Veganství je průmyslovou infrastrukturou

al-150x150Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.

“Mám pocit, že problém technologie je zdrojem degradace zvířat a Země. Pokud by tu nebyl žádný průmysl a výpočetní technika, i když by všichni lovili a jedli zvířata, 99% týrání a vražd zvířat, které dnes existují, by bylo dnes pryč!”– ALF (Animal Liberation Front) vězeň Walter Bond, květen 2014 *

Co když je infrastruktura nezbytná pro rozšiřování veganství sama o sobě hrozbou pro blaho nelidských zvířat? Možná, že nejlepší ze všech možných světů je méně než veganský svět?

Průmyslová infrastruktura může umožnit veganství širšímu okruhu lidí, než by bylo jinak, a přesto to téměř vždy bude vyžadovat životy velkého počtu zvířat. Továrny vyrábějící tofurky a sojové zmrzliny budou umístěny v krajině, která kdysi byla stanovištěm; parkoviště nahradí lesy. Chladící nákladní vozidla přepravujíce čerstvou produkci budou vyžadovat masivní mezistátní systém a budou znečišťovat vzduch, na němž veškerý život – lidský a nelidský – závisí.

Pokud si myslíme, že veganství je více než dieta – na čemž mnoho bude záslužně dosti trvat – problém naroste mnohem závažněji. Syntetické materiály pro veganské oblečení se často spoléhají na fosilní paliva, a proto potřebujeme těžbu, zpracování, globální přepravu a všechny činnosti měnící klima, s nimiž v současnosti žijeme (a umíráme). Každý krok na cestě bude degradovat zvířata a zkracovat život zvířatům.

Mnozí, včetně Petera Singera a PETA, dali své naděje pro rozšíření veganství ve prospekt in vitro masa, a ještě akceptují, že toto je přijmutím vivisekce. Jsou tu také naděje pro laboratorně vypěstované kůže a laboratorně vypěstované kravské mléko, které povrchně odstraní utrpení zvířat, avšak jsou hluboce provázány s průmyslovým systémem, jež je v protikladu dobra zvířat.

Mainstreamové hnutí za práva zvířat – jako obecně většinová společnost – předpokládá, že technologie vyřeší problémy, jenž se jich týkají spíše než problémy vystupňují. Toto očekávání je předmětem víry a tudíž neohroženo existujícími důkazy. Mnohem mladší Wayne Pacelle je citován v knize Bloodies Teda Kerasota, kde říká:

„Věřím v mezistátní transport potravin. Věřím v zajištění potravin pro lidi v jiných oblastech, kde není možná lokální produkce. Má etika není etikou lokální produkce potravin. Je to interlokální, mezistátní a pravděpodobně mezinárodní systém distribuce potravin, který umožní lidem žít ekologicky na planetě, a měl by to být systém produkce potravin, který je energeticky efektivní, jak to je možné, a doufám, že jednoho dne to bude energeticky založený systém, který není založen na fosilních palivech.“

Pacelle podporuje globální systém potravin a s ním masovou společnost; může jen doufat, že „jednoho dne“ problémy spojené s takovým systémem budou třeba překonány v určité době nemyslitelným způsobem. Přechod od fosilních paliv na solární či větrnou energii stále vyžaduje intenzivní degradaci životního prostředí, včetně těžby vzácných zemin.

Blíže vegan autor James McWilliams napsal článek s názvem „The Future is in Plastics, Son: Technology and Veganism“, v němž argumentuje:

„vegani by chtěli budoucnost, v níž má světová populace stálý přístup k široké rozmanitosti potravin rostlinného původu, to bude vyžadovat… expanzi potravinové míle a pokročilé rostlinné biotechnologie.“

Souhlasil bych s tímto bodem, ale kde vidím domestikaci a industrializaci jako nejzákladnější hrozbu pro zvířata, McWilliamsem je vidí jako vzrušující cestu vpřed.

Znamená to, že je veganství chybou?

Mým názorem je, že pro sebe a lidi, kteří jsou v podobné situaci, zůstává veganství morálním závazkem. Cítím, že je nejvíce obhajitelnou možností v mém konkrétním místě a době. Chybou bude extrapolace z vlastní konkrétní doby a místa k univerzálnímu tvrzení, že veganství je povinné pro všechny lidi a za všech okolností. Etičtí vegani, kteří jsou motivováni starostí o zvířata v kontrastu k jednoduchým obavám o zdraví nebo utvrzení osobitosti, mají tendenci extrapolovat v tomto stylu – možná jsou tu vyjímky těch notoricky známých pouštních ostrovních trosečníků, kteří jsou tak často postulováni v diskuzích o veganství.

Vyjímky také někdy platí pro domorodé komunity se stravovacími kulturami, které nejsou veganské, ovšem je to méně častá principální vyjímka, než je strategická, ústupová koncese pro vyhnutí se ještě obtížnější konverzace.

Ale v každém případě se nezdá, že veganství bude možné pro všechny lidi všech bioregionů za minimálně ničivého technologického vývoje. Chcete-li tlačit na vyšší úroveň vývoje, aby mohlo být veganství rozšířeno, zároveň škodíte zvířatům.

Praxe

Pro ochranu zvířat od systématické agrese a pronikání lidstva musíme odstranit stávající průmyslovou infrastrukturu, sabotovat probíhající projekty, a zabránit budoucími rozvoji. Paradoxně tyto životně důležité akce mohou dělat veganství méně realizovatelné, než je tomu pro mnoho lidí v současnosti. Ale veganství je prostředek k dosažení cíle; cílem je osvobození zvířat. Jak tomu často bývá, prostředky pro dosažení cíle někdy matou. Prostředky se někdy mohou lišit, i když cíl zůstává beze změny.

Veganství je potenciálně atraktivní, neboť je intelektuálně jednoduchou odpovědí; vzdává se nuance ve prospěch jasně definovaných linií. Jasně definované linie jsou užitečné zejména když je nuance vhodná pro vytváření zmatku nebo masky vlastního zájmu, nicméně občas tyto linie musí být přehodnoceny. Veganství není vždy možné, není vždy nutné, a nikdy dostatečné.

Zdroj: http://uncivilizedanimals.wordpress.com/2014/07/09/veganisms-industrial-infrastructure/

This entry was posted in Teorie and tagged , . Bookmark the permalink.