Upraveno podle původní reportáže, kterou v roce 2008 napsal aktivista pod pseudonymem Tomáš Zelený.
“Moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují bez třecích ploch a ve velkém počtu; kteří chtějí konzumovat stále více, jejichž vkus je standardizován a dá se snadno ovlivnit a předvídat. Potřebuje lidi, kteří mají pocit, že jsou svobodní a nezávislí, že nejsou podřízeni žádné autoritě, zásadě či svědomí – a kteří si přesto dají poroučet, aby dělali, co se od nich očekává, aby se bez třenic zapojili do společenské mašinérie; které lze vést bez násilí a bez vůdců, pobízet bez cíle – vyjma jediný: mít úspěch, pohybovat se, fungovat, jít dopředu.”1)
Jak výše vyjádřil klasik: kapitalismus potřebuje pro svůj chod stádo tupých ovcí, kteří si nechají od vládnoucího establismentu poručit, cokoliv si globální kapitál a jeho růst zamane. Myslím, že postkomunistické země jsou pro diktát globálního kapitálu velmi úrodnou půdou. Většina lidí není zvyklá na veřejné projevy nesouhlasu a samosprávné akce za obhajobu svých práv a práv druhých. Současný mocenský systém využívá ke své legitimizaci a upevňování svého postavení strašení komunismem nebo stále častěji také terorismem, který nálepkuje na cokoliv, co je globálnímu kapitálu nepohodlné.
Nejen, že jsou v Česku lidé neaktivní, ale dokonce považují jakýkoliv projev občanské neposlušnosti nebo osobní angažovanosti za něco abnormálního a nežádoucího. Dochází ke snahám případný ekologický aktivismus utlumit silou nebo ho za příslib poslušnosti vykolejit do oficiální roviny pomocí různých grantů a finančních příspěvků.
Za nejaktuálnější hrozbu lidstvu a přírodě lze jistě považovat změnu klimatu. Emise uhlíku jsou pro ekologické organizace nepřítelem číslo jedna, takže jsou vedeny jak politické kampaně organizací typu Přátelé země a Greenpeace, tak přímé akce za zastavení uhelných elektráren. Příkladem přímé akce může být protest z června 2008, kdy policisté v severní Anglii zatkli 29 ekologických aktivistů, kteří zastavili vlak s uhlím. Demonstranti vylezli na vlak a připoutali se k vagonům. Dlouhá souprava vezoucí zhruba 1000 tun uhlí tak zůstala několik kilometrů od tepelné elektrárny Drax, která je označována za největšího svého druhu v Evropě.2) O několik dnů poté 18. června klimatičtí aktivisté ze skupiny Nechte to v podzemí (Leave it in the Ground) okupovali největší britskou uhelnou společnost UK Coals Lodge House v Derbyshire tak, že se zabarikádovali v bývalé farmě a vylezli na stromy na místě plánovaného povrchového dolu.3)
Jednou z velkých akcí proti klimatickým změnám v Británii je klimatický kemp (Camp for Climate Action), který se dále pořádá také v Německu, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Každý klimatický kemp je protkán čtyřmi základními cíly: vzdělávání, přímá akce, udržitelný způsob života a budování hnutí. Klimatický kemp je založen na filozofii DIY, organizace bez vůdců, sdílení zkušeností a ideálů a tvorby společných rozhodnutí. Kemp je vytvářen z lokálních skupin, které pracují během celého roku. Po Londýně během července zvaly plakáty s mottem „buď připraven“ na klimatický kemp nedaleko tepelné elektrárny v Kingsnorthu. Kemp se měl odehrát od 3. srpna, kdy z Londýna vyrážela skupina cyklistů na určené místo nedaleko elektrárny, do 11. srpna. V sobotu 9. srpna byl pak den hromadné přímé akce, kdy měla být elektrárna obléhána ekologickými aktivisty.
První klimatický kemp se odehrál v roce 2006, kdy se sešlo asi 600 aktivistů u největšího britského zdroje oxidu uhličitého – elektrárny Drax v západním Yorkshiru. Deset dnů vzdělávání a udržitelného způsobu života vyvrcholilo dnem hromadné akce proti elektrárně. O rok později se klimatický kemp uskutečnil několik set metrů od londýnského letiště Heathrow. Přes 2 000 aktivistů během týdenního pobytu podpořilo místní odpor proti stavbě třetí runwaye.
V pořadí třetí britský klimatický kemp byl zaměřen proti plánu energetické společnosti E.ON postavit novou uhelnou elektrárnu na místě dnešní plynové elektrárny Kingsnorth. Současně se jednalo o první novou stavbu uhelné elektrárny v Británii za posledních 30 let, což nelze v době ohrožení klimatickou změnou označit jinak než debilita a pojem „čisté uhlí“, které by se zde údajně mělo spalovat, nazvat jinak než dvě nejšpinavější slova.
