Překlad textu jednoho ze zakladetelů Critical Mass v San Franciscu o tom, jak organizovat tyto cyklistické oslavy.
„Co má tohle všechno znamenat?“ ptají se pobavení a zmatení chodci na Market Street, když kolem nich za hlasitého skandování a řinčení zvonků projíždějí stovky hlučných a rozdováděných cyklistů. Odpovědí je celá řada: „ Je to o zákazu aut.“ „Je to o zábavě na ulici.“ „Je to o sociálnějším způsobu života.“ „ Je to o uplatnění našeho práva na silniční prostor.“ „Je to o solidaritě.“ Critical Mass má pro spoustu lidí spoustu významů, a zatímco vyjádření mnoha různých představ může vyvolat vzpomínky na politické protesty v minulosti, je Critical Mass především oslava, nikoliv protest.
Critical Mass vznikly v září 1992 v San Franciscu jako způsob, jak spojit různé skupiny lidí za účelem slavnostního znovuzískání veřejného prostoru. Komunita sanfranciských cyklistických kurýrů byla oslovována především ústně a lidem, kteří jezdili na kole do zaměstnání, byly uprostřed finanční čtvrti rozdávány letáky.
Ačkoli jízda zpočátku probíhala pod poněkud méně chytlavým názvem – Commute Clot, na počátku se sešla skupina 48 cyklistů a tohle číslo se pak v průběhu následujících měsíců zdvojnásobovalo. Critical Mass pokračovalo a rostlo nejen v San Franciscu, kde každý měsíc přitáhlo na 700 účastníků a v říjnu 1993 dokonce kolem tisícovky, ale rozšířilo se také do dalších měst. S tím jak na mnoha místech rychle vzrostl počet nezávislých cyklojízd, začalo Critical Mass získávat charakter širokého, decentralizovaného grassroots hnutí.
Critical Mass je v zásadě jen bandička cyklistů, kteří se spolu jen tak projíždějí od jednoho bodu k druhému. (Někdo k tomu vymyslel popisné označení „organizovaná koincidence.“) Neuvěřitelné je ovšem to, že se při pokusu zdolat tento jednoduchý úkol vynořilo spoustu důležitých a zajímavých otázek. Proč je v našich městech tak málo otevřených prostor, kde mohou lidé relaxovat a jednat mezi sebou, bez neustálého každodenního nakupování a prodávání? Proč jsou lidé nuceni organizovat své životy kolem auta? Jak by vypadala alternativní budoucnost?
V tomhle textu vám nenaservírujeme odpovědi na tyto otázky. Místo toho využijeme naši znalost jen jedné z mnoha Critical Mass jízd (té ze San Francisca), abychom pomohli urychlit šíření Critical Mass do dalších měst a mohli sdílet nápady, taktiky, řešení a tak podobně.
Je důležité zdůraznit, že žádné dvě jízdy nemohou být identické, a zatímco Critical Mass může být společný přístup ke společnému problému, různé kontexty této akce budou mít jinou dynamiku, jiné nesnáze apod. Tento text není v žádném případě zamýšlen jako nějaký „oficiální návod“ nebo sada striktních pravidel předložená nějakou vševědoucí komisí. Spíš je to jednoduše jen myšlenka hrstky nadšenců pro Critical Mass z Bay Area, takže tenhle text bude nevyhnutelně odrážet naše zkušenosti, předsudky a mínění.
Plánování před jízdou
Uspořádat Critical Mass jízdu by mělo být relativně jednoduché. Ať už jde o lidi, kteří pravidelně dojíždějí do zaměstnání, kurýry, nebo lidi, kteří jezdí jen tak pro radost z jízdy, je v každém městě populace cyklistů, kteří jsou marginalizováni a ohroženi současným systémem dopravy. Možná co víc, jsou tyto skupiny jen špičkou ledovce. Slabou kvalitu ovzduší, degradaci životního prostředí a obecný úpadek životních podmínek kvůli přílišné závislosti na motorizované dopravě ve městech pociťují všichni. Všechny tyto roztroušené a izolované skupinky tvoří potenciální masovou základnu pro změnu, a jízda Critical Mass může posloužit právě jako místo shromáždění, kde se mohou všichni setkat.
