V prvních hodinách Samhainu, kdesi na území tzv. Michiganu, se někteří pohané sešli v jednom z místních lesů, aby si připomněli své milované během rituálu. V tichosti, obětujíc oběti, zapalujíc malé ohně, si tito pohané připomněli, že jsou pouhými hosty na této zemi a na této planetě.
Během těchto chvil přišlo na přilehlé pole několik nočních stvoření. Naštěstí, než na sebe obě skupiny narazili, ohně byli uhaseny, talismany sesbírány a oběti zanechány rituálu. Pohané tak pomalu vyrazili směrem odkud přišli. Za krátko je na jejich cestě vyrušili umělé zvuky utrpení, které se nesly od nedalekých polí.
Lovci kojotů.
Pohané pochopili, že je čas jednat. Začali zpívat a společně se smát, zatímco rozbíjeli elektronické králíky určené k vábení kojotů. Brzo následovaly nadávky a urážky od těch, které tolik nezajímalo připomínání všech mrtvých a raději se soustředili na rozdělování dalších rodin. Jejich hrubá slova nezněla dlouho, když se pohané po chvíli uchýlili zpátky do temnoty. Aby mohli později poslouchat chichotání těch stále divokých a stále svobodných kojotů.
Pohané se té noci vrátili v bezpečí, se vzpomínkou a ozvěnami rozradostněných kojotů, které doprovázela srdečnost jejich milovaných.
Krásný Samhain přejí Někteří Pohané.