Článek o hanáckých přímých akcích původně vyšel v upravené verzi v kulturním čtrnáctideníku A2.
Holomóc je hanácký název pro Olomouc, která byla historicky metropolí celé Moravy. Od tohto města s druhou největší památkovou rezervací v České republice, se zápisem na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a s bohatou vědomostní a architektonickou pamětí bychom mohli očekávat možnosti naplněného a spokojeného života. Rozhodně lze považovat Perlu Hané za přívětivější než industirál severních Čech a severní Moravy, přesto mnoho jejích obyvatel vnímá, že v něčem jsou ještě rezervy. Jaké jsou snahy a potřeby obyvatel šestého největšího města v Česku?
Ač v tom má největší slávu již za sebou, je Olomouc neodmyslitelně spjata se zahradnickou tradicí – každoroční zahradnické výstavy a veletrhy Flora navštíví tisíce lidí, navíc se zde nachází zelinářský výzkumný ústav. Na tuto tradici navázal poněkud novější fenomén městského zahradničení, kterého se chopily nadšené skupinky dobrovolníků. Paleta místních forem městského zahradničení je pestrá. Co se týče regulérního městského zahradničení je nevětší iniciativou komunitní zahrada s názvem Za()hrada. Ta vznikla na jaře letošního roku a po vzoru podobných projektů v jiných městech nabízí široké veřejnosti pronájem pytlů se zeminou přímo v centru města. Další podobnou aktivitou je pak svépomocně vybudovaná zahrádka ve vnitrobloku jednoho z domů ve Vídeňské ulici. Několik nájemníků domu nejprve požádalo majitele o svolení a následně za pomoci dalších lidí vytvořilo uprostřed rozpadlé zarůstající dlažby pár malých záhonků a kompostér. Další uvedené příklady městského zahradničení jsou už pak z kategorie guerilla gardeningu, což jsou partyzánské akce, kdy lidé osazují různé plochy města bez souhlasu majitele.
Zřejmě nejznámější a nejstarší partyzánskou zahrádkou v Olomouci je „Nalezený park,“ který se nachází v historickém jádru ve Ztracené ulici. Tato zahrádka vznikla loni v červenci, kdy ve vydlážděné proluce přibylo několik stromků ginkga, květiny, stoleček, křesílko a plachta s nápisem: „Zde sází občané Olomouce.“ K anonymní akci se přihlásily „pohádkové bytosti,“ které v prohlášení nešetřili kritikou místních podnikatelů, úředníků, mrakodrapů, nového obchodního centra Šantovka, automobilismu, heren, nevhodného vedení tramvajové trati a „územního plánu v režii developerů.“ Naopak volali po lepší cyklistické infrastruktuře, větším množství zeleně a právu beztrestně kreslit tykadla po vzoru olomoučáka Romana Smetany. Protože se jedná o velmi frekventované místo, vzbudila akce pozornost místních lidí. V Olomouckém deníku o zahrádce vyšel článek, který ovšem kritiku místních poměrů z prohlášení tvůrců zamlčel, ač ho evidentně obdržel.
Původní stromky zničili vandalové ještě během léta, ale netrvalo dlouho a na místě se ocitly stromky nové spolu s výstavou obrazů. Postupně zmizelo několik tun zbývající dlažby, přibylo více křesel na sezení, byla natřena posprejovaná zeď a letos na jaře přibyla kvalitní zemina, která byla v průběhu několika týdnů osázena okrasnými rostlinami a zeleninou. Prostor se naprosto proměnil a pro některé lidi se stal odpočinkovým místem uprostřed městské zástavby. Parcela, kde se zahrádka nachází, patří britské firmě, která je v konkurzu, a nejeví zájem se o pozemek starat ani poté, kdy jí dorazilo iniciativní upozornění z magistrátu. Z toho lze usuzovat, že kontinuitu zahrádky mají obyvatelé městského centra s největší pravděpodobností na nějakou dobu zajištěnou.
Tento rok se na konci června odehrály další dvě partyzánské zahradnické akce. První z nich bylo osázení části zeminou zavezené fontány v dlouho zanedbávaném ASO parku. Tento olomoucký park doplácí na nezájem magistrátu o obnovu této rekreační plochy a na nejasné vlastnické poměry mezi městem a fotbalovým klubem. Osázení iniciovala obyvatelka, která v blízkém okolí parku žije, a která se o vysazené okrasné rostliny kontinuálně stará.
Ve stejný den jako osázení fontány se v Tylově ulici nedaleko Červeného kostela odehrál další guerilla gardening, který provázely nejdramatičtější zvraty. Samotné akci předcházelo vyasfaltování plochy zeleně s jedním stromem, jehož kmen zůstal doslova kolem dokola uvězněn v asfaltu. Těchto několik metrů čtverečných popudilo skrze facebook mnoho olomouckých obyvatel. Na druhý den asfalt zmizel stejně záhadně, jako se předtím na místě objevil. Nepodařilo se spolehlivě zjistit, kdo asfaltoval a kdo to naopak odstranil, ale vyasfaltování mohlo souviset se zjevnou prostorovou potřebou parkujících řidičů a proběhlou rekonstrukcí ulice, odstranění asfaltu pak s následnou facebookovou panikou. Pár dní poté se odehrál veřejnosti otevřený happening s názvem „Guerilla gardening vs. guerilla asfalting,“ kterého se zúčastnila různorodá skupina lidí. Navezli hlínu, vysadili květiny, zaseli trávník, ohraničili prostor provázky a vše zalili. Ovšem záhy se ukázalo, že bez permanentní doslova fyzické ochrany nebudou mít vysazené květiny dlouhého trvání, protože po několika prvních dnech byl roh přejet kolem od auta. Přestože se někteří lidé snažili úplné zkáze zabránit stavěním různých cihlových a kamenných zábran tak, aby nenechavý řidiči na plochu nenajížděli, v polovině srpna, než stačil narůst trávník, byla plocha kompletně rozježděná, takže namísto zeleně zde zbyla pouze hlína okolo stromu.
