Působení zdola poskytuje několik výhod při řešení současných environementálních problémů. Je to především nutné malé měřítko, které poskytuje mnohem citlivější přístup aktérů při interakci. S tím souvisí i více lokální působení těchto alternativ, které podobným projektům propůjčují výhodu regionální ohleduplnosti.
Jako ekonomii zdola můžeme chápat několik různých přístupů, které po aktérech vyžadují větší zúčastněnost a vlastní aktivitu. Tyto alternativy mohou být součástí jak peněžní ekonomiky, tak i nepeněžní ekonomiky. Ekonomiku si můžeme představit jako dort, kde kromě peněžní ekonomiky (tvoří pouze vrchní patro dortu) jsou i další patra. Tento model vytvořila alterglobalizační ekonomická disidentka Hazel Hendersonová. Spodní patro tvoří přírodní bohatství v podobě přírody a prostřední patro tvoří nepeněžní ekonomiku, kam patří nepeněžní lidské interakce, domácí práce nebo bezplatná výpomoc. Ekonomiku zdola lze přeneseně chápat také jako jakési posílení těchto spodních pater dortu, která jsou čím dál více stlačována vlivem komodifikace. Dále pak některé formy ekonomických alternativ, které se nacházejí ve sféře peněžní ekonomiky, mohou působit jako jakési odlehčování vrchního patra.
Příkladů alternativní ekonomiky můžeme najít mnoho. V prostředním patře dortu – nepeněžní ekonomice – to je především koncept do-it-yourself. Jedná se o práci na svépomocném vytváření výrobků a služeb, jako jsou domácí zavařeniny, pěstování zeleniny, vlastní stavba domu ad. Samozásobitelství je ukázkovým příkladem podobného principu. Dalšími příklady je sousedská výpomoc nebo různé organizované samosprávné projekty, jako je Bike Project Olomouc. V tomto projektu skupina aktivistů rozjela cyklistickou dílnu, pro kterou vybírá stará kola, která lidé vyhodili. Tato kola pak zpřístupňuje bezplatně dalším uživatelům nebo je zpřístupňuje za přispění vlastní práce darovaného. Dalším příkladem může být i aktivita Food Not Bombs, jejichž členové vaří potřebným a sociálně slabým z potravin, které byly vyloučeny z prodeje. Food Not Bombs probíhá v současnosti asi v pěti českých městech. Ovšem většina nepeněžní ekonomiky probíhá mnohem více právě v podobě domácí práce než podobných aktivistických kooperativních projektů.
Další formou alternativní nepeněžní ekonomiky, která připomíná ekonomiku peněžní, protože již vytváří směnu, je Local Exchange Trade System neboli LETS. V tomto systému se pomocí imaginární měny zajišťuje směna mezi registrovanými členy, kteří nabízejí služby a výrobky, které sami vytvářejí. Jedná se v podstatě o čistou směnu, která není zatížena daněmi státu, proto je pro účastníky mnohem výhodnější. Další výhodou je, že neumožňuje akumulaci, protože každý účastník je nucen si svůj „zisk“ vybrat v podobě jiných služeb nebo výrobků, jinak dojde k jeho znehodnocení nevyužitím. V České republice podobným projektům zatím nepřeje, ač již zde bylo vytvořeno několik LETS například v Českých Budějovicích nebo v Brně. Ovšem jsou země, jako jsou Kanada a Nový Zéland, kde se podobné alternativy již dobře zabydlely.
Ekonomické alternativy, které se pohybují již ve sféře peněžní ekonomiky, jsou družstva nebo velmi rozmanité družstevní systémy. Jednou z výhod je i větší demokratičnost těchto systémů, který je zaručen pravidlem „jeden člen jeden hlas“ (pokud nejsou řízeny konsenzuálně). Liší se to od běžných obchodních společností, kde vetší vliv na rozhodování mají ti, kteří mají větší finanční vklady. Jednou z forem družstevního systému jsou i družstevní banky. V České republice byl v minulosti rozšířen družstevní bankovní systém v podobě družstevních záložen neboli kampeliček. Ovšem po krachu některých z nich byla tato alternativa v minulosti značně redukována díky legislativní změně, která vyžadovala tvrdší podmínky pro jejich založení.
