Rozhovor s vězněným aktivistou ALF Walterem Bondem.
Anthony Nocella– Ahoj, Abdule Haqqu, je skvělé s tebou mluvit a poznat tvůj životní příběh a složitou politiku za Práva zvířat a Environmentalismus. Je příjmenou změnou, když je někdo vegan a je zapojený v právech zvířat a nemá potřebu o těchto problémech mluvit 24/7, ale dokáže mluvit i k jiným nespravedlnostem. Jaké jsou jiné otázky, které tě hluboce zajímají a o které se staráš a proč?
Abdul Haqq– Čím dál tím víc považuju problémy technologicky pokročilé civilizace za kořen většiny nespravedlností a útlaku, kterému dnes čelíme, včetně těch proti Zvířatům a Zemi. Není to něco, co by si většina lidí v současnosti uvědomovala, protože jsme tak nasycení jejími účinky, že úplně zdomácněla v naší kultuře. Ale skutečností je, že ať už se díváme na vězeňský průmyslový komplex, živočišné zemědělství, produkci ropy a uhlí nebo policejní brutalitu atd, mluvíme o útlacích, které jsou tak metodicky schopné, jak technologie umožňuje. Například věznice používá nejnovější monitorovací systémy, vězeňskou architekturu a design, deprivaci a trest, že by jinak nebylo schůdné držet miliony lidí ve vězení. Tak jako jateční průmysl a takzvaný průmysl zvířecího výzkumu používá všechno od genetické inženýrství po palečnici a skřipec.
Technologie vytváří dovednost a bez zproštění těchto dovedností budou vždy používány. Tak jako kanál. Můžete zastavit proud vody a kanál bude k ničemu, bude tam sedět a nic nedělat, avšak jeho dovednost nemizí, jakmile znovu poteče voda, bude směřována přesně tou samou cestou.
To samé se dá říct o všech technologiích. Každá nová inovace otevírá Pandořinu skříňku nepředvídatelných dovedností, dobrých i špatných, ale z většiny nepředvídatelných a zdnálivě nezastavitelných, jakmile jsou použity. Dnes je každý zabrán do bojování či protestování proti účinkům, ale ne proti příčině. Ne proti dovednosti. A nejde o politický problém, chci říct, že politici ho nevyřeší, jen kolaps průmyslové revoluce znovu nastolí rovnováhu. Ne kapitalismus, socialismus, anarchismus nebo jakákoliv jiná marná politická ideologie plná žargonu, vymyšlená bandou mrtvých bílých chlapů s přehřátými mozky.
Mnohem osobnější nespravedlností, ke které jsem vázán kromě Práv zvířat, je bitva proti rasismu a za zotavení barevných lidí. I těch pod linií choduby.
AN– Kdy ses začal zajímat o tahle témata a proč?
AH– Co se týká mých pohledů proti technologii, měl jsem vlastně možnost je v klidu promyslet až od mého uvěznění v toce 2010. Hodně jsem o tom četl. Líbí se mi hodně z toho, co o tom říká John Zerzan a během pár konverzací, které jsem s ním vedl, byl taky velice milý muž. Ale myslím, že kniha Teda Kaczynskiho „Technologické otroctví“ je rozhodně nejlepším spisem o tématu, který člověk může najít. A myslím, že jeho definice postoj proti levým a levicovým typům je přesná.
Co se týká Boje proti rasismu, no, s tím jsem se potýkal celý svůj život. Jsem Portoričan, dospívání jsem strávil v centru Denveru, pod linií chudoby v dvojdomku s 12 příbuznými. Potýkal jsem se se všemi hrůzami, které jsou známé barevným lidem. Rasističtí policajti, vývařovny, požívání drog, sexuální zneužívání, násilí a samozřejmě vězení. Teď jsem strávil celkem 10 let za mřížemi (čtvrtinu mého života). Když jsem se přidal k hnutí Straight Edge v 90. letech, bylo v Denveru hodně skinheadů. Byli starší, tvrdší a organizovaní. Tak jsme se stali tvrdší a chytřejší a občas násilnější než oni, abychom bojovali s morem rasismu na naší scéně. Pro mě to nikdy nebylo o ideologiích nebo principech, jako spíš o boji proti opravdu vážnému a intenzivnému rasismu v našem okolí a proti zneužívání návykových látek, které mořilo mojí rodinu.
