Radikální environmentální hnutí jako „Zelená hrozba”
Státní aparát v USA vnímá aktivity radikálně environmentálního hnutí jako „terorismus”. Na aktivní osoby proto koncem 80. let, a ve zvýšené míře od roku 2001 začal odpovídat způsobem odpovídajícím hrozbě, kterou podle něj rad. env. hnutí představuje. Nejedná se však pouze o postihování ilegálních aktivit, nýbrž také aktivit legálních (označených za „konspiraci”). Předpokládá se totiž, že zvýšené monitorování a postihování aktivit legálního environmentálního aktivismu povede k vyšší míře usvědčování osob činných v aktivismu ilegálním, ale také bude sloužit jako výstraha těm, pro něž by byl legální aktivismus inspirací k ilegálním akcím. Tato strategie je však ze strany rad. env. hnutí a osob či organizací, které jeho aktivity sledují a veřejně o nich informují, předmětem silné kritiky.
Nahlédneme-li do historie, podle Pottera1) se potlačování rad. env. hnutí podobá Rudé hrozbě (Red Scare). Tento pojem odkazuje k éře silné antikomunistické propagandy v USA, probíhající zhruba od poloviny 40. let do konce 50. let.2) Toto období je známo také jako McCarthyismus a označuje šíření strachu z komunismu ve jménu národní bezpečnosti a masové obviňování z vlastizrady či politické subverze bez řádných důkazů, jak je praktikoval americký republikánský senátor Joseph McCarthy (v senátu 1947-1957). Potlačování Rudé hrozby podle Pottera rovněž probíhalo na třech úrovních: „legislativní, legální, a tu třetí lze nazvat mimolegální”, kterou je v podstatě šíření strachu (scare mongering) z rad. env. hnutí, kdy slovo terorista nahradilo pojem komunista. Tyto aktivity se podobají projektu COINTELPRO, určenému k potírání subverzivních politických skupin v USA, mezi něž patřily ve své době také organizace a osoby spjaté s hnutím za občanská práva (včetně Martina Luthera Kinga, Jr.), levicové a protiválečné organizace, ale pro své pro-socialistické názory také Albert Einstein.
Důsledkem těchto aktivit ze strany státu je podle Pottera to, že rad. env. hnutí je tak automaticky odepřen „spravedlivý soud.“ Strach z terorismu navíc pomáhá vyhnout se diskusi o motivech rad. env. hnutí na celospolečenské úrovni, a také k následnému potlačování potenciální podpory ze strany veřejnosti. Označování rad. env. hnutí za terorismus dále obecněji slouží k eliminaci opozice a odvracení pozornosti od pachatelů skutečného „systematického násilí.” Zaujatost policie a federálních agentů potom pomáhá chránit korporace, které mají z destrukce přírody zisk. Podle Pottera tedy není označení rad. env. hnutí za hnutí „teroristické” výsledkem jeho násilných aktivit, ale cílené kampaně americké vlády, korporací a masových médií.3) Aktivně je totiž podněcována idea, že podobně jako Rudá hrozba představuje Zelená hrozba (rad. env. hnutí) ohrožení „amerického kapitalistického způsobu života” a je tak jakožto ideologicky se odlišující subjekt terčem zájmu „korporátně-státního komplexu,” a to také vzhledem k tomu, že napadá konzumní způsob života jako takový. Podle Pottera se v obou případech jedná o „válku hodnot” a dodává k tomu, že v samotných dokumentech FBI se běžně uvádí, že „ekoteroristé” neohrožují lidi, ale zisky, a proto musí být postihováni i ti, kteří se věnují nenásilnému, legálnímu aktivismu – např. distribuci materiálů, apelujících na přehodnocení spotřebitelských vzorců u veřejnosti.4) Nebezpečí označování env. aktivismu za terorismus spočívá nakonec také v tom, že může stanovit právní precedens aplikovatelný na další sociální hnutí. Potter tak postihování env. aktivismu přirovnává k „honu na čarodějnice.”
