Převzato od Puntíčkovaní chrobáci.
Následující přeložené úryvky jsou z knihy Against His-Story, Against Leviathan! (Proti Historii-ce Proti Leviathanovi!). Tuto knihu, která byla vydána v polovině 80. let 20. století, napsal Fredy Perlman. Perlman, narozen 20. srpna 1934 v Brně, byl americký spisovatel českého původu, radikální kritik společnosti, jenž jako první definoval anarcho-primitivismus.
Ve čtyřech letech Perlman emigroval s jeho rodiči před příchodem nacismu v roce 1938 do Cochabamby v Bolívii. V roce 1945 se rodina přestěhovala do amerického Kentucky. V letech 1953 až 1955 studoval na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V dalších čtyřech letech pokračoval ve studiu na Columbia University. Zabýval se nejprve anglickou literaturou, avšak brzy rozšířil svůj zájem na literaturu evropskou, filozofii a politologii.
V letech 1966 až 1969 Perlman žil se svou ženou v Kalamazoo ve státě Michigan, kde vyučoval sociální vědy na Western Michigan University. V posledním roce svého pobytu v Kalamazoo z univerzity odešel a s několika dalšími lidmi, většinou studenty, zahájil vydávání časopisu Black and Red. V lednu 1969 také dokončil své dílo The Reproduction of Daily Life (Reprodukce každodenního života). Zabýval se v ní mimo jiné tím, jak se z původně tvořivé činnosti v kapitalistickém systému stává práce, která je „užitečná pro společnost pouze tehdy, když je činností prodanou”. Lidem se tak odcizuje a stává se „vyděláváním peněz“.
Dílo, které nejvíce proslavilo Perlmana, Against His-Story, Against Leviathan!, inspirovalo samotné anarchistické hnutí a ovlivnilo i další anarcho-primitivistické filozofi a autory jako je John Zerzan nebo Kevin Tucker.
Abyste plně pochopili o čem Perlman v následujících úryvcích mluví, je lepší si přečíst knihu, nicméně i tak je to pochopitelné. Kniha je stažitelná i na internetu viz puntickovanichrobaci.noblogs.org/ke-stazeni/.
Proti Historii-ce Proti Leviathanovi!
...str. 7 až 8
…Toynbee nazývá Lidstvo, lidské bytosti, jinými slovy. My, máme ohromnou moc, větší moc než jakékoliv jiné bytosti, a nakonec více moci než Biosféra. Lidstvo má moc zničit křehkou kůrku a dělá to.
Existuje mnoho způsobů, jak mluvit o pasti. Může být popsána z hlediska vlastní vyváženosti prostředí, lovce, chyceného zvířete do pasti. Může být popsána z hlediska pasti samotné, také z hlediska objektivního, vědeckého, technologického.
Existuje tolika způsobů, jak mluvit o ničiteli Biosféry. Z pohledu jednoho protagonisty, Země samotné, může být řečeno, že Ona páchá sebevraždu. Se dvěma protagonisty, lidstvem a Matkou Zemí, může být řečeno, že My vraždíme Jí. Ti, kteří přijímají toto stanovisko a hanbou se kroutí, si možná přejí, abychom byli velrybami. Avšak ti z nás, kteří budou jednat z hlediska zvířete chyceného do pasti, budou vypadat jako třetí protagonista.
Toynbeeho protagonista, Lidstvo, je příliš rozptýlený. Zahrnuje veškeré civilizace a také všechny společenství mimo dosah Civilizace. I když společenství, jako ukazuje sám Toynbee, koexistovala s ostatními bytostmi po tisíce generací bez toho, aby tím způsobila Biosféře nějakou škodu. Nejsou lovci, ale jsou v pasti.
Kdo je pak ničitel Biosféry? Turner poukazuje na Západního Ducha. To je hrdina, který se postaví proti Divočině, který vyzývá k válce vyhubení Ducha proti Přírodě, Duši proti Tělu, Technologie proti Přírodě, Civilizaci proti Matce Zemi, boha proti všem.