AN– Změnila se za posledních dvacet let tvoje politická analýza a aktivismus, a pokud ano, jak?
AH– Jo, rozhodně. Je mi teď 40 a rozhodně vidím věci jinak, než když mi bylo 20. Tehdy jsem měl skoro stejné ideály a přesvědčení, ale viděl jsem věci úzkým a dvoudimenzionálním způsobem. Všechno bylo buď tak či tak, černé nebo bílé. Nechtěl jsem se dívat na skutečnost, že věci jsou složité, lidé jsou složití a že ne všechno se dá snadno vysvětlit nebo vyřešit. Co se týká aktivismu, ten se také změnil. Když mi bylo 20, byl jsem mnohem víc zaujat ventilováním svého vzteku z nespravedlnosti a bylo pro mě hodně důležité, abych se hluboce identifikoval s věcí. Jako u většiny lidí, můj aktivismus byl o mně víc, než bych chtěl přiznat. Kdežto dneska už se vůbec nepovažuju za „aktivistu“. Považuju se prostě za člověka s hlubokým přesvědčením a touhou pomoci světu být spravedlivějším místem.
Co se týká politické analýzy, tak ta se rozhodně změnila taky. Ve zkratce, fakt jí nesnáším. Dřív jsem se identifikoval tak nějak jako anarchista, ale po skutečném zhodnocení mých přesvědčení jsem přišel na to, že jsou v rozporu. Věřím v správnost a špatnost, v dobro a zlo a ne subjektivním a sekulárním způsobem. A nevypadá to, že bych měl všechny politicky korektní předpojatosti a tabu, které souží anarchisty. Přijde mi, že anarchismus je jen extremistickou formou levičáctví, který se nedokáže oddělit od vysávání bojů a aktivismu jiných lidí.
AN– Jednou otázkou, která je pro mě a ICAS velmi důležitá a na které jsem pracoval posledních 15 let, je úplné osvobození. Jsem si jistý, že jsi zaslechl tento termín, který je o širším globálním sociálním hnutí za osvobození a emancipace všech. Jak definuješ tento termín a jak pracuješ na úplném osvobození zpoza mříží?
AH– Ano, samozřejmě, že jsem s tímto termínem obeznámen. A rozhodně podporuju myšlenku, aby lidi byli tak svobodní a emancipovaní, jak je možné v rozumné a spravedlivé společnosti, ale často přemýšlím nad tím, jak přesně to všichni dokážou, aniž by šlapali po právech jiných. Například, hromada lidí ráda bere drogy a chodí na večírky, to často vede k závislosti, což vede k chybnému rozhodování a úplně nové řadě společenských nešvarů. Nahrazuje něčí touha krmit závislost právo společností na to, aby byly svobodné od jejich ničivých účinků?
V dnešní době si lidé pletou sexuální promiskuitu a perverzi za jakési osvobození, ale přesně tohle chování vede k společenským nešvarům jako pornografie, pohlavní nemoci, nechtěné těhotenství, zničené domovy a sexualizaci mladých. Takže mi přijde, že úplné osvobození je pohled, který otevírá široké definice a je otázkou filosofických a politických pohledů.
Ve skutečnosti tvoje práva končí tam, kde začínají práva druhého, a jakákoliv akce, která narušuje práva druhého, není právem per se, ale jen schopností. Je ironií, že pokud bychom přísně dodržovali práva všech, což vysoce doporučuju, pak by se společnost stala docela konzervativní a etickou, a samozřejmě, protože mnoho lidí se ani trochu nezajímá o dodržování práv jiných tím, že by omezili své chování, někdo bude muset vynucovat něco podobné zákonům. A jsme zpět u těch s požitkářskými či zrvhlými sklony, kteří si stěžují na svá práva na chlípnost, závislost a nesmyslnost.
Samozřejmě, že mnoho lidí, s kterými mluvím a kteří se identifikují s úplným osvobozením, mají pocit, že jakmile všichni dostatečně pozvednou své politické vědomí, všichni budeme na stejné straně. Ale je to úplně to samé, co říkají republikáni, komunisti a téměř všichni ideologové. Samozřejmě, že pokud by se všichni zajímali o stejné hodnoty, mohli bychom všichni žít v harmonii. Ale nežijeme a nevypadá to, že budeme.