Osud zahrádky připomíná další charakteristický rys Olomouce – rozrůstající se agresivní automobilismus a mnoho let zanedbávaná cyklistická infrastruktura. Již dnes lze bez výčitek téměř všechna „náměstí“ v historickém centru překřtít na „parkoviště,“ ale to nejhorší dopravu ve městě možná teprve čeká, protože s novým nákupním střediskem Šantovka má přibýt dalších tisíc parkovacích míst, která přivedou do centra ještě více automobilů. Přestože je metropole Hané doslova rovinkou stvořenou pro jízdu na kole, cyklisté to zde mají těžké. Není výjimkou, že cyklostezky končí v chodníku nebo autobusové zastávce.
Na jaře 2011 vznikly místní cyklojízdy Critical Mass, které navazují na tradici tohoto věhlasného celosvětového cyklistického hnutí. Olomoucké Critical Mass probíhají pravidelně vždy poslední čtvrtek v měsíci a nemají žádného formálního organizátora, ale odehrávají se na anarchistickém základě. Je fixně stanovený čas a místo, vše ostatní je pouze na lidech, kteří dorazí na sraz. Přestože tyto akce nejsou hlášené na úřadech, probíhají již třetím rokem a pouze jedinkrát se zprvu rozhněvaná městská policie snažila cyklojízdu zastavit. Když strážníci zjistili, že není nikdo zodpovědný s kým vyjednávat a každý účastník mluví pouze sám za sebe, zmateni s hambou a za veselí cyklistů to vzdali, jízda mohla pokračovat. Na druhou stranu olomoucké cyklojízdy zatím nikdy nepřilákaly více než několik desítek účastníků, takže převratné změny ve prospěch cyklistiky díky nim pravděpodobně očekávat nelze a jedná se spíše o spontánní pouliční párty na kolech.
Skutečnost, že po letech se Critical Mass neproměnily v opravdu masovou záležitost, mohl dopomoci k tomu, že někteří kolaři, jak se cyklistům na Hané říká, cítili intenzivnější potřebu dosáhnout pozitivní změny. Pro budování cyklistické infrastruktury není potřeba mobilizovat davy, ale stačí partička několika málo dobře vycvičených troublemakerů ochotných něco pro své úsilí riskovat. Byly to opět pohádkové bytosti, které šířili informaci o tom, že na podzim 2012 vybetonovali pět nájezdů na vysoké obrubníky na místech, kde to podle nich scházelo. V prohlášení nešetřili kritikou na přístup magistrátu k budování cyklostezek a cyklistické infrastruktury. Aby toho nebylo málo, tak na místě výše zmíněné partyzánské zahrádky ve Ztracené ulici byl letos v létě doplněn cyklostojan domácí výroby, ke kterému se pokud vím, zatím nikdo nepřihlásil, nicméně lze snadno uhodnout odkud vítr vane. Letos v létě pak pohádkové bytosti rozeslaly další prohlášení o tom, že pomocí barvy na vodorovné dopravní značení Zebrakryl namalovaly cyklostezku na místě, kde policie cyklisty v minulosti pokutovala. V prohlášení mimo jiné stálo: „Jediné, co magistrát pro kolaře staví, jsou asfaltové trasy někde za městem, které nepomohou městské cyklodopravě, která má největší rezervy. Zatímco město asfaltuje za desítky milionů korun cesty pro cykloturisty, neřeší jednoduché domalování cyklopruhů na místech, kde je to prostorově možné a vhodné.“ Přestože se nově vzniklé cyklostezce začala zatím bezvýsledně věnovat také policie, stále ji nenechali přemalovat a je horkým kandidátem na to, aby se stala součástí regulérní cyklistické sítě.
Ačkoliv se mluví o období, kdy město z důvodu výhodných půjček a kofinancování z evropských projektů vynakládá obrovské částky na „investice,“ stala se Olomouc městem, kde si potřebnou cyklistickou infrastrukturu dělají občané města sami. Magistrát města má již teď dluh 1,5 miliardy a pustil se do celé řady kritizovaných projektů jako například financování příjezdové komunikace k soukromému nákupnímu centru. Navíc rozprodává místním podnikatelům svůj majetek, mnohdy také s nájemníky, aniž by jim poskytl předkupní právo. Nelze se ubránit pocitu, že jednou dosáhne stavu, kdy město bude bez majetku, s prázdnou pokladnou, bez cyklistické infrastruktury a financí nutných na obnovu zeleně. Pak by se jistě hodila výzva z jednoho z prohlášení pohádkových bytostí k dalším přímým akcím: „Nezbývá než si pomoci sami. Přiložte ruku k dílu. Staňte se pohádkovou bytostí a nečekejte na zázraky od jiných. Dokáže to každý. I ty můžeš čarovat!.“
JaroMír Svoboda