.
Není čas na optimismus. Pochybuji, že optimistou lze vůbec být. Po probuzení do kulturní a ekologické reality přichází jen šok, nevíra, nespavost nebo naopak únava a frustrace, izolace a deprese. Myslím, že většina lidí raději než tuto realitu odhalovat nebo se s ní konfrontovat, hledá cest úniku. Pokud už se s tím někdo konfrontuje, nejběžněji jako řešení na vraždu Země nabízí další technologická řešení. “Čisté, zelené” energie a jiná taková technologická řešení, které umožní žít v obdobném životním stylu, na němž je dnes mnoho, ne-li většina lidí odsud závislá. Tento druh magického myšlení je lákavý, ale není realistický. To, co zde je reformovat nelze.
Sám jsem po probuzení chtěl uniknout. Chodil jsem lesy a nevěřil, že stromy se staly produktem a zvířata věcmi. Ptal jsem se, proč jsou řeky a potoky otrávený? Na zvířata všude uvězněná? Zda na Zemi existují stále místa destrukcí nepostižená? Ptal jsem se, kde jsou prastaré lesy, kde jsou vlci, rysi nebo medvědi. Dnes vím, že pokud by někdo neměl potřebu dřeva, nejsou zde ani dnešní monokulturní lesy, stejně tak jako není prastarých lesů. Vím, že pokud by někdo neměl choutky lovu, nejsou zde ani lesní zvířata. Tohle je tato kultura. Vnitřní logika této kultury (civilizace). Vše živé, co ji není k užitku zlikvidovat.
Lidé nikdy nebyli na Zemi sami, to je to, co jsme my civilizovaní zapomněli a nesmíme si pomatovat. Zapomněli jsme na to, že život není jen o člověkovi a na to, že všichni jsme členy, součástí komunity zahrnující všechny živé bytosti, celou přírodu. Kdysi bylo přirozené pro nás žít tak (a stále pro některé necivilizované to tak je), aby tato komunita vzkvétala. Dnes ji den za dnem činíme stále více ochuzenou. Stále ji více zabíjíme.
Stejně tak jako Severo američtí domorodí obyvatele při invazi Evropanů nebojovali a do dnes nebojují jen sami za sebe, a ne jen oni (mohu jmenovat další invaze evropské civilizace, další genocidy a ekocidy), ale jejich boj byl bojem za celou komunitu; zvířata, lesy, rostliny, řeky a hory -, náš boj není jen boj za komunitu, ale je to boj za sebe samých. A stejně tak jako jejich boj byl vždy defenzivním bojem, náš boj za komunitu a za sebe samých je defenzivním bojem.
Rozhodl jsem se stát na straně ryb, ptáků, lišek, vlků, zajíců aj., a nejen těchto zvířat nejen zdejší krajiny a hlavně nejen těch divokých, rozhodl jsem se stát na straně řek, potoků a moří, na straně stromů a lesů, stát na straně Země, protože stát na jejich straně, znamená také usilovat o svou budoucnost, o své osvobození.
Nepotřebuji auta, nepotřebuji mobilní telefony, nepotřebuji Playstation, nepotřebuji ani další dávku amerických seriálů či filmů, ani české telenovely, to co potřebuji je zdravá komunita. Komunitě se však namísto stále většího zdraví dostává každý den další dávka dioxinů, každý den ji tato průmyslová civilizace stále více rozebírá, stále více odcizuje od nás samotných.
Komunita je zabíjena. A není to nikdo jiný, kdo ji zabíjí než my. Nikdo jiný než my, není tím, kdo rozhoduje o tom, zda bude vzkvétat nebo umírat.
Nemyslíme na komunitu pokaždé, když nastartujeme motorovou sekačku, nemyslíme na komunitu pokaždé, když další John Deere 1070D Eco III harvester přijíždí do lesa, nemyslíme na komunitu pokaždé, když si koupíme další auto, nemyslíme na komunitu pokaždé, když nastartujeme další čtyřkolku, nemyslíme na komunitu každé jaro, když zas na pole přijíždí Hardi Alpha EVO a krajinu zamořuje pesticidy, atd.
Neuvědomujeme si, že pokud zabíjíme komunitu, zabíjíme tím sami sebe. Komunita je vším a nikdy tomu nebylo jinak. Bez komunity by života na Zemi nebylo. Skutečností je, že komunita se bez nás obejde, ale my bez ní ne. Komunita je spletitou síti milionů druhů a organismů. Jsou ji ekosystémy a biosféra. Ale tohle vše je, co jsme my civilizovaní zapomněli. Odcizili jsme se jí a přestali ji milovat.
Potřebujeme více soucitu. Více přesvědčení. Více odvahy. Musíme se dostat dovnitř sebe samých. Je to rozhodující čas. Co se stane v příštích několika desetiletích, bude rozhodovat o osudu mnoha miliony druhů, našich příbuzných, kteří se společně s námi vyvíjeli na Zemi po miliony let, a našem osudu a vůbec existenci života na Zemi.
Chceme-li se posunout, bude potřeba stále hlouběji vidět psychologii této kultury a civilizace, hledat nové strategie a taktiky a inspirující novou úroveň myšlení. Chceme-li stále více planetou živou, než v minulém roce, čistším vzduchem a vodou, svobodnější život náš i nelidí, budeme muset přijít s vážnou strategií, jak odstranit současné násilné struktury moci a nenávisti k životu a sebe samých.
Návod, jak toho dosáhnout nebo, kde přesně začít neznám. Vím, však že nihilismus a nevytváření odporu na místě není. Složit zbraně, dříve, než jsme se je pokusili použít, je to, co zabíjí. Můžeme se podívat do minulosti, bylo zde již mnoho hnutí odporu a i mnoho vytrvalých jedinců bylo vítězných, mnoho také ne, ale neklást odpor je to, co ti druzí po nás chtějí.