AN– ICAS dělá v posledních dvou letech hodně práce s a na podporu hnutí Black Lives Matter (Na černých životech záleží). Po mnoha střelbách v roce 2015 s Mikem Brownem, Ericem Gardnerem a Freddiem Grayem, abychom jmenovali aspoň pár, a teď v posledních týdnech s Altonem Sterlingem zavražděným policií v Baton Rouge a Philandem Castilem zavražděným policií v Saint Paul, co si o tom myslíš a co říkají černoští vězni o tomto problému tam, kde jsi?
AH– Jsem rád, že stoupá povědomí o policejní brutalitě a těchto násilných vraždách černochů. Myslím, že když to teď běloši vidí z první ruky na videích z mobilů, získalo to víc vysílacího času. Jde o zajímavý příznak bělošské společnosti v americe, že jakmile zjistí, že je to skutečné a ne jen městská legenda, je to pro ně velký šok. Samozřejmě, že jakýkoliv černoch z okolí ví sakra dobře, že policajti jsou nebezpeční a že tě můžou potenciálně zabít. Myslím, že to všichni víme už po staletí. A jsou věrni povaze struktury bělošské moci, protože když jim to teď začalo docházet, snaží se nábadat nás ostatní, jak s tím jednat a jak se tomu postavit.
Proto si myslím, že je důležité, aby se barevní lidé postavili těmto nespravedlnostem za našich vlastních podmínek a ne podmínek systému a rozhodně ne podmínek bělošských aktivistů, kteří se snaží uhasit svou vlastní bělošskou vinu.
Co se týká toho, co o tom říkají černošští vězni, které znám, myslí si, že je to nemocný a špatný, jsou naštvaní, když vidí smrt svých lidí v televizi. A pak na sebe zírají a přejí si, aby měli moc to zastavit. Zajímavé na tom je, že to vypadá, že si všichni myslí, že je to hrozné, kromě bělošských vězňů. Většina z nich jsou rasisti a jsou potetovaní svastikami. Ale v tomto případě se zdá, že jsou někdy sami se sebou v rozporu tím, koho nenávidí víc, černochy nebo policajty.
AN– Když tolik aktivistů říká, že věznice jsou velice trestnými, násilnými, opresivními a represivními místy, máš ty nebo vězni, které znáš, alternativy k vězení, a pokud ano, jaké?
AH– No jo, všichni vězni mají rozdílné představy o vězeňské reformě, ale z velké části jsou nepodstatné, protože jsme na té nejnižší příčce této společnosti. Naše hlasy jsou z velké části cenzurované a nevyslyšené a úřady mají zájem na tom, aby to tak udržely. Tohle je systemové podnikání, věznice je obrovským zdrojem zisku. Nenechají nás jít domů a zredukovat jejich podnik. A věznice je velmi trestným, násilným a opresivním místem. Ve skutečnosti je to ještě horší. Drtí duše mužů na obsesivní, kompulzivní a frustrované poručence. Je to uměle kontrolované prostředí vytvořené k tvému ponížení a zničení tvojí hrdosti. Je to místo, které chce přerušit tvojí nezávislost a nahradit jí cukrem, televizí a pěstními souboji.
A přesto je tu ještě jedna smutná pravda. Mnoho z mužů, s kterýma jsem zavřený, jsem rád, že tu jsou se mnou a ne s váma. Protože jak zreformuješ smysluplným způsobem sériového násilníka, násilného pedofila nebo patologicky násilného muže, který dokáže bench press skoro 500 liber? Společnost je znetvořená a pokroucená a rodí populaci, která je znetvořená a pokroucená, a já a moji spoluvězni jsme obklopeni produkty toho systému a naneštěstí se často stáváme produkty toho systému.
AN– Co se týká tvojí podpory, co pro tebe lidi můžou udělat?
AH– Peníze nejsou všechno……….. Ale zas nejsou ani nic.
Anthony, díky moc za otázky, vážně jsem si užil možnost s tebou mluvit. Dej na sebe pozor a já udělám to samé.