Potter však upozorňuje, že existence paralel mezi Rudou a Zelenou hrozbou neznamená jejich přímou souvislost. Ze srovnání podle něj plyne spíše poznání, že reakci onoho amerického státně-korporátního komplexu na určité skupiny a myšlenky je třeba vnímat v patřičném kontextu, a to obzvláště v období po 11. září 2001. Rad. env. hnutím samotným je tato reakce primárně vnímána jako represe.
Vyšetřování a stíhání terorismu, a tedy i aktivit rad. env. hnutí, spadá do pole příslušnosti komplexu státních subjektů, mezi něž patří například Joint Terrorism Task Forces5), operující v rámci FBI, kterých je na území USA v současné době na 100. Pro potřeby identifikace teroristických hrozeb rovněž v USA vznikala od roku 2003 četná tzv. Fusion Centers, jejichž úlohou bylo shromažďovat a klasifikovat data (nejen) o environmentálních aktivistických skupinách a usnadnit jejich výměnu mezi institucemi, jako jsou FBI, CIA, Ministerstvo spravedlnosti či americká armáda; v roce 2009 jich existovalo 72.
Relevantní legislativa
První zákony zaměřené na postihování zvířeckoprávního a souvisejícího environmentálního aktivismu na státní úrovni začaly vznikat po roce 1988, kdy došlo k akci ALF na University of California v Davisu.6) Podobných zákonů pak začalo rapidně přibývat obzvláště po roce 2001.
V roce 1992 vstoupil v platnost zákon Animal Enterprise Protection Act (AEPA), určený k ochraně podnikatelských a výzkumných subjektů využívajících zvířata. V tomto zákoně jsou aktivity rad. env. hnutí nazývány terorismem a předmětem postihu je také „konspirace” k těmto aktivitám. Jako důkaz konspirace však může sloužit také zcela zákonná aktivita, například nenásilný protest, chráněn jako forma svobody projevu Prvním dodatkem k Ústavě. Oproti očekávání se však tomuto zákonu nepodařilo dosáhnout ani odrazení lidí od aktivismu, ani vyšší míry jejich usvědčování; právě naopak, v první polovině roku 1993 bylo zaznamenáno více trestných činů než v celém roce 1992.
V reakci na události 11. září 2001 poté v roce 2002 vstoupil v platnost PATRIOT Act určený k boji proti terorismu a podepsaný tehdejším prezidentem Georgem W. Bushem. Jeho prodloužení o čtyři roky stvrdil v roce 2011 Barack Obama. Mezi důsledky tohoto zákona, relevantní také pro rad. env. hnutí, patří zvýšené monitorování aktivismu, zvýšená ostraha hranic, odstranění překážek ve vyšetřování terorismu, zvýšená možnost sdílení informací, posílení zákonů trestního práva, relevantních pro boj proti terorismu. Mnohými kritiky je tento zákon vnímán jako příliš široce pojatý a je považován za reálnou hrozbu občanských práv aktivních osob.
Jako doplnění zákonu AEPA v roce 2006 vstoupila v platnost AETA, tedy Animal Enterprise Terrorism Act. AETA rozšiřuje pravomoce Ministerstva spravedlnosti ke stíhání environmentálního aktivismu, jehož definice byla v tomto zákoně opět rozšířena, stejně jako byly zpřísněny tresty.7) Okolnosti vzniku obou zákonů (tedy AEPA i AETA) uvádím dále. Potter například kriticky poznamenává, že schválení AETA nebylo založeno na jednoznačné podpoře zákononodárných orgánů, jako spíše na základě procedur, jako je ‘jednohlasný souhlas’ v Senátu a ‘zdržení se pravidel’ v případě Sněmovny reprezentantů. Tyto procedury se užívají pro schvalování nekontroverzních návrhů zákonů, které nevyžadují debatu. To je však v případě zákonů, ochraňující specifickou skupinu subjektů, diskutabilní předpoklad, zejména vezmeme-li v úvahu skutečnost, že zástupci těchto subjektů za tyto zákony lobbovaly. Jediným reprezentantem, který vyjádřil nesouhlas se schválením zákona, byl demokrat z Ohia Dennis Kucinich, podle nějž byla chystaná AETA nadbytečná, jelikož zákony postihující relevantní trestné činy již existují8), a naopak vytvářela zvláštní kategorii zločinů, týkající se specifických forem protestu.9) Podle něj by navíc AETA ohrozila svobodu slova.
