Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
„Konečným snem civilizace je, že vše bude ovládáno, organizováno, kategorizováno; všechna divokost a spontánnost bude vymýcena.“ – Miles Olson, Unlearn, Rewild
„Proč omezit civilizační proces k jedné etické skupině či druhu?“ – David Pearce
Nedávný rozhovor s veganem a transhumanistou Davidem Pearcem slouží k ilustraci obtížné představy predace pro vegany a/nebo dotyčných usilujících o blaho nelidských zvířat. Predace je Rorschachovo testem, a jak na ni člověk reaguje, může formulovat celý jeho pohled na divokou přírodu. Znamená to, že příroda je nutně a nesmírným místem utrpení a smrti („červené zuby a drápy“)? Jinak, možné utrpení spojené s predací je vykompenzováno cudnostem přírody?
Pearce chápe veganství jako prostředek k snížení utrpení. Avšak Pearcevo konečnou aspirací není pouze snížit utrpení, ale utrpení odstranit úplně. Predace je významným zdrojem utrpení, které zřejmě musí být osloveno, aby byla realizována Pearceho vize. Pearce říká:
„Předpovídám předběžně, že poslední nepříjemnou zkušeností světa v našem pokročilém světelném kuželu bude přesně datovaná událost – pravděpodobně nějaká mikrobolest u nedohledaných mořských bezobratlovců o pár století déle.“
Pro realizaci tohoto cíle je Pearce otevřen, jak postupnému vymírání, tak genetickému přeprogramování šelem. V rozhovoru říká:
„Osobně jsem přesvědčen, že potřebujeme takové druhy k přežití.“
Je důležité se tu pozastavit. Pearce říká, že tu nemusí být důvod trápit se vymíráním druhů a to, že alespoň v některých případech by zánik mohl být užitečným záměrem. My nepotřebujeme lvy nebo tygry, a pokud oni jen ubližují jiným zvířatům, pak mohou také zmizet. Všimněte si, že zatímco takový pohled se může zdát být podivný, není nutně v rozporu s Pearcevo veganstvím; Pearce by to patrně viděl jako logický postup jeho veganství.
Pokud zůstanou predátoři v našem okolí:
„masožraví členové zítřejších přírodních parků budou muset být geneticky a behaviorálně vylepšeni – s neurochipy, sledováním GPS a množstvím high-tech zabezpečení, aby se zabránilo nehodám.“
Mluví o „přirodních parcích“, neboť v tomto bodě zřejmě nebude žádná divočina, a tudíž ani žádná divoká zvířata. Domestikace dosáhne svého zenitu. Zvířata, která výsledně zůstanou exponáty zoo; budou existovat podle uvážení lidí a ve formě stanové lidmi. Vysvětluje, že:
„V příštích několika desetiletích bude každý krychlový metr planety výpočetně přístupný stálému dozoru, mikro-managementován a ovládán.“
Stálý dozor, mikro-management a ovládnutí. Tohle jsou hodnoty civilizace a Pearce se diví: proč omezit proces civilizace k jednomu druhu? Hodnoty civilizace se aspirují na univerzální použití.
„Lidé z naší kultury se drží s fanatickou houževnatostí zvláštnosti člověka. Chtějí zoufale vidět obrovskou propast mezi člověkem a zbytkem stvořeních. Tato mytologie lidské nadřazenosti ospravedlňuje jejich dělání se světem, co se jim zlíbí, stejně tak Hitlerovo mytologie árijské nadřazenosti ospravedlňovala dělat, co se mu zlíbí s Evropou. Ale nakonec tato mytologie není hluboce uspokojující. Příjemci jsou hluboce osamělí lidé. Svět je pro ně nepřátelské území, a oni v něm žijí jako okupační armáda, odcizení a izolovaní s mimořádnou zvláštností.“ – Daniel Quinn