Pozvánka a report ze třech dnů strávených v lesním squatu v Německu.
Protože je v pondělí 28. května v Německu svátek (opravdu, Němci slaví vše kromě konců světových válek), rozhodl jsem se strávit prodloužený víkend v lese Hambach mezi Kolínem nad Rýnem a Aachenem v Severním Porýní-Vestfálsku, kde skupina “aktivistů za klimatickou spravedlnost” nebo prostě jenom lesních punkáčů okupují zbytek lesa, který by měl padnout za oběť uhelnému dolu. Z původně 80 hektarů lesa zbylo pouhých 15 hektarů, které by mohly být vykácené již v září. Uhelný důl je největším povrchovým uhelným dolem v Evropě a nachází se v regionu, který bychom mohli přirovnat k severočeskému uhelnému revíru. Podobně jako Mostecko je také Rýnský uhelný revír poset množstvím tepelných elektráren. V okolí uhelného dolu jich je rovnou šest.
Stop z benzínové stanice z asi 200 km vzdáleného městečka v Hesensku byl snadný. Během 15 minut jsem měl odvoz do Kolína, odkud jsem za 2.60 eura dojel do městečka Buir, kde je nejbližší vlaková stanice od lesního squatu. Normálně hodinová procházka mi trvala hodiny tři, ale naštěstí jsem za hluboké tmy dorazil k táborovému ohníčku, kde na mě již čekali tři obyvatelé lesa. Hned mi bylo jasné, že to je moje krevní skupina… vegani, freegani, horolezci, “ekoterosristi” a otevření lidé, žádní namachrovaní zápečníci nebo paranoidní gaučáci. Na ranní obhlídce jsme přes mýtinu dorazili na hranu uhelného dolu, který se nemilosrdně přibližuje směrem k našemu lesu a který provozuje energetická společnost RWE. Z nasypaných hald šly vidět obří rypadla a 5 uhelných elektráren na obzoru. Dozvěděl jsem se, že jedna z nich je největší uhelnou elektrárnou v Evropě. Následovala obhlídka infrastruktury a rozestavěných částí kempu: veganská kuchyně, neveganská dumpster kuchyně, indiánské teepee, keltský kruh, rozestavěná nová kuchyně (která bude mít několik pater a bude strategicky spojena s treehousy), stan s materiálem, stan s horolezeckým vybavením, několik stanů pro obyvatele, různé další příbytky obyvatel, kompost, bicykly, kompostovatelné toalety, táboristé, houpačka (která může být v případě nouze vyzvednuta mezi stromy), pět treehousu, které jsou strategicky propojeny lany a rozestavěným lanovým mostem.
Během dne přibývali další lidé do tábora. Nejprve ráno přijel na kole jeden squatter s vozíkem plným jídla z něhož velká část pocházela z popelnic. Následovali hipísáci z Wupertalu, kteří chtěli pobýt jen pár dnů v lese a zahrát si na kytaru, jedním z nich byla také maminka ročního děcka: zkrátka “nebezpeční ekoteroristé a lidožraví anarchisté” jak z českých médií. Jádro squatu tvoří pouze několik málo lidí, pro které se les stal novým domovem. Hodlají v buko-habrovém lese žít, dokud je neodklidí policie nebo security najatá RWE. Každopádně se jedná o otevřený prostor a kdokoliv nový, kdo by chtěl na místě žít, je více než vítaný. Lesní obyvatelé doufají, že se k nim přidá co nejvíc dalších lidí. Pravděpodobná evikce je ovšem už v září, kdy by RWE ráda odklidila zbytek lesa, o kterém zaměstnanci této společnosti prohlašovali, že je zdrojem znečištění vzduchu v této oblasti. Obránci lesa mají s okupacemi a lezením již nějaké ty zkušenosti, například okupace lesa na místě dnešního frankfurtského letiště, okupace největších evropských jatek slepic, takže se možná bude jednat pro specializovaný lezecký policejní tým o tvrdší oříšek. Ovšem bude záležet hlavně na počtu lidí, kteří se k této rezistenci přidají a podpoří ji na místě.