Xerokracie
V San Franciscu je samotný způsob organizace této události stejně velkou částí jejího úspěchu jako vše ostatní. Zdrželi jsme se organizační politiky s jejími oficiálními vůdci, požadavky atd. ve prospěch více decentralizovaného systému. Není zde nikdo, kdo by byl pověřen vedením. Šíření myšlenek, sdílení tras a vytváření konsensu probíhá skrze všudypřítomné kopírky v práci nebo v kopycentrech, které jsou na každém rohu. „Xerokracie,“ ve které může každý volně kopírovat a šířit své nápady, pamflety, letáky, nálepky a „ziny“ jsou bláznivě rozšiřovány jak před, v průběhu, tak po jízdě, a díky tomu, že strategie a taktiky chápe co možná největší množství lidí, odpadá nutnost mít nějaké vedení.
Xerokracie propaguje svobodu a podkopává hierarchii, protože poselství není stanoveno několika málo lidmi, ale je spíše široce definováno všemi zúčastněnými. Jízda není úzce vnímána jako pokus lobbovat za více cyklistických stezek (i když i takové cíle existují) nebo jako protest proti různým aspektům společenského řádu (i když takové postoje jsou také často vyjadřovány). Spíše může každý člověk klidně přijít se svými vlastními důvody, proč se účastnit a taky může takové myšlenky sdílet s ostatními. Někteří lidé chtějí jako schůdnou alternativu propagovat „lidmi poháněnou dopravu“, jiní respektují motoristy a urbanisty, a jiní se účastní jednoduše, protože rádi jezdí na kole a mají při Critical Mass pocit jakési komunity se všemi ostatními cyklisty.
Tento „organický systém“ nevede k chaosu, ale spíše k veselé a slavnostní atmosféře. Bylo docela obtížné vyhnout se častým úskalím, kterým musela čelit jiná hnutí. Xerokracie věnuje prostor argumentům proti moralizujícím útokům na motoristy a jiným kontraproduktivním tendencím. Critical Mass získává body z prezentace cyklistiky jako zábavy a pozitivní alternativy k bezútěšné destruktivitě automobilové kultury.
Šíření informací
Prvním krokem je rozšíření informace. Letáčky jsou rychlým a levným způsobem, jak oslovit velký počet lidí. Stačí pár přátel a kopírka a během pár dnů bude vaše okolí plné zpráv o Critical Mass. Plakátovací plochy jsou ve většině měst plné různých plakátů a letáků, takže se hodí alternativní strategie.
– malé letáčky můžete připevnit ke kolům po městě
– malé nálepky se můžou nalepit na cokoliv, k čemu cyklisté přimykají kola
– obchody s koly a podobné podniky přátelské k cyklistice mohou vyvěsit letáky do výlohy
– ústně šířené informace, lokální rádia apod.
Kdy a kde začít
Úvodní kroky k uspořádání jízdy jsou docela jasné: vybrat čas, místo a trasu. Dobrou volbou je začít jízdu někde v centru města, protože se tam soustřeďuje hodně cyklistů. Nejlepší je nějaké dobře známé veřejné místo, které je dobře dostupné pro většinu cyklistů a kde se může sejít velký počet lidí před jízdou. (V San Franciscu vyráží Critical Mass z náměstí přilehlého k finanční čtvrti, která leží na konci hlavního dopravního koridoru.)
Výběr času je dokonce mnohem snazší: setkání může být v pozdním odpoledni, řekněme v půl šesté, jak proto, abychom se přizpůsobili lidem, kteří na kolech dojíždějí do práce a jsou stejně zrovna v ulicích, tak proto, aby se Critical Mass jako součást dopravní špičky zviditelnila. Tím, že Critical Mass spadají na pátek, se dají pokládat za začátek víkendu, což vlastně přispívá k slavnostní náladě jízdy. A jaký by byl lepší pátek pro uspořádání takové akce než poslední pátek v měsíci? A pokud se Critical Mass budou šířit dále, může nastat den, kdy poslední pátek v měsíci bude vždy při Critical Mass jízdě zapadat slunce!