V pátek 8. srpna vyrážím vlakem z Londýna do Stroodu v hrabství Kent. Tam je nejbližší vlaková stanice od kempu. Odsud funguje kyvadlová doprava do blízkosti kempu. Ihned po nástupu do aktivistického mikrobusu jsme rychle varováni před počínáním fízlů, kteří kontrolují a intenzivně prohledávají každého příchozího do kempu, stejně tak jsme školeni o našich právech pokud bychom byli zatčeni. Dostáváme informační karty pro případ zatčení, kde jsou čísla na právníky, naše práva v případě zatčení, o právu nevypovídat, o právu na telefonát, o právu na veganské jídlo, o možnosti odmítnout sdělit jméno a adresu (v zemi kde nemají občanky je tohle relativně výhodné), pasáže trestního zákona a zákona o veřejném pořádku nebo pasáže zákona o terorismu. O potřebnosti těchto informacích se přesvědčím ještě při cestě ke kempu, kdy na nás mávají benga skrz okénko s nápisem, abychom jeli za nimi. U fízlovského checkpointu jsme všichni kompletně prohledáni včetně zavazadel. Dostávám od fízlů růžový papírek, kde je zapsáno mé pohlaví, přibližná výška (jméno a adresu udat odmítám), čas a místo kontroly a také informace, že nemám žádnou zbraň ani nástroje potřebné k poškození cizí věci. Kamarádka z Polska měla tu smůlu, že si sebou vezla tábornické potřeby, kde měla otvírací kudličku. Tu ji zabavili.
Ke kempu dál míříme pěšky, jelikož fízlové nepouštějí žádná auta dál. To postihlo i zásobování kempu jídlem. Všechno se musí nosit na místo v rukou. Pomáháme vzít z dodávky bedny s organickou zeleninou a neseme je směrem ke kempu. Asi dvě stě metrů před ním je další policejní stanoviště s dlouhou frontou. Zkouším projít s tím, že jsem byl před 5 minutami prohledán a ukazuji růžový papírek. Fízlové mě nepustí a vyžadují opětovné prohledání. Naštěstí jako nosiči zásob jsem puštěn na začátek fronty a celé martyrium s prohledáním batohu se opakuje. Pak už spěchám k bráně kempu, kde pro vpuštění dovnitř vyžadují fízláci kontrolující u vstupu vidět růžové papírky s čerstvým časem. Poté teprve vcházím do kempu.
Kempová oblast určená pro stanování je rozdělen do sektorů podle britských regionů. Každý sektor má kuchyň fungující současně jako společenská místnost. Dále je v kempu mediální centrum, kino v jurtě a několik velkých stanů, kde se odehrávají workshopy, přednášky, meetingy a další program. Mediální centrum bylo napájeno ze solárních panelu a větrné elektrárničky. Kino bylo poháněno dvěma cyklisty generující elektrický proud. Jídlo v kuchyních bylo veganské a organické, vařené na kotli spalujícím dřevo.
Nalezl jsem sektor určený pro Londýn (za jehož dočasného obyvatele jsem se považoval). Postavil jsem stan a šel do uvítacího přístřešku, kde jsem dostal příručku s programem. Dále byla v příručce spousta informací o tom, jak se na kempu rozhoduje, o klimatických změnách, o mezinárodní situaci kempů, právní rady a mnoho dalšího. Došel jsem na sraz pro nově příchozí, kde se shromáždilo několik desítek lidí. Jelikož je pátek a den akcí je plánován na zítřek, tak se informace točí především okolo akčního dne a rozdělení do čtyř skupin podle taktiky postupu.
Oranžová skupina má být pestrý nenásilný pochod k bráně elektrárny a je pravděpodobné, že bude podpořena největším množstvím lidí, kteří přijdou až během akčního dne. Modrá skupina se bude snažit proniknout k elektrárně, situované na mořském pobřeží, po vodě na různých plavidlech, která si v průběhu kempu vyráběli, nebo které si dovezli. Zelená skupina se bude snažit proniknout skrz ploty a případně vniknout do areálu elektrárny. Taktika stříbrné skupiny byla proniknout vzduchem. Té ovšem nepřála povětrnostní situace. Modrá a stříbrná skupina zahrnovali taktiku, která vyžadovala složitější přípravu, takže tyto skupiny byly nedostupné. Zbývalo si vybrat mezi zelenou a oranžovou skupinou. Kamarádka, která se mnou přijela, volila oranžové, já preferoval zelené. Problém byl, že taktika v zelené skupině vyžaduje práci ve skupině lidí, kteří si navzájem věří a mohou se na sebe spolehnout v případě nouze.
Večer jsem trávil u ohně nedaleko londýnského stanu a k poslechu hrál menší soundsystém. Potkal jsem španělského kamaráda z Londýna, který se se mnou na začátku léta účastnil obrany squatu v londýnském Hackeny. To mi pomohlo se rozhodnout, se kterou skupinou se vydat. Spolu s kámošem ze Španělska a jeho družkou z Jižní Afriky jsme vytvořili afinitní skupinku a ráno vyrazili se zelenýma. Dozvěděli jsme se informaci, že zelená skupina vyráží dříve než bylo oficiálně oznámeno, takže jsme šli brzy spát ať vstaneme včas.