Vliv soukromého sektoru na tvorbu zákonů však může ilustrovat například existence koalice Animal Enterprise Protection Coalition (AEPC), která je koordinována Národní asociací pro biomedicínský výzkum (National Association for Biomedical Research, NABR). Jejími členy jsou korporace jako Pfizer, Wyeth nebo GlaxoSmithKline, či sdružení jako National Cattlemen’s Beef Association. AEPC rovněž lobbovala za AETA. Počínání koalice AEPC je pochopitelné, neboť vznik takového zákona ve zvýšené míře chrání provozování jejich další činnosti.
Mimo to existuje například politicky konzervativní10) nezisková organizace ALEC (American Legislative Exchange Council), založená v roce 1973 a skládající se ze zákonodárců jednotlivých států a zástupců korporací, kterých je celkem téměř 2 500. Tyto korporace, které ALEC financují a mezi něž patří řada farmaceutických firem či agrogigant Cargill, jsou potom zainteresovány na tom, aby prostřednictvím ALEC podněcovaly tvorbu zákonů, označující aktivity zvířeckoprávního a environmentálního hnutí za terorismus. Jedním z výstupů této spolupráce se v roce 2004 stal návrh zákona s názvem Animal and Ecological Terrorism Act (pro odlišení od Animal Enterprise Terrorism Act budu užívat zkratky A.E.T.A.), mezi jehož hlavní cíle patří za prvé rozšířit definici terorismu tak, aby zahrnovala nejen destrukci majetku, ale také činy, jako jsou např. nenásilná občanská neposlušnost nebo dokumentace takového zacházení se zvířaty, které porušuje stanovené podmínky pro práci se zvířaty ve výrobním/výzkumném procesu; za druhé postihovat širší strukturu environmentálního aktivismu, tedy jakýkoli čin, který pomáhá tento aktivismus propagovat či financovat; a za třetí vytvoření tzv. teroristického registru v podobě veřejné webové stránky, na které budou uváděna jména, adresy a fotografie všech, kdo tento zákon porušili. Rozličné modifikace tohoto zákona již některé státy implementovaly, ačkoli jeho původní znění je napadáno z protiústavnosti a celkové vágnosti. Kontroverzi A.E.T.A. dokládá i skutečnost, že o její protiústavnosti se diskutovalo ještě v roce 2011.
Implementace relevantních legislativních opatření v praxi
Následkem environmentálního aktivismu, ale také jiného politického aktivismu, kdy podezření zvyšuje např. vegetariánský životní styl, jsou proto domovní prohlídky, předvolání k soudu, či prohlídky pracovišť mnohdy odůvodněné vágními formulacemi, pochybně odůvodněné vyšetřování legálně činného aktivistického uskupení daňovým úřadem IRS (Internal Revenue Service), omezování podpory ze strany veřejnosti při soudních stáních, či nepřiměřená výše trestů odnětí svobody v případě dopadení osob páchajících nelegální činy.
Mezi známé patří případ Rika Scarceho, který v roce 1993 strávil ve vězení 159 dní za to, že jako postgraduální student odmítl porušit etický kodex akademického pracovníka a tedy vypovídat před soudem podrobnosti o osobách aktivních v rad. env. hnutí, které studoval v rámci psaní své dizertace, nebo již zmíněný případ Jeffreyho Luerse, který za zapálení tří vozů na parkovišti prodejny dealera automobilů ve státě Oregon dostal v roce 2000 trest odnětí svobody na 22 let a 8 měsíců (ačkoli mu později byl trest snížen na 10 let).11) Samotná AEPA byla implementována pouze jednou, kdy byli v roce 1998 usvědčeni Peter Young a Justin Samuel za osvobození několika tisíců norků z kožešinových farem ve státě Wisconsin. Odsouzeni byli každý k dvěma letům trestu odnětí svobody.