Je ovšem důležité, aby čas a místo setkání zůstaly stejné, takže bude pro lidi snazší se pravidelně účastnit, a když se jízda stane pravidelnou událostí, může se k ní také připojit více lidí.
Plánování trasy
Výběr bezpečné a zajímavé trasy je nedílnou součástí, jak zachovat Critical Mass neotřelou a zábavnou. Během plánování trasy je důležité zvážit několik věcí:
Bezpečnost:
– Budou se účastnit různě schopní cyklisté, naplánovat pro jízdu spoustu obtížných kopců nebo moc dlouhou trasu není moc dobrý nápad.
– Měli byste vybrat silnice, které jsou dostatečně velké pro větší počet cyklistů (zvláště příhodné jsou jednosměrky).
– Vyberte jednoduchou trasu. Komplikovaná trasa, která stále mění směr, může na papíře vypadat zábavně, ale při jízdě se ukáže nepoužitelná. Lidé by měli být schopni se v plánu cesty jednoduše orientovat a zapamatovat si jej, takže budou vědět, kam jedou a kam směřuje jízda.
Potěšení:
– Obměňování trasy každý měsíc dělá z každé jízdy tak trochu dobrodružství a může tak zaujmout širší spektrum lidí.
– Na celkovou náladu jízdy má vliv oblast, kterou se projíždí. Projížďka centrem města, kde se může křik a jásot odrážet jako ozvěna od vysokých budov, a kde je množství motoristů a přihlížejících, na které můžete působit, vytvoří slavnostnější atmosféru, než kdybyste projížděli nějakou industriální nebo příměstskou částí. Tyto oblasti můžou vést k uklidnění cyklojízdy, což může opět pozměnit charakter atmosféry jízdy. Je to na vás.
– Utvořte si nějaký ukončovací bod, jako je park nebo bar, kde mají cyklisté po jízdě možnost se setkat.
Estetika xerokracie: Pokud chcete komunikovat, udělejte to jednoduše čitelné!
Ujistěte se, že letáčky, které jsou šířeny mezi účastníky, jsou čitelné a říkají lidem to, co potřebují o jízdě vědět. Například pokud je na trase nějaká záludná křižovatka nebo nebezpečný přejezd trati, na mapě to vyznačte. Může být jednodušší udělat letáčky s plánkem trasy na počítači (pokud jste počítačově schopní). Letáček s trasou můžete ještě složit jako informační newsletter s různými nápady a myšlenkami, dotýkajícími se problémů, které chcete řešit, zprávami z minulé jízdy a nápady pro jízdy příští.
V době, kdy sanfranciská Critical Mass přesáhla rozměry, kdy jediný cyklista mohl vidět jak přední, tak zadní část jízdy (okolo 300 lidí), začala se objevovat xerokraticky publikovaný časopis Critical Mass Missives. Obsahoval dění předchozí jízdy, zprávy z jiných Critical Mass ze světa a diskutoval problémy, které se vztahovaly k cyklojízdě.
Dopravní taktiky
Když se cyklisté vydají hromadně do ulic, vyskytne se určité procento motoristů, kteří nebudou právě nadšeni. Tihle motoristé – zajisté menšina – budou mít vcelku problém brát skupinu cyklistů jako legitimní součástí dopravy a můžou se chtít mermomocí dostat davem. Střety s těmihle frustrovanými individui, chycenými do pasti svého vlastního auta, jsou konstantními problémy Critical Mass. Musí se vytvořit a co možná největším počtem lidí použít taková taktika, aby se zajistilo, že tento problém se nepovleče jinak zábavnou a přátelskou cyklojízdou. Tady je pár nápadů, které docela fungují:
Hustota – Zůstaňte spolu!
Představte si Critical Mass jako hustotu. Funguje tak, že se vytvoří masa cyklistů dostatečně hustá a neprostupná, že jednoduše auta vytěsní. Kdykoliv se jízda začne rozmělňovat v místech, které jsou dost široká, aby do nich vjelo auto, rýsuje se potenciální problém.
