Převzato z blogu Antispecieista
Není překvapivé, že welfare je nejpopulárnějším proudem v ochraně zvířat. Welfare nerozbíjí natolik lidské zvyky a tradice, a propaguje se jako společensky přijatelné.
Existují zde však jiné směry, které problém chtějí řešit komplexněji. Tyto směry jsou často označovány za extrémistické a lidé, kteří se s těmito názory ztotožňují, jsou často označováni za extrémist(k)y. Jsou to názory abolicionistické.
Z nelidských zvířat děláme naše výrobní jednotky, naše rekvizity, pokusné či lovné objekty. Zbavujeme je osobních životů a svobody (včetně evoluční); možností volby.
Do zverimexu chodíme nakupovat zvířata, stejně tak jako do železářství chodíme nakupovat šrouby. Ve zverimexu, stejně tak jako šrouby v železářství nám prodavači dávají zvířata do krabiček a sáčků. Stejně tak jako jsou šrouby vyráběny, aby se nakupovaly, nelidská zvířata jsou vyráběna, aby se nakupovala. Jednotlivec a jeho život se stává produktem, a je předán komukoliv, kdo zaplatí požadovanou cenu.
Pokud nám zvířata nejsou k užitku, zabijeme je. Krávy zabijeme, když nejsou schopny tvořit tolik mléka, kolik vyžadujeme, stejně tak zabíjíme slepice, když nejsou schopny tvořit tolik vajec, kolik vyžadujeme. Protože kohoutci netvoří vejce, denně jich milióny zabijeme ihned po narození. Zabíjíme i psy a kočky pokud nám nejsou k užitku.
Nelidská zvířata zabíjíme také proto, abychom si dokazovali svoji moc – např. lov.
Pro naši „zábavu“ (cirkusy, zoo, rodea, mořské parky a akvária) jsou zvířata často nucena k poslušnosti donucovacími násilnými přostředky. Zvířata zneužívána při pokusech jsou námi násilně trávena, infikována chorobami nebo deprivovaná. Násilí demonstruje naši moc nad nelidskou bytostí, která je nucena se podřídit.
Z koňů, oslů, velbloudů a dalších zvířat děláme své otroky, když je nutíme, aby nás a naše náklady vozili na svých hřbetech či tahali naše povozy.
Toto je speciesismus.
Welfare může zvířatům zajistit lepší život, ale zcela opomíjí fakt, že nelidská zvířata jsou námi zneužívána. Opomíjením tohoto faktu jsou opomíjeny příčiny nelidského utrpení a zneužívání – speciesismus.
Speciesismus je naše víra, že nelidská zvířata jsou na světě k našemu užitku. Věříme, že jsou na světě proto, aby nám sloužila. Považujeme je za věci, s nimiž můžeme nakládat, jak se nám zlíbí. Proto, že vidíme nelidská zvířata, jako nám určená jsou námi vězněna, nucena pracovat, rozbíjíme jejich rodiny, znemožňujeme rodičovství, bijeme je či zbytečně je zabíjíme.
Nemusí to, ale tak být. Jsme to my, kdo má v rukách bič, a jsme to my, kdo jej může odložit. Pokud se rozhodneme bič odložit, nebude to pro nás o nic méně přijatelnější než jen „lepší“ zneužívání.
Úsilí, které vynakládáme pro welfare, můžeme vynaložit pro ukončení našeho zneužívání nelidských zvířat. Výsledky takového usílí jsou přínosnější. Již to není pouze o „lepším“ zneužívání, ale o snaze se zneužíváním skoncovat.
Byli jsme rasističtí, sexističtí po celá staletí, dnes správně odsuzujeme rasismus, sexismus jako nemorální. Zahrňme do svého vědomí i speciesismus. Změna našeho vědomí, nevyžaduje drahé kampaně, účast velkých organizací, ani právní přepisy, jen naše rozhodnutí.
Pozn. V textu jsou použity úryvky z You Can Help Stop This, slova Toma Regana a Garyho Louie Franciona.