Marxisté poukazují na Kapitalistický výrobní proces, někde jen na Kapitalistcké třídy. Anararchisté poukazují na Stát. Camatte poukazuje na Kapitál. New Ranters poukazují na Technologie nebo Civilizaci, nebo obojí.
Pokud Toynbeeho protagonista, Lidstvo, je příliš rozptýlený, mnozí další jsou příliš zúžení.
Marxisté vidí pouze třísku v oku nepřítele. Nahrazují jejich padoucha hrdinou, Antikapitalistický výrobní způsob, Revolučním Zřízením. Nevidí, že jejich hrdina je ten samý „tvář se lvím tělem a hlavou člověka, pohledem prázdným a nelítostným jako slunce.“ Nevidí, že Antikapitalistický způsob výroby chce jen předběhnout svého bratra v ničení Biosféry.
Anarchisté jsou tak rozmanití jako je Lidstvo. Existují vládní a komerční Anarchisté, stejně jako pár k pronájmu. Někteří Anarchisté se liší od Marxistů pouze v tom, že bývají méně informovaní. Nahradili by Stát se sítí počítačových center, továren a dolů koordinovanými „samotnými pracovníky“ nebo Anarchistickou unii. Nebudou tomuto uspořádání říkat Stát. Změna názvu by vymýtila bestii.
Camatte, New Ranters a Turner chápají darebáky Marxisty a Anarchisty jako pouhé atributy skutečného hrdiny. Camatte dává monstru tělo; monstrem jmenuje Kapitál, zapůjčuje si termín od Marxe, avšak dává mu nový obsah. Slibuje popis původů monstra a trajektorie, ale dosud tak neučinil. New Ranters si vypůjčili světla od L. Mumforda, J. Ellula a jiných, ale nezašli, pokud vím, ještě dál než Camatte.
Turner zašel dál. Jeho cílem je popsat pouze ducha monstra, ale ví, že to je monstrum těla, které ničí těla lidských společenství a Matku Zemi. Říká mnoho o původu monstra a trajektorii, a mluví často o jeho zbroji. Ale je mimo jeho cíl popsat monstrum nebo jeho tělo.
Mým cílem je mluvit o tělu bestie…
…str. 9 až 11
Správci ostrovů gulagů nám říkají, že plavci, šplhouni, chodci a létavci strávili svůj život prací kvůli potravě.
Tito správci vysílají své zprávy příliš brzy. Rozmanité bytosti nejsou zatím vyhlazeny. Vy, čtenáři, se jen míjíte s nimi, nebo se jen na ně díváte z dálky, vidíte, že jejich životy jsou plné tance, her a slavností. Dokonce i lov, pronásledování a lest a skákání, není nazývaný prací, ale nazýváme jej Hrou. Jediné bytosti, které pracují, jsou vězni ostrovů Gulagů, Zekové.
Předkové zeků měli méně práce, než majitel korporace. Oni nevěděli, co je to práce. Žili ve stavu, jenž J.J. Rousseau nazval „přírodním stavem“. Termín Rousseaua by měl být zaveden zpět do běžného používání. Je to struhadlem nervů těch, kteří, slovy R. Vaneigema, si berou mrtvoly do úst. Je to zjevně zbrojí. Řekněte „přirozený stav“ a uvidíte mrtvoly drásající se ven.
Trvejte na tom, že „svoboda“ a „přirozený stav“ jsou synonyma, a mrtvoly se budou snažit, aby vás zakously. Na zkrocený, domestikovaný se pokuste monopolizovat slovo svoboda; rádi by chtěli, aby to bylo jejich vlastním stavem. Přičtou slovo „divokost“ volnosti. Avšak jiným veřejným tajemstvím je, že zkrocený, domestikovaný se občas stávají divokými, ale nikdy nejsou volní, dokud zůstávají ve svých ohradách.
