Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
To znázorňuje to, jak vypadá ideologická nadvláda.
Kolikrát jste slyšeli tyto argumenty?
– „Vždy bude existovat nerovnost a nespravedlnost.“
– „Jsi příliš idealistický/á.“
– „Nic se nezmění.“
– „Dáváš do sázky svůj život za nesplněný sen.“
– „Skončíš ve vězení, nebo mrtvý pro nic za nic.“
– „Nestojí to za to.“
– „Je čas vyrůst.“
Od rodinných příslušníků, přátel, spolupracovníků, cizích lidí. Dokonce Bible tvrdí: „Bídu budete mít vždy s sebou.“
To je ideologický třídní boj.
Opakuje se to v nesčetně podobách všude kolem nás každý den.
Nemůžeš žít beze mě, tvrdí obchod – nakrmím tě. Konkurence je přirozená, říká věda. Drž hubu a poslouchej, vrčí Homeland Security. Nestěžuj si, říká nadřízený. Reklama nám říká, že poslední pilulky či spotřební zboží nám umožní zapomenout na bolest. Hlasatelé korporativních médií rozhodují za nás, na čem záleží a na čem ne. Celé břemeno této kultury šeptá bez přestávky do našich uší: „Jak se věci mají, tak budou vždy.“
Nesčetně hlasů breptá status quo tak neúprosně, že začneme věřit, že jsou uvnitř našich hlav. Nejen, že se vyhýbáme podniknutí akce; ale mnozí z nás dokonce odradili ostatní, aby tak dělali.
Jsou tyto argumenty pravdivé? Alespoň částečně – to je důvod, proč jsou tak přesvědčivé. Sociální změna je velmi obtížná. Revoluce je dlouhý běh s nejistým výsledkem. Vyžaduje to tvrdou práci, odhodlání a často obětování. Dokonce i tehdy neexistují záruky.
Nicméně, částečně jsou také nepravdivé.
Mnoho dobře míněných lidí ospravedlňuje svou nečinnost tím, že samy o sobě jsou přesvědčení, že se nedá nic dělat. Ale pokud by byli upřímní, přiznali by, že i kdyby bylo možné něco udělat, přesto by se neměli nasazovat krky. Zvláště, pokud výsledky nejsou zaručené. Pro jednání, a možná (či pravděpodobně) selhání, nemá cenu riskovat jakoukoliv úroveň komfortu a bezpečnosti, která je v současné době nabízena.
Nemilosrdným výpočtem se může zdát, že to není zcela iracionální. Proč byste se vrhli na stroj a možná ztratili svou svobodu, nebo dokonce svůj život, a aby vaše rodina trpěla, pokud to má jen nepatrnou šanci na změnu něčeho?
Opravdu, proč bys měl/a? Proč by měl někdo jiný?
– Proto, že nemůže pokračovat touto cestou.
– Proto, že je to správné.
– Proto, že naše lidská důstojnost na tom závisí.
– Proto, že pokud to neuděláme, alternativa bude horší.
– Proto, že je zde k tomu možnost.
Bez lidí ochotných nasazovat krky, by ve Spojených státech bylo stále otroctví. Ženy by nemohly z domů. Pracovní doba čtrnácti hodin za den by byla normou. Armáda Spojených států by stále zabíjela lidi po celém světě – ach, počkat.
Nic se nezmění, dokud se lidé nerozhodnou, aby se stala změna. Dokud se nerozhodneme jednat přesto, že jsou pravděpodobnosti proti nám.
Ticho těchto hlasů vytlačuje podřízení a rezignaci. Zvyšme naše vlastní.
Stephanie Mcmillan