Projekt olomouckou veřejností odmítaného mrakodrapu Šantovka Tower nebude a tento 75ti metrový betonový monolit vizuálně neznečistí střed historické Olomouce. Dnes prvního října vešel v platnost nový územní plán Olomouce, který nové výškové budovy neumožňuje. Developeři, kteří naráželi na odpor olomoucké veřejnosti, doufali, že na posledním zasedání stávajícího zastupitelstva nový územní plán neprojde. Neuspěli.
Přitom ještě nedávno hrozilo, že budou mrakodrapy dva. Od posledního dílčího úspěchu v boji proti mrakodrapu Šantovka Tower, kterým bylo zamítnutí stanoviska vydaného Vlastou Kauerovou („oddělení památkové péče“ stavebního odboru Magistrátu města Olomouc), uběhlo několik měsíců a kontroverzní projekt byl stále na stole až do dnešního dne, kterým končí možnost stavět výškové budovy v Olomouci. Zamezuje mu nový územní plán, ve kterém si ministerstvo kultury vymínilo zákaz stavby výškových budov.
O sebejistotě investora Šantovka Tower svědčil fakt, že vše vsadil na jedinou kartu. To mu bylo také osudným. Richard Morávek se nechal slyšet, že pokud by chtěl mohl by si bez jakýchkoliv komplikací a vyjádření památkářů (z Národního památkového ústavu) i „památkářů“ (ze stavebního odboru magistrátu) mrakodrap postavit na jiném místě mimo ochranou zónu památkové rezervace na celkem 11ti hektarovém pozemku, čímž by se vyhnul všem reálným komplikacím a úředním překážkám. Přesto usiloval o stavbu na původním „nejvhodnějším“ místě. Tím, že mu tento pokus nevyšel, připravil se o poslední šanci vůbec postavit tuto 75ti metrovou budovu, jejíž plány již spolykaly miliony. Nový územní plán, který zastupitelstvo odsouhlasilo obsahuje výškovou regulaci, která se nevztahuje jen na ochranou zónu památkové rezervace, ale na celé město.
Pokrytectví, které stálo za projektem, je až neuvěřitelně drzé. Dvě osoby, které jsou se schválením projektu neodmyslitelně spjaty, předvedly, jak proti medicíně, kterou ordinují jiným, rádi vzdorují. Těmi dvěma osobami jsou zmiňovaný Richard Morávek a Vlasta Kauerová, kteří podávali připomínky k novému územnímu plánu. Richard Morávek připomínkoval nový územní plán kvůli možnosti stavby silničního koridoru v sousedství jeho vily nedaleko fotbalového stadionu. Argumentoval „narušením klidových čtvrtí zvýšenou dopravou.“ Vlasta Kauerová zase podala připomínku proti plánované zástavbě v blízkosti jejího domu v Týnečku u Olomouce. Argumentuje, že „zahuštěním zástavby bude docházet k narušení komfortu současného bydlení na levé straně ulice Šternberská.“ Oba se zachovali přesně podle hesla „ne na mém dvorku,“ ale již nebrali ohled, na koho dvorku se bude stavět Šantovka Tower.
Z průběhu celého sporu o stavbu mrakodrapu Šantovka Tower je nápadné, jako by o stavbě bylo rozhodnuto za zády veřejnosti již v předstihu a bez diskuse. Podobné spekulace dosvědčují i aktivisté, kteří se setkali s Richardem Morávkem, který jim sdělil, že pokud se nějaký investor dohodne na dekontaminaci nějakého areálu výměnou za jisté podmínky, bude očekávat jejich naplnění nebo jiný návrat vynaložených prostředků, což by vyšlo obyvatele města příliš draho. Z toho vyplývá, že vedení města bylo pod velkým tlakem dostát požadavkům investora. Paradoxní na tom všem je, že na kontaminaci a zpustnutí celého areálu Milo, kde se Šantovka Tower měla stavět, se podíleli bývalý obchodní partneři Richarda Morávka a to jmenovitě nechvalně známý zavražděný „boss českého podsvětí“ František Mrázek a před zákonem dříve uprchlý tunelář Tomáš Piter. Cožpak by se neslušelo si po svých nepořádných obchodních partnerech sám uklidit? Jak někdo může mít takovou drzost si ještě klást podmínky?
Pochybnosti o skutečném nezávislém posouzení stavby příslušnými orgány státní správy vzbuzovala skutečnost, že stavba byla protlačována skrze nesouhlas odborné i laické veřejnosti. Za zachování historického panoramatu a proti stavbě mrakodrapu se stavěla nejen občanská sdružení Za krásnou Olomouc a Hnutí Duha Olomouc, ale také Klub architektů Olomoucka, Národní památkový ústav, Strana zelených a TOP09. Dále se proti stavbě vyjádřily desítky veřejně známých nebo odborných osobností, mezi kterými nechyběl sociolog Jan Keller, děkan olomoucké filozofické fakulty Jiří Lach, olomoucký arcibiskup Jan Graubner nebo Táňa Fišerová. Laická veřejnost se proti mrakodrapu vyjádřila během několika demonstrací, happeningů a picketových protestů. Na straně investora stály kromě samotné developerské firmy pouze placená PR společnost Strategic Consulting s kontakty na regionální média, státní správa z „oddělení památkové péče“ magistrátu Olomouce, samospráva vedená primátorem Martinem Majorem (ODS) a jedna architektonická kancelář z Brna s obchodními vazbami na podílníky developerské společnosti.
Všechny dosavadní průzkumy nebo indikátory veřejného mínění ukázaly na to, že olomoucká veřejnost si opravdu nepřeje stavbu Šantovka Tower v těsné blízkosti historického centra. Průzkum zpracovaný v Žurnálu Univerzity Palackého ukázal, že osob, kterým by stavba budovy nevadila, je naprostá menšina. V roce 2009 si samotný magistrát nechal vypracovat největší porevoluční průzkum, v jakém městě chtějí občané Olomouce žít. Jednou z otázek byly výškové budovy. Z výsledků je zřejmé, že celkem 73,2 % občanů si nepřeje výškové budovy v centru nebo vůbec a pouze 16,4 % respondentů by stavbu výškových budov povolilo. Proč se vedení radnice nechovalo podle průzkumu, který si samo nechalo vypracovat?
Rudolf Chrabrý / Iniciativa za zbourání všech olomouckých mrakodrapů