Bylo báječné trávit tři dny bez telefonu, hodinek a všech civilizačních “vymožeností” a jenom se tak houpat a sledovat koruny stromů. čas plynul bez shonu běžného života a s ním také život v kempu a práce na nové infrastruktuře. Žádné honičky, ale ležérně udělat každý den kousek práce na budování kempu. Měl jsem dost času si prolézt lanový most a dva již propojené treehousy a sledovat, jak jeden z obyvatelů pracuje na spojení s dalším treehousem. Pomohl jsem s několika stavebními díly na nové kuchyni. Do večera nás bylo v kempu asi osm, ale následující den v neděli bylo v kempu hodně živo…
Přijeli nejen noví obyvatelé kempu a němečtí klimatičtí troublemakeři, kteří zastavují vlaky a lezou na elektrárny, ale přijel také televizní štáb německé televize, která natáčí “německý just do it”. Vtipná byla scénka, když mě německý kolega učil správně přivazovat příčky od lanového mostu. On měl v kapse německo-anglický a já zas česko-anglický slovník a ze střechy kuchyně na nás mířil kameraman objektivy, takže doufám, že tu scénku vystřihnou. Mezi nimi bylo několik klimatických lidí podílejících se na německých Climate Campech, které jsem zahlédl již minulý týden na demonstraci Blockupy Frankfur, kde podporovali demonstraci proti fiskálnímu paktu Evropské Unie. Té se účastnilo 20 000 – 30 000 spravedlivě rozhněvaných lidí.
Další, kdo přijel do kempu, bylo procesí občanů nedaleké vesničky, která chodí jednou týdně podpořit své lesní “ekoteroristy” a trošku si je vykrmit. Tři veganské dorty, které donesli, můžu označit za nejlepší veganské dorty, které jsem měl tu čest v životě ochutnat. Paradoxní je fakt, že ho pekli pravděpodobně ne-vegani, takže množství úsilí místních lidí v podpoře squaterů šokujícím způsobem kontrastuje s chováním obyvatel Šumavy, kteří se loni blokádníkům pokoušeli v lepším případě rozbít jenom auto. Přičtu-li si k tomu, že se nejedná o “spořádané občany”, ale o nebezpečné a kontroverzní anarchisty, antikapitalisty a squattery, se kterými si nechá maminka hrát svou předškolní holčičku, tak zjišťuji, že v Čechách je něco silně v nepořádku.
V noci nás už bylo v kempu okolo patnácti, přijeli další hipíci a vařila se společná večeře. Ráno jsem již zjišťoval, jak se dostanu domů a před polednem jsem se rozloučil a slíbil nejen sobě, že se vrátím…
Rozhodně jsem se dozvěděl hromadu zajímavých informací o německém “zeleném anarchismu” nebo spíše environmentálním hnutí. Asi nejznámější záležitostí je hnutí proti developerskému projektu Stuttgart21, který se v průběhu několika minulých let rozrostl a pozměnil částečně podobu navrhovaného projektu. Za toto hnutí, zahrnující lidi s různým politickým přesvědčením, demonstrovalo ve Stuttgartu 100 000 lidí. Více mě osobně zajímalo radikálnější hnutí, které dělá přímé akce. Co se týče boje slovem, tak mají výborně zpracováno nepravidelně vycházející “braviocko pro ekoanarchisty” Gruenes Blatt, na jehož německy psaných stránkách jsem viděl články ohledně mnoha německých a celosvětových hnutích a kauzách, které se nám nikdy nepodařilo na stránky našeho webu přeložit, protože není, kdo by to udělal. Takže v tomhle jsou o dost napřed. Co se týče boje nejen slovem, tak jsem se nejvíce dozvěděl o anti-nukleárním hnutí, boji proti zavádění geneticky modifikovaných organismů a samozřejmě o hnutí za klimatickou spravedlnost.
Proti-jaderné hnutí je v Německu téměř všudypřítomné, v každém městě jsou symboly “Atomkraf Nein Danke”. Takže jsem využil možnosti se konečně zeptat: jak se při akcích, blokád takový vlak s jaderným odpadem po Německu honí a vyhledává a jak se lidi dozvědí, že se mají shromáždit na určitém místě. Německá vláda totiž trasu Castoru tají, právě z důvodu blokád a podhrabávání kolejí. Ale něco podobného v Čechách, kde je 70 procent obyvatel jaderných optimistů, je absolutně nemožné.