Dokonce obyčejný slovník udržuje toto tajemství jen na půl skryté. Začíná to tím, že říká, že svobodný znamená občan! Nicméně poté říká, „Svoboda: a) není nic stanoveno mimo svou vlastní povahu nebo bytí; b) stanovuje se výběrem účastníka nebo jeho vůli…“
Tajemství je venku. Ptáci jsou volní, dokud je neuvězní lidé. Biosféra, sama Matka Země, je svobodná, když se sama zvlhčuje, když se rozpíná na slunci a umožňuje její kůži vybuchnout s pestrobarevnými vlasy hemžíce se šplhouny a létavcemi. Ona neurčuje nic mimo svou vlastní povahu nebo bytí, dokud nějaká jiná hvězda stejné velikosti do ní nenarazí, nebo dokud mrtvolné bestie se nezařezají do její kůže a neroztrhají její střeva.
Přirozený stav je komunita volností.
Takový byl život prvních lidských společností, a tak to přetrvávalo tisíce generací.
Moderní antropologové, kteří nosí Gulag ve svém mozku, redukují taková lidská společenství na ty, které se ukazují jako většina pracujících, a přisuzují pojmenování Sběrači lidem, kteří sbírají a někdy skladují svá vlastní jídla. Bankovní úředník by nazýval takové společnosti Spořitelnou!
Zekové na kávové plantáží v Guatemale jsou Sběrači, a antropolog je Spořitelnou. Jejich svobodní předci měli důležitější věci na práci.
!Kung lidé zázrakem přežili do našeho vlastního vyhlazovacího věku. R. E. Leakey je pozoroval v jejich bujné africké lesní vlasti. Nedělali nic než to, co si přáli. Nebyli stanovení ničím jiným mimo jejich vlastní bytí – žádné budíky, žádné dluhy, žádné rozkazy od nadřízených. Hodovali a slavili a hráli si, celé časy, mimo doby, kdy spali. Sdíleli všechno v jejich komunitě: potraviny, vize, přání. Velká osobní spokojenost, hluboká vnitřní radost vycházela ze sdílení.
(V dnešním světě vlci stále zažívají radosti, jenž přicházejí ze sdílení. Možná to je důvod, proč vlády platí prémie vrahům vlkům.)
S. Diamond pozoroval jiné svobodné bytosti, které přežily do naší doby, také v Africe. Mohl vidět, že nevykonávaly žádnou práci, ale nedokázal se přinutit to říct v Angličtině. Místo toho, řekl, že nevytvářely žádný rozdíl mezi prací a hrou. Diamond poznamenal, že aktivita svobodných lidí může být chápána jako práce v jeden moment, jako hra v jiný, v závislosti na tom, jak to antropologové cítí? Má na mysli nás, vás a mě, Diamond je obrněným současníkem, nemůže rozlišit jejich práci od jejich hry?
Pokud by !Kung navštívili naše kanceláře a továrny, možná by si pomysleli, že si hrajeme. Proč jinak bychom tam byli?
Myslím, že Diamond chtěl říct něco hlubšího. Inženýr doby a pohybu pozorovaného medvěda v blízkosti stezky bobulí nevěděl, kdy udeří jeho hodiny. Začíná medvěd pracovat, když chodí na bobulí stezky, když si vybírá bobule, když otevírá čelist? Pokud má inženýr půlku mozku, může říct, že medvěd nedělá žádný rozdíl mezi prací a hrou. Pokud má inženýr představivost, mohl by říct, že medvěd zažívá radost v době, kdy se bobule do ruda zbarvují, a žádné pohyby medvěda nejsou prací.
Leakey a jiní naznačují, že obecně předci lidských bytostí, naše nejstarší babičky, pocházejí z bujných afrických lesů, někde poblíž domova !Kung. Konzervativní většina, hluboce spokojena s velkorysostí štědrosti přírody, šťastná se sebou a světem, neměla žádný důvod opustit svůj domov. Zůstali.