Výrobní družstva jsou kolektivně vlastněné podniky, které byly v Čechách spojeny především se zemědělskou výrobou. V zahraničí takto vyrábějí i další výrobky. Takovéto podniky vstupují s výrobky na trh a zisk se dělí rovným dílem mezi dělníky, kteří jsou „zaměstnanci“ a součastně i „vlastníky“.
Různé formy družstevnictví mohou zahrnovat i menší samosprávné podniky jako jsou například potravinové banky, které jsou v podstatě takovými spotřebními družstvy a svým členům zajišťují redistribuci. Jedna z podobných potravinových bank je i v Olomouci a funguje již více než osm let. Redistribuuje především lokální (české) biopotraviny, ale na základě dohody členů jsou objednávány občas i zahraniční nebo konvenční potraviny. To záleží především na nabídce, která je naneštěstí dosti omezená. Pravidlem je, že jsou brány ohledy především na environmentální dopady při výrobě a dovozu těchto potravin. Právě tento příklad má mnoho environmentálních výhod oproti běžné distribuci potravin. Například umožňuje zapojit lidskou práci a z obilí mohou její členové vyrábět vločky. Dále tento systém umožňuje nepoužívat příliš mnoho zbytečných obalů, protože členové nakupují většinu potravin, jako jsou luštěniny, obilniny, cukr ad. ve velkých pytlích.
Zajímavé se může jevit srovnání České republiky se zeměmi na západě, které nám jsou často (mnohdy neprávem) dávány za příklad. Alternativy v nepeněžní části ekonomie, jako je domácí výroba nebo sousedská výpomoc, jsou zde oproti některým západním sousedům možná stále ještě více rozšířené. Přeci jenom můžeme navazovat na historii mnohem více než v zemích na západě, kde měla komodifikace mnohem více času zapustit kořeny. Na vyšší organizovanější úrovni mají podobné alternativy v současnosti mnohem větší míru v zahraničí. Ať už se jedná o LETS nebo různé družstevní systémy je Česká republika stále v plenkách. Ovšem i Česká republika má v tomto bohatou historii, která byla přerušena čtyřiceti lety komunistického režimu. V období první republiky bylo družstevnictví ztělesněno stovkami podobných podniků, které měly různý charakter. Jednalo se o družstva spotřební i výrobní a věnující se různým činnostem. Zajímavá jsou elektrická družstva, která měla i pozitivní externí efekty v podobě elektrifikace některých odlehlých venkovských oblastí.
Přesto je mnoho překážek, které zatím brání významnějšímu pozitivnímu environmetálnímu dopadu podobných alternativ. Základním problém je zatím malý rozsah podobných projektů. Potenciální síla většiny hnutí zdola je v jejich horizontálním rozšíření. Pokud mají mít podobné projekty v budoucnu výrazný pozitivní vliv, bude muset dojít k jejich většímu rozšíření vzájemnou inspirací skupinek lokálních lidí. Z tohoto hlediska lze na ty stávající pohlížet jako na první vlaštovky, které budou součástí potenciální větší transformace.
V hodnocení možností nelze zapomenout ani na makroekomomii a způsob myšlení lidí, protože nadšení a chuť spolupracovat je podmíněna také okolními podmínkami. Ve společnosti, kde jsou lidé motivováni osobním ziskem se alternativní ekonomické projekty, které jsou prodělečné protlačují mnohem obtížněji. Například pokud by nějaká samosprávní fabrika nevytvářela zisk, podniku by vlivem okolních podmínek hrozil zánik. Tudíž záleží také na podmínkách, ve kterých podobné podniky mají fungovat. Proto bude nutné s ekonomií zdola vytvářet i sociální hnutí zdola, které bude kooperativní principy prosazovat do společenské a politické úrovně.
Jaromír Svoboda