Názor na akci Zvíře není zboží

Ve čtvrtek 18. září se v Brně konala protestní akce “Zvíře není zboží”, kterou pořádal Kolektiv pro zvířata a hnutí 269. Na email nám s žádostí o zveřejnění dorazil následující text, který byl podle pisatelů rozdáván také zúčastněným aktivistům. Pisatelé v emailu dodávají: “Byli bychom neradi, kdyby byl text vnímaný jako nějaké sočení Chtěli jsme hlavně otevřít otázky, které se podle nás otevírají až příliš málo.”

Kruté a bezohledné životní podmínky mimolidských zvířat nelze obhájit

Degradace živých tvorů na pouhé zboží je surovým bezprávím

Tyto bezesporu pravdivé informace, předkládané Kolektivem pro zvířata (KPZ) a hnutím 269, jsou ale v samé podstatě pouhým zdůrazněním důsledků, nikoliv odhalením příčin. Povaha akce Zvíře není zboží je namířená na širokou veřejnost, ale my chceme oslovit samotné vegany a veganky a poukázat na další fakta, která nebývají diskutována.

Pojďme si odpovědět na prostou otázku, proč je zvíře zboží? Leták KPZ zvoucí na tuto akci říká, že je to jen kvůli lidské potravě. To ale není zcela přesné. Zvíře je zboží, protože v kapitalismu ani ničím jiným být nemůže. Zvířata byla degradována na anonymní položky úhledně nabalíčkované v supermarketu díky pravidlům, na kterých stojí dnešní svět. Tato pravidla jsou prostá – aby výrobce nezkrachoval, a tak nepřišel o zdroj příjmu, je nucený snižovat výrobní náklady, zefektivňovat výrobu a obstát v konkurenci. Otázka poptávky nehraje roli. Všeho se dnes vyrábí více, než je možné spotřebovat, bez ohledu na to, jaký je skutečný zájem. Spoustu se toho vyhodí anebo se zkazí. To platí jak pro výrobu aut, tak pro výrobu masa.

Pravidla tohoto světa jsou nejen prostá, ale hlavně neúprosná, nikdo jim nemůže uniknout. Je proto krutou ironií, že leták KPZ k této akci končí slovy všichni jsme 269, a nijak se nad tím nepozastavuje. Životní podmínky telete degradovaného na pouhé číslo a odsouzené k čekání na smrt se v mnohých případech neliší od životů lidí. Otrocké podmínky života v řetězech existují i dnes v 21. století, nemusíme pro ně přitom chodit až do zemí třetího světa. Degradace lidí na pouhá čísla, na lidské zdroje je přítomná i u nás – v každé továrně, supermarketu i kanceláři.

S tímto stavem se odmítáme smířit a říkáme: Ano, všichni jsme jako 269, protože každý z nás je anonymní živou bytostí v surovém ekonomickém soukolí. Telata jsou držena za mřížemi, my jsme připoutáni nutností získávat peníze. Telata čekají na smrt, my postupně umíráme každý den okrádáni o naše životy.

Proto jsme přesvědčeni, že je krátkozraké zaobírat se právy zvířat odděleně od ekonomické reality – světa peněz a neúprosných pravidel, která neberou ohled na zvířata, ani na lidi.

Nezříkáváme se veganství, ale nepovažujeme jej za účinný nástroj, kterým můžeme odstranit utrpení zvířat. Domníváme se, že je nezbytné naši kritiku mířit hlouběji a na problémy nahlížet celistvě, ne jen v jednotlivých částech. Lidé i zvířata toho mají společného více, než si lidé na první pohled myslí.