Nejjednodušší a nejlehčí způsob, jak vyřešit tento problém, je podněcovat lidi, aby si uvědomovali, co se kolem nich děje a jednali v momentě, kdy vidí, že se něco hatí. Když vznikne mezera dost velká na to, aby se do ní vešlo auto, je potřeba, aby do ní někdo vjel a zavolal si ještě kamaráda. Když začátek jízdy jede moc rychle a průvod cyklistů řídne, někdo musí zavolat na lidi vpředu, aby zpomalili a na zbytek cyklistů, aby utvořili zase kompaktní skupinu. To samé platí pro ty na konci průvodu, kteří můžou jet tak pomalu, že průvod řídne. Dobrým způsobem, jak se přenést přes tyhle obtíže, je mít na plánku cesty schématicky vyznačené problematické úseky a body, kde by mohlo dojít k seskupení dohromady.
Kompaktnost skupiny je podstatná pro zajištění bezpečnosti a celkového obrazu cyklojízdy jako pro účastníky účelné, bezpečné a zábavné záležitosti. Když Critical Mass projíždí křižovatkou, i když už svítí červená, v dopravní špičce, je důležité, aby se skupina cyklistů držela pohromadě.
„Špuntování“
„Špuntaři“ jsou diplomaté jízdy. Jejich titul vychází z jejich funkce. Pracují následovně: jeden nebo dva cyklisté blokují při průjezdu křižovatkou blížící se dopravu v každém pruhu, aby zajistili, že auto nevjede mezi cyklisty ani když se objeví dost velká mezera. Tahle taktika se vyplácí obzvláště, když špuntaři zaujmou k motoristům přátelský a neantagonistický přístup, můžou například držet cedule s nápisy „díky, že čekáte“ a „trubte, jestli máte rádi kola!“. Špuntaři musí také chránit zadní část jízdy, aby do ní nevjela auta. Samozřejmě nikdo nemusí být oficiálně určený jako špuntař a lidé si stejně z velké části na sebe berou tuhle roli z vlastní iniciativy.
Červená
Měla by se Critical Mass řídit stejnými dopravními předpisy jako motorizovaná doprava? Ano i ne. Z velké části byly dopravní zákony vytvořeny pro auta, jak si může každý, kdo každodenně projíždí na kole na stopku, to může dosvědčit, a tato pravidla určitě nebyla psána s pomyšlením na velkou skupinu cyklistů. Takže odpověď na tuhle otázku je zřejmá: Critical Mass by měla obejít nebo ignorovat existující dopravní zákony, aby by byla zajištěna bezpečnost skupiny a bylo by to efektivní, a sledovat zákony v situacích, kdy slouží našim zájmům a potřebám.
Semafory jsou perfektním příkladem tohoto principu. Když přední část Critical Mass dorazí na křižovatku na červenou, je samozřejmě rozumné zastavit. Takže a) nikdo nebude ohrožen vjížděním do křižovatky, kde přijíždějí auta, b) jsme jednoduše ohleduplní k motoristům a dáváme jim přednost v jízdě a c) my sami máme příležitost zastavit a znovu utvořit kompaktní skupinu. Ale pokud se světla změní v době, kdy Critical Mass projíždí křižovatkou, nemá smysl se rozdělovat na dvě skupiny a jízda by tedy měla pokračovat v průjezdu křižovatkou, chráněna před čekajícími auty „špuntaři“.
Rozpojení jízdy
Když je jízda rozmělněná natolik, aby bylo ospravedlnitelné projet křižovatkou i na červenou, bylo by dobré, kdyby někdo zakřičel „rozpojme jízdu!“ První sekce Critical Mass by pak pokračovala křižovatkou, zatímco druhá část by čekala, dokud se na semaforech neobjeví zelená. A když vše půjde dobře, skupinky se znovu sjednotí na příštích světlech. Tato taktika se nejčastěji používá v případech, kdy je skupina cyklistů větší a méně soudržná.