Velký zájem médií a veřejnosti vzbudil i případ SHAC 7, což je zkratka označující 6 osob usilujících o uzavření již zmíněné instituce Huntingdon Life Sciences, ale protestujících i proti dalším korporacím udržujícím s HLS obchodní styky12), a organizaci Stop Huntingdon Life Sciences, která je rovněž stíhána. Tyto osoby se nezapojovaly do ilegálních aktivit, ale provozovaly webovou stránku, která byla užívána k shromažďování informací o výše zmíněných subjektech. Tato webová stránka potom rovněž sloužila k organizaci protestů.13) FBI a Ministerstvo spravedlnosti prosazovali rozšíření zákonu AEPA tak, že se z něj stala již zmíněná AETA,14) aby byl aplikovatelný na SHAC 7.15) V roce 2006 tak těchto 6 osob bylo dohromady odsouzeno k více než 18 letům trestu odnětí svobody. Andrew Stepanian strávil 6 měsíců ze svého trestu ve věznici Marion v Illinois, jedné ze dvou CMU věznic (určených pro osoby označené za teroristy) v USA. AETA potom byla aplikována ještě na jeden případ, kdy byly v únoru roku 2009 obžalovány 4 osoby za aktivity, jako je nenásilný protest před domem vivisektora z University of California a psaní sloganů křídou na chodník. Aktivisté a aktivistky byli v červenci roku 2010 obžaloby zproštěni.
Jedním z největších případů vyšetřování FBI byla Operation Backfire, kdy v roce 2004 došlo ke sloučení sedmi případů aktivit, ke kterým se přihlásila ALF a ELF ve státě Oregon. Počátkem roku 2006 nakonec FBI obvinila 12 osob16) celkem z 65 trestných činů, kde existuje podezření, že pro usvědčení osob aktivních v hnutí bylo užito informací z kontroverzního elektronického monitorovacího programu Terrorist Surveillance Program, implementovaného Úřadem pro národní bezpečnost (National Security Agency, NSA) původně pro potřeby monitorování komunikace organizace al-Kajdá. Všech 12 osob na svých aktivitách spolupracovalo a na nátlak FBI u některých osob17) docházelo k vzájemným udáváním18). Čtyři z těchto osob unikly trestu z důvodu svého ukrývání se v zahraničí, zatímco osm jich bylo odsouzeno k několikaletým trestům odnětí svobody. [pozn. red. dnes jsou na útěku poslední dva podezřelí] Jeden z odsouzených, Daniel McGowan,19) rovněž strávil části svého trestu v obou CMU věznicích – jak v Marion v Illinois, tak v Terre Haute v Indianě. Aktivních osob, dopadených a obžalovaných z trestných činů, bylo pochopitelně více, celkově je ale z důvodu decentralizované, nehierarchické struktury obtížné rad. env. aktivismus postihovat v takové míře, aby byl zastaven.
Redakcí modifikovaný text je publikován se svolením autorky.
Poznámky:
1) Will Potter je americký nezávislý novinář, specializující se tematicky na činnost rad. env. hnutí (vč. zvířeckoprávního hnutí), problematiku „ekoterorismu” a občanské svobody v USA po 11. září 2001.
2) Jako Rudá hrozba se však také označuje období let 1919-1920, kdy USA v návaznosti na konec první světové války vyvstal strach z anarchismu, bolševismu a radikalizace činnosti odborových organizací. Následkem této paranoi byly rovněž nezákonné prohlídky či zatýkání. V našem případě však Rudou hrozbou míním období po druhé světové válce.
3) Ačkoli Potter respektuje v žurnalistické praxi snahu o objektivitu, domnívá se, že při psaní o fenoménech, jako je „ekoterorismus”, udržování těchto „profesionálních konvencí” není dobrou službou společnosti. V případech, jako je tento, považuje totiž reflexi pozičnosti za velmi důležitou.