Neklidná menšina putovala. Možná, že následovala své sny. Možná, že jejich hlavní rybník vyschl. Možná, že se jejich oblíbená zvířata zatoulala pryč. Tito lidé byli velice rádi za zvířata; věděli, že zvířata jsou bratranci.
Poutníci si řekli, že půjdou za každým lesem, planinou a jezerem Euroasie. Šli či pluli na téměř každý ostrov. Procestovali většinu krajin v blízkosti severní krajiny ledu k nejjižnějšímu cípu dvojího kontinentu, který by nazývali Amerika.
Poutníci šli do teplých krajin a chladných, krajin s mohutnými dešti a krajin s malými. Možná, že někteří cítili nostalgii po teplém domově, který opustili. Pokud ano, přítomnost svých oblíbených zvířat, jejich bratranců, kompenzovala jejich ztráty. Můžeme ještě vidět poctu některých z nich, jenž dali těmto zvířatům na stěnách jeskyně Altamira, na sklalách v Abrigo del Sol v amazonském údolí.
Některé ženy se naučili od ptáků a větru rozptylovat semena. Někteří muži se naučili od vlků a orlů lovit.
Ale nikdo z nich nikdy nepracoval. A každý to ví. Obrnění křesťané, kteří to později „obejvili“ o těchto společnostech, věděli, že tito lidé nepracovali, a toto poznání dralo nervy Křesťanům, dráždilo je to, vydrásalo to mrtvoly ven. Křesťané mluví o ženách, které „ďabelsky tančily“ na svých hřištích, než aby se omezovaly domácími pracemi; říkali, že lovci dělali mnoho ďábelských „hokosů pokusů“, než skutečně natáhli tětivu.
Tito křesťané, inženýři rané doby a pohybu, nemohou říct, kdy skončila hra a kdy začala práce. Dlouho obeznámení s pracemi zeků byli křesťané odrazení odpornými a ďábelskými pohany, kteří předstírali, že se Prokletí práce na ně nevztahuje. Křesťané rychle zastavili „hokus pokus“ a tance, a dohlédli na to, že nikdo nemohl nedokázat rozlišit práci od hry.
Naši předci – vypůjčím si Turnerův termín a nazvu je Vlastníky – měli více důležitějších věcí na práci, než bojovat o přežití. Milovali přírodu a příroda na oplátku poskytovala svou lásku. Tam, kde se nacházeli, nacházeli bohatství, jak Marshall Sahlins ukazuje v jeho Stone Age Economics (Ekonomiky doby kamenné). Pierre Claster v Society Against the State (Společnost proti státu), trvá na tom, že boj o obživu není zjevný u jakýchkoliv Vlastníků; je viditelný u Vyvlastněných v pasti a v marži progresivní industrializace. Leslie White po přezkoumání zpráv ze vzdálených míst a věků v „Primitive culture as a whole (Primitivní kultury jako celek)“ uzavírá, že „je tam dostatek jídla pro bohatý život, který je vzácný mezi „civilizovanými“.“ Nechtěl bych používat slovo Primitivní při odkazování na lidi s bohatým životem. Chtěl bych používat slovo Primitivní při odkazování na sebe a své současníky, s naší progresivní chudobou života.
…str. 199
…Civilizace, Synonymum Kapitálu, Technologie a Moderního světa, Hobbesem nazývaná Leviathanem a Turnerem Západním duchem, je stejně tak sužována rozpadem jako všichni předchozí Leviathani. Ale Civilizace není jedním Levianthanem z mnoha. Je jediným. Po dvaceti stoletích kamenného spánku zapeklitého do noční můry o houpací kolébce, se spáč chystá probudit s kadencí z dávno zapomenuté hudby nebo upadne do věčného ticha smrti bez zítřků…