Letáky
Když lidé na ulici, čekající na autobusových zastávkách, nebo lidé v autech uvidí projíždět Critical Mass, budou chtít vědět, co se děje. Nebudete moci zastavit a mluvit se všemi a těžko byste to všecko nacpali do jedné věty, i když byste mohli. Takže pro kohokoli, koho to zajímá, je dobrý mít vyrobený malý letáček, který lidem vysvětluje, co to je Critical Mass, proč si myslíte, že je taková akce důležitá a který je zve na další cyklojízdu.
Nejlepší rozměr pro takové letáky je poloviční A5, aby nebyly drahé a dobře se vešly do zadní kapsy. Rozdejte je na začátku jízdy, aby každý, kdo má zájem je rozdávat, měl zásobu letáčků, a dbejte na to, aby byly rozdány stovkám lidí, kteří by jinak o Critical Mass nikdy neslyšeli!
Ti, kteří rozdávají letáky podél trasy, jsou skuteční diplomaté jízdy. Setkání tváří v tvář s těmito cyklisty a občas i bruslaři je často prospěšné k uvolnění napjatých situací, když například jsou nuceni čekat naštvaní řidiči. Cyklista se k nim natočí, vysvětlí, co je to za akci a podá jim letáček. To může lidem ukázat, že na ně myslíme, a než se prokousají letáčkem, máme nějaký čas navíc a cyklojízda může projet.
Špuntování a distribuce letáků se obvykle děje náhodně, podle potřeby. Cyklisté se spontánně rozhodují, zda se zapojí.
Znejte zákon
Doposud jsme uvedli, co by mělo být jakýmsi rámcem pro Critical Mass, aby byla zábavná a bezstarostná. Další problémy vyvstanou, jakmile cyklisté, stovky cyklistů, vyrazí do ulic. Dopravní předpisy se liší stát od státu a město od města. Zjistěte si, jaké dopravní předpisy platí pro cyklisty ve vaší oblasti. Znejte svoje práva; v Kalifornii např. cyklisté mají všechna práva a zodpovědnosti, která platí pro motorová vozidla. Účastníci Critical Mass by měli vědět, co je uvedeno v zákoně, což jim umožní bránit se vůči těm, kteří by jej citovali chybně.
Testosteronová brigáda
Jaký si volíme přístup k lidem, kteří si vybrali auto nebo kteří uvízli v autech náhodou (možná z pracovních důvodů), když projíždí Critical Mass? Stejně důležitá jako potřeba jednat s nepřátelskými motoristy je potřeba se vypořádat s lidmi v cyklojízdě, kteří motoristy provokují.
Pro některé cyklisty je Critical Mass příležitostí, jak nandat motoristům, pro tentokrát je silnice naše. Přehnané spoléhání se na motorizovanou dopravu je ohromný společenský problém a nezmění se používáním urážlivých a neefektivních taktik malou skupinou nasraných cyklistů. Ale hnutí usilující o změnu založené na požadavcích veřejného prostoru a budování komunit otevřených lidem z celého sociálního a politického spektra by mohlo přispět k hlubší a podstatnější změně ve způsobu, jakým dnešní společnost funguje.
Avantgarda
Jedna z důležitých věcí, které je třeba si uvědomit, je to, že skupina cyklistů bude mít tendenci následovat kohokoli, kdo bude vpředu, ať už mají jasnou představu, kam jedou nebo ne. „Avantgardní“ typy, zklamané, že jejich sebedestruktivní skopičiny vprostřed cyklojízdy nikoho nezajímá, většinou pádí do čela, jezdí na červenou, i když to není zrovna nutné a zkouší blokovat dopravu co nejvíc to jde. Někdy se zase mohou rozhodnout, že povedou jízdu mimo smluvenou trasu.
Pak se stane to, že začátek skupiny jede moc rychle, skupina se rozptýlí, auta se dostanou mezi cyklisty, nikdo neví, co se děje, poměrně rychle začínají vznikat nebezpečné situace – z vaší Critical Mass se stává Critical Mess („podstatný zmatek“).
