Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
„Myslím, že lidské vědomí je tragickou chybou v evoluci. Stali jsme se příliš sebevědomí. Příroda vytvořila aspekt přírody separace od sebe. Jsme bytosti, které by neměly existovat podle přírodního zákona… Čestnou věcí, kterou má náš druh udělat, je zastavit reprodukci a jít ruku v ruce, bratři a sestry k vyhynutí – poslední půlnocí.“ ~ Rust Cohle, „True Detective“
Sedíce pohodlně ve svých klimatizovaných domovech a budovách, se malé procento eko-svědomitých lidí dívá s morbidní fascinací, jak velký počet zvířat padl jako mouchy v bug zapper. Při posledním úhynu pršeli netopýři z australského nebe; papoušci, klokani a emu zahynuli vyčerpáním z horka. Zlověstné náznaky o rozpletení pavučiny života, jsou vidět kdekoliv, ale průmyslový svět se stal naprosto odtržen od přírody a my věnujeme malou pozornost k takovýmto varováním. Co spíše udržuje jejich zájem je Traffic-Gate Chrise Christiese. To, že náš osud je vázán na blaho Země, je přesvědčení, které se vytratilo s genocidou mnoha domorodých kultur. Kapitalistický uhlíkový člověk žije v úplně fabrikovaném světě – jí jídlo masově vyráběné ze vstupů fosilních paliv, pije „vyčištěnou“ vodu balenou v plastu a před spaním přehlušuje hluk energeticky nenasytných měst s elektronickými nahrávkami mořských vln a lesních zvuků. A většinou absurdně „rozmlouvá s přírodou“ prostřednictvím wildlife TV shows a eko-výletních dobrodružstvích. Raději než povolit pytláctví a nechat volnou ruku farmářům, si kapitalisté myslí, že je moudřejší mít zisk z těchto umírajících ekosystémů Země naléváním do „zeleného“ průmyslu eko-turistiky, dalšího ve ztraceném seznamu antropocentrických oxymóronů.
Neoblomný marketing v TV, na internetu, rádiu, billboardech, tisku, atd. vytvořil nekonečný cyklus touhy a spotřeby, tankovaného trivializací života, který živý jeho komodifikace. Jedinec je redukován na „nákupní jednotku“ mrakodrapy, institucemi a byrokraciemi kapitalismu, ale v budoucím světě utracených zdrojů a civilizací zničeném počasí, nebude mít trh moc využití pro tolik „nákupních jednotek“. Introspekce mnoha racionálních, střízlivých a jasně smýšlejících lidí od zveřejnění „The Limits to Growth (Limity růstu)“ se nezměnila průběhem historie dodnes; proč bych si myslel, že lidský druh by náhle změnil své chování poté, co zakopl o tak mnoho ekologických bodů zvratu a pozitivních zpětných vazeb? Ohlédnutí 20 ku 20 je jen tehdy, pokud byla lekce naučena na poprvé.
„…Základní pravdou mezi řádky této tiskové konference [instruktáže Národní rady pro výzkum (NRC) o náhlé změně klimatu] bylo, že jsme tváří v tvář světu, který se stává stále více nepřátelský vůči lidstvu.