Ráno se v londýnském stanu setkáváme a jdeme na sraz zelené skupiny. Na místě je také několik lidí v reflexních vestách s nápisem: „legální pozorovatel“, Ti jsou vybaveni psacími potřeby a dalším náčiním pro monitoring možného násilí na aktivistech ze strany fízlů. Elektrárna Kingsnorth je od nás asi 5 kilometrů západně. Podle mapy, kterou jsme vybaveni nás čeká přeběhnout několik polí.
Poslední lidé si dopisují fixou na ruce telefonní čísla na právníka nebo někoho blízkého pro případ zatčení. Po osmé hodině vybíháme z místa srazu v počtu asi sta až sto padesát aktivistů a aktivistek. Přeskakujeme zadní plot kempu. Naše skupina neunikne pozornosti hlídkujících fízlů, ale jejich křik nás už nemůže zastavit. Běžíme po polní cestě a v ústrety nám přijíždí první fízlovská dodávka, kterou snadno obíháme. Za chvíli nad námi krouží policejní vrtulník a na nejbližší silnici je několik dodávek s desítkami fízlů, kteří nás nechtějí pustit dál. Dochází k prvnímu bití lidí a vyhrožování zatčením pokud přejdeme silnici na druhou stranu. Zastrašit se nenecháme a snažíme se zátarasy obejít. Fízlum se ale podaří naší skupinu rozdělit. Prvních asi sto lidí míří k elektrárně nejbližší cestou a naše skupina asi 30 aktivistů a aktivistek je následuje oklikou. Dobíháme na dohled plotů elektrárny. Z námi vidíme armádu fízlů v reflexních vestách, fízlovské dodávky, fízly na koních. Když jsem sto až dvě stě metrů od elektrárny vidíme druhou větší část zelené skupiny na pobřeží jak se pohybuje podél plotu elektrárny směrem k nám. U plotu elektrárny se spojíme opět dohromady. Od elektrárny nás dělí první drátěný skládací plot, další v zemi zapuštěný plot z kovových tyček, vodní příkop a poslední plot s upozorněním o vysokém napětí.
Je čas na akci dokud nepřijdou posily několika přítomným fízlům. Skupina maskovaných i nemaskovaných aktivistů a aktivistek rozebírá díly prvního plotu ukotveného k zemi jen betonovými bloky a použije je pro překonání druhého plotu, který přeskočí první aktivista, který bere další díly plotu na druhou stranu. Za plot přeskakují další a další aktivisté a aktivistky. Kusy plotu se použijí i na překonání vodní zábrany. Zjišťujeme, že elektrický plot je bez elektriky. Několik desítek aktivistů překonalo druhý plot, ale většina nás zůstává před ním, což je vzhledem k přítomnosti a monitoringu policie pochopitelné. Dochází k roztažení transparentů na „elektrické“ zábraně. Novináři fotí jako o život a blíží se zásahová jednotka. Po menší strkanici fízlové vyhrávají. Dochází k zatčení prvních aktivistů. Například když jeden aktivista přeskočí z elektrického plotu do náruče několika fízlum. Pochopíme, že končí možnost dalšího postupu a stahujeme se k pobřeží, kde jsme svědky jak člun s pěti aktivisty a aktivistky z modré skupiny pluje směrem k elektrárně. Posádka táhne člun k pobřeží a brodí se bahnem k molu, kde roztáhne transparent.
Setrvání na místě vyhodnotí naše afinitní skupina jako zbytečné a kontraproduktivní. S dalšími lidmi vyrážíme zpět. Na polní cestě slyšíme jak tlampač vrtulníku vyhrožuje aktivistům u brány elektrárny, kde by měla stále probíhat demonstrace. Měníme směr a jdeme je podpořit. Zjišťujeme, že na bráně elektrárny je připoutána skupina klimatických aktivistu a aktivistek. Přidáme se proto k pochodu, který už se ale pohybuje směrem od elektrárny do kempu. Vydáváme se proto zpět do kempu na zaslouženou relaxaci. Během celého kempu bylo zatčeno asi 100 aktivistů a aktivistek, z toho asi polovina během akčního dne.
Večer se koná meeting ve velkém stanu za účasti několika set účastníků. Diskutuje se o událostech a taktice. Vystřídají se desítky mluvčích. Chválí se hrdinské činy, kdy například někteří aktivisté osvobodili fízly zadrženou aktivistku. Večer se pak koná menší oslava, při které tančím do beatů a sleduji záběry ze života kempu promítané na střechu stanu. V neděli ráno se loučím a odcházím na autobus, který mě doveze do Stroodu odkud pokračuji zpět do hektického Londýna.
Zdroje:
1) Fromm Erich: Umění milovat. Orbis Praha, 1967. Z anglického originálu The Art of Loving New
2) V Británii zatčeni demonstranti proti tepelným elektrárnám – zpráva z 14.6. 2008 na http://www.ekolist.cz
3) Coal On Hold Derbyshire Coal Mine Site Occupied. zin Rupture vydávaný soundsystémem Headfuk a distribuovaný v rámci londýnské freetekno subkultury.