Způsob, jak tomu zabránit, je mít v čele jízdy dva tři přátele, kteří mají představu o průběhu trasy a hlavně chtějí zůstat ve skupině cyklistů. Pokud všichni zůstanete stmelení jako skupinka, můžete ovlivňovat způsob jízdy pomalou jízdou, promluvit v případě potřeby a pokusit se udržet všechny pohromadě. Pokud tohle budete dělat, musíte se připravit na určitou dávku nadávek od lidí, kteří se na vás můžou dívat jako na někoho, kdo jim vnucuje svoje představy. Ale říkat váš názor a aktivně uplatňovat vaši iniciativu není to samé jako chovat se autoritářsky – po pravdě, je to podstata demokracie.
Šneci
Šneci jsou skupinou antagonistických cyklistů, kteří se loudají pomalu za zbytkem cyklojízdy. Loudání způsobí, že se cyklojízda začne trhat a zlobí řidiče, kteří čekají až projedete křižovatkou nebo kteří jedou za cyklojízdou a netrpělivě čekají, až se cyklojízda rozhýbe.
Znovu je tedy nutné, aby byl váš názor znám a abyste se srovnali s takovým typem interakce. Pamatujte na to, že tihle lidé zde nejsou pro dobro věci, ale sobecky se staví proti motoristům a ničí tak jakékoli pozitivní asociace, které by řidiči mohli mít poté, co je míjel zbytek veselé cyklojízdy.
Policie
Veřejné demonstrace většinou vrhají špatný obraz na vládu, protože živě ukazují, že vláda ne vždy reprezentuje názor veřejnosti nebo nemá její podporu. Policie se proto zajímá o všechny demonstrace a obecně obecně k tomu přistupuje jedním ze dvou způsobů: buď demonstraci napadnou – ukážou tak sílu, na které je založená tahle společnost, nebo se snaží vypadat jako zaštiťovatelé demonstrace a její horliví ochránci.
Při Critical Mass v Bay Area většinou zaujímají ten druhý paternalistický přístup. Povolují jízdu, blokují pro nás dopravu a ujišťují se, že jsou chápáni jako „ochranka“. Na jedné akci dokonce zašli až tak daleko, že před jízdou zahlásili do megafonu: „Vítejte na této akci“.
Než policie začne zatýkat lidi nebo hádavé cyklisty, většinou se pokouší vyprovokovat konfrontaci, která by ospravedlnila represivní zákrok – konfrontaci, ve které mají vítězství téměř zaručené. Je důležité nenechat se vyprovokovat. Když policie požaduje, aby se cyklojízda přesunula do pravého jízdního pruhu, udělejte to. Pak, když je vzduch čistý, se vraťte zpátky. Po několika málo pokusech převzít kontrolu nad cyklojízdou to policie obvykle vzdá a pochopí, bez toho aniž by někoho zatkla, že je toho, co můžou dělat, opravdu málo, kromě toho, že pojedou vedle cyklojízdy a vlastně budou jednat jako služba veřejnosti, tak jak se k tomu oficiálně hlásí.
Nejlepší strategií je neporušovat žádné zákony, které porušovat nemusíte, zkuste se rozumně domluvit s těmi, kteří mají viditelně tendenci dělat problémy, a nedávejte policii záminku zastavit vaši cyklojízdu nebo někoho napadnout. Koneckonců jedeme jen domů společně v organizované koincidenci, takže klidně dejte policii plánek trasy, pokud jej budou chtít.
Ať se snaží ovládat cyklojízdu sebevíc, tak je Critical Mass lidové hnutí, které funguje nezávisle na vládních nařízeních a jako takové se nemusí zabývat policií (ačkoli oni se mohou zabývat jimi). Uvnitř antiautoritářské kultury cyklistického prostředí může odmítnutí svévolných příkazů policie dávat smysl. Nejlepší přístup k přítomnosti policie na Critical Mass je nezabřednout do nějakých patetických a prohraných konfrontací nebo je přijmout jako spasitele a ochránce, ale místo toho bychom je měli spíše ignorovat a pokračovat ve snaze dát dohromady Critical Mass.
Chris Carlsson