Doslova převádíme planetu do pustiny, jako je to v nějakém post-apokalyptickém sci-fi příběhu. Je to šokující. A většina děsivých aspektů toho všeho je, že jsme čekali na snížení emisí tak dlouho, že jsme ukončili win-win pole možných ohlasů klimatu. Nyní míříme do světa ztráty. Tohle je zpráva, kterou nikdo nechce sdělit – nebo slyšet. Ale je to tady.“ link
Rakovina hyper spotřeby a hospodářského růstu pro nikdy nekončící zisky demoluje planetu, ale slepá víra v trhů techno-optimismu jsou volání sirén svůdné průmyslové civilizace, která visí přes útes. Kapitalismus má rád efektivitu; v jeho úsilí o větší efektivitu, rozmanitost – podstata života – je bytím zániku. Monokultura je smrt. Více biodiverzity znamená větší odolnost. Nedávná vědecká práce domněle dokazuje tohle dlouho zastávané rčení:
“…když je mnoho druhů v interakci a soutěží v ekosystému, „průměrná“ interakce, kterou zažívá jakýkoliv druh by mohla být slabší než v jednodušším, méně různorodém systému. Pokud existuje mnoho různých míst obsazených různými druhy, očekáváme také různé reakce na environmentální změny mezi komunitami, to znamená, že některé druhy jsou v podstatě na tom lépe, než ostatní v závislosti na konkrétní poruchy. Druhově bohaté systémy také mají tendenci mít více toho, co nazýváme „funkční redundance“, to znamená, že pokud jeden druh, který zajišťuje základní funkce ekosystému (např. jako predaci) zanikne, je zde další, podobný druh, který je připraven převzít tohle místo…”
Ztráta biologické rozmanitosti není jen aspektem degenerace života. Planeta také ztrácí kulturní rozmanitost – jazyky, řemesla, náboženství, historii, starobylé znalosti, atd. mizí, když globalizace redukuje všechen život na status tržní komodity. V Severní Americe a Jižní Americe se před invazí evropských mocností mluvilo tisíci jazyky. Je zajímavé si všimnout, že v jazyce indiánů kmene Ojibwe, a snad ve většině, ne-li ve všech domorodých jazycích v Severní Americe neexistuje, slovo popisují „chamtivost“ nebo koncept osobního majetku, ale mají nekonečně množství sloves, které popisují „každý pohyb a teploty a vizualizaci vody.“ Po několika stech letech pokroku, bílý muž má Wall Street a domorodí obyvatele mají hazardní hry v kasinu.
„V Anishnabek proroctví Sedmého ohně každý z ohňů představuje éru v dějinách lidstva. Nyní jsme ve věku Sedmého ohně. Úkolem lidí v tomto věku, včetně Anishnabek a dalších rudých lidí, žlutých lidí, černých a bílých je, aby se spojili prostřednictvím výběru cesty spolupráce. Bez toho zde nebude žádný Osmí oheň, nebo budoucnost pro domorodé obyvatele a jiné…
…Dnes ve věku Sedmého ohně se rasy znovu potýkají s výběrem. Obě cesty jsou černou cestou technologií a nadmíry, které vedou ke katastrofě v oblasti životního prostředí, další je červená cesta spirituality a úcty k Zemi. Současně si lidé na celém světě mají vybrat správnou cestu stát se jednou myslí, nebo Země nemůže přežít…” ~ Proroctví Sedmého (Ojibwe) ohně
„Černá cesta technologie a nadmíry“ je dlážděna spadem mrtvým těl a otrávených krajin – roztaveného reaktoru, ropných a chemických úniků, požárů továren a výbuchů, atd., ale velmi nástrojově centrický druh prívě touží po udržování chodu tohoto omnicidního vlaku, geoinženýrství vypadá jako perfektní letenka. Ta slibuje, že bude možno, aby průmyslová civilizace pokračovala a zároveň se vyhýbala nepříjemným vedlejším efektům katastrofální změny klimatu. Bohužel, lidskými chyby a špatným odhadem, zhouba mnoha jiných průmyslových snažení vstoupí nepochybně do hry. „Hackování“ celého klimatického systému Země představuje vrchol arogance moderního člověka. Pro popis domýšlivosti naší technologické nadvlády nad planetou Clive Hamilton uvádí:
„Snižování emisí je přiznání, že průmyslová společnost poškodila přírodu, zatímco inženýrství zemského klimatu by tímto potvrdilo naše mistrovství – konečný důkaz, že bez ohledu na menší chyby vzniklé na cestě, lidská vynalézavost a víra ve vlastní schopnost budou vždy vítězit. Geoinženýrství slibuje, že promění neúspěch ve vítězství.“
Propady uhlíku na Zemi se zaplní a dvojče problému okyselování oceánů bude potřebovat také techno fixaci. Složitost plodí i složitější problémy. Naše kultura se vyhýbá prostému faktu, že lidstvo je zranitelné a závisí na Zemi, že život je křehký a vzájemně propojený, a že závažnost Murphyho zákona je zesílena exponenciálně, když si hrajeme na boha s technologií. Pojďme také doufat, že psychologické dopady změny klimatu nepřinesou jaderným mocnostem ztrátu jejich pohody.
…Teplý suchý vítr je vše, co přeruší ticho,
Dálnice tiše jizvý celou zemi.
Lidé leží, oči zavřené, již nesní,
Umírající Země křičí…