Asi největším příjemným překvapením pro mě byl úspěch odporu proti geneticky modifikovaným plodinám. Většina polí s GMO byla v Německu ještě loni, podobně jako v Čechách, pouze poli výzkumnými, které neslouží pro komerční účely. Ovšem loni se jich podařilo asi 30 zničit během převážně skrytých akcích. Odvaha a motivace aktivistů vystupňovala až do případu, kdy sabotéři zamkli ochranku v jejich budce a mezitím se postarali o políčko. Otevřené akce se většinou dělají ve větším davu lidí nebo během demonstrace a jen jedna taková akce byla loni v Německu otevřena. A jaké to má následky? Pro GMO společnosti asi ten, že se rozhodli z Německa odjet, protože to není nejvhodnější oblast pro biotechnologický výzkum a loni zaseli pouze dvě pole. Pro účastníky sabotáží jsou důsledky pramalé, protože pouze jeden člověk, který byl již delší dobu trnem v oku policie, byl potrestán. No a nemusím snad dodávat, že na podobný úspěch stačí jedna nebo dvě skupinky organizovaných akceschopných lidí. Opět silný kontrast s jediným zničeným GMO polem v Čechách zhruba před deseti lety. Takže v Čechách zase něco nepředstavitelného, když u nás i mezi těmi nejradikálnějšími představami o společenském uspořádání – anarchistů nebo bojovníků za přímou demokracii v hnutí occupy – nalezneme zastánce jaderné energetiky nebo geneticky modifikovaných organismů a popírače existence klimatických změn. Právě okolo klimatických změn se celosvětově koncentruje současná pozornost radikálně environmentálního hnutí.
V Německu již vyrostl semenáček hnutí za klimatickou spravedlnost do košaté podoby. Sice je zde vše zatím nesrovnatelné s Velkou Británií, kde je odpor silně zakořeněn v mnoha lokálních komunitách a vytváří tam vskutku a doslova rezistentní grassroot. Letos se budou opět jako loni konat dva Německé Climate Campy a opět ve dvou stejných německých uhelných revírech. Climate and Energy Camp se koná na hranici s Polskem asi 270 km z Prahy, letos od poloviny srpna. Klimacamp 2012 se bude konat již od začátku srpna nedaleko lesního squatu Hambach a může na něj dorazit pravděpodobně 300 – 500 účastníků a díky dobrým mezinárodním kontaktům Němců také návštěvníci z jiných Evropských zemí (Británie, Holandsko, Francie, Česko?). Klimatický kemp v Rýnském uhelném revíru oproti Climate and Energy Campu, který neměl loni ani jeden den přímých akcí, měl rovnou dny přímých akcí dva (jeden pro afinitní skupiny a druhý pro společnou akci), proto směřuje naše pozvánka 750 km daleko z Prahy. Takže pokud se chcete poznat s lidmi, kteří zastavují vlaky a nenesou za to žádné důsledky (loňský Klimacamp), a o kterých píšeme na tomto webu, máme pro vás pozvání do Manheimu u Kolína od 1. do 12. srpna 2012. Klimatičtí aktivisté z Německa budou rádi pokud se připojí také lidé z Čech.
Aby těch pozvánek nebylo málo, tak jste všichni zváni také do squatu v lese Hambach. Můžete přijet kdykoliv a postavit si třeba vlastní domek a žít zde. Nebo můžete využít příležitosti skillsharingu aktivistických dovedností, který se zde bude konat od 29. června do 8. července. Obyvatelé squatu se tvářili na možný příjezd Čechů pozitivně a otevřeně. Takže můžete se cítit zváni přímo obyvateli lesa, stejně tak oni rádi dojedou, pokud budou vhodné příležitosti k nám do Čech. Pokud máte chuť, můžete se na odjezd na skillshering domluvit s dalšími lidmi přes kontaktní email: zelenac@safe-mail.net . Rozhodně výborná příležitost participovat se a něco se naučit. Nezáleží na míře vašich zkušeností nebo nezkušeností, vše se bude odehrávat na osobní úrovni.
Petr Zelený