4) Env. aktivismus však může být vnímán jako nežádoucí i jinými zájmovými skupinami, jako jsou v některých případech křesťané, kteří věří v lidskou nadřazenost přírodě. Env. aktivismus, založený na ekocentrických či biocentrických myšlenkách, potom vnímají jako vzepření se boží vůli, přičemž obviňování z antihumanismu je podle běžnou strategií ovlivňování veřejného mínění ze strany biotechnologického průmyslu.
5) Fungujících v USA od roku 1980, nicméně rad. env. hnutí se stalo objektem jejich zájmu pravděpodobně až o několik let později.
6) Jednalo se o požár rekonstruované veterinární laboratoře, ke kterému se přihlásila ALF.
7) Přehledné porovnání formulací AEPA a AETA a praktických dopadůtěchto změn je uvedeno např. na adrese <http://abolishtheaeta.org/web/aeta-v-aepa-a-side-by-side-comparison/>.
8) V AETA jsou uváděny tresty za činy, jako jsou vzbuzování strachu z ublížení na zdraví či smrti, ublížení na zdraví, ublížení na zdraví s následkem smrti či způsobení škody na majetku.
9) Dále má být dle AETA postihováno překažení experimentování na zvířatech, vyúsťující v nutnost jeho opakování či způsobení ušlého zisku subjektu, produkujícímu živočišné potraviny.
10) Silnou převahu na seniorských postech zde zaujímají republikánští zákonodárci nad zákonodárci demokratickými, ačkoli ALEC se ve svých vlastních materiálech sama prezentuje jako organizace se zastoupením obou hlavních politických stran.
11) O jeho příběhu byl v roce 2007 natočen dokumentární film 22/8: The Jeffrey Luers Story.
12) Patří mezi ně např. Bank of America, Deloite & Touche či Stephens Inc., které následkem aktivit SHAC 7 ukončily svou spolupráci s HLC.
13) V AETA je stanoveno, že termín „způsobení ekonomické škody” nezahrnuje přerušení ekonomicky produktivní činnosti subjektu, které nastalo důsledkem legální reakce na informace, zveřejněné o tomto subjektu. V AETA se zároveň uvádí, že právo na svobodu slova musí být zachováno, stejně jako legální formy protestu, které jsou jeho projevem.
14) Různé zdroje se však v označování toho, zda byli SHAC 6 odsouzeni na základě AEPA či AETA liší, pravděpodobně z toho důvodu, že AETA vstoupila v platnost v průběhu soudního řízení.
15) Z výpovědi tehdejšího náměstka ředitele FBI Johna E. Lewise před Kongresem dne 18.5.2004: „Aktivity SHAC většinou spadají mimo dosah” dosavadního statutu, a „nevyúsťují tak ve významné soudní stíhání na federální úrovni” – „byly proto zjišťovány alternativní možnosti postihování takového jednání.” „Extremistická uskupení, jako jsou ALF a ELF, představují jedinečnou výzvu,” protože zde „existuje malá, pokud vůbec nějaká hierarchická struktura. (¼) Snahu reagovat na hrozbu ze strany zvířeckoprávního extremismu a ekoteroristických hnutí tak může prokazovat proaktivní informační kampaň FBI.”
16) Těmito osobami byli Chelsea Gerlach, Darren Thurston, Justin Solondz, Jonathan Paul, Suzanne Savoie, Kevin Tubbs, Joseph Dibee, Josephine Overaker, Rebecca Rubin, Daniel McGowan, Sarah K. Harvey a Stanislas Meyerhoff. Třináctý obviněný, William Rodgers, spáchal v prosinci 2005 v policejní vazbě sebevraždu.
17) Viz případ Suzanne Savoie, kdy je zdokumentovaná spolupráce s FBI výměnou za snížený trest.
18) Čemuž se jinak ALF a ELF snaží vyhnout tvořením čím menších buněk, aby přesně jako v tomto případě nedocházelo k tomu, že velké množství osob vzájemně ví o svých ilegálních aktivitách, což pro ně mělo nakonec nepříznivý dopad.
19) O jeho případu v kontextu celé Operation Backfire pojednává film If a Tree Falls: A Story of the Earth Liberation Front (režírovaný S. Cullmanem a M. Currym), který byl v roce 2011